Láká vás cestování, ale nechcete se prodírat davy turistů a přetahovat se o nejlepší snímek na Instagram? Zapomeňte na exotické destinace a vydejte se za nevšedními zážitky na workcamp. Díky mezinárodnímu dobrovolnictví poznáte cizí zemi očima místních a obohatíte se o zkušenosti, na které už nebudete chtít nikdy zapomenout. Získáte zcela jiný pohled na svět a jeho problémy, ale také na sebe sama. 

Po návratu můžete nově nabyté poznatky zúročit jak na sobě, tak ve svém okolí, a stát se tak zase o něco aktivnějším člověkem. Právě v tom můžeme spatřovat hlavní přidanou hodnotu mezinárodního dobrovolnictví.

Co si představit, když se řekne workcamp

Pokud bychom slovo „workcamp“ chtěli přeložit doslovně, vyšel by nám z toho „pracovní tábor“, což jistě v mnohých vzbuzuje negativní konotace. Lepší je mluvit o workcampech jako o mezinárodních dobrovolnických projektech, cílem kterých je nejen hmatatelná přidaná hodnota (např. renovace kostela), ale i ta nehmatatelná – zkušenost. A to jak pro dobrovolníka samotného, skupinu dobrovolníků, tak i pro místního partnera a komunitu, ve které se projekt koná. 

Možná jednou budeme mluvit spíš než o workcampu o experience campu. Ať už tak či tak, workcamp je jedinečná příležitost, jak se za málo peněz dostat na zajímavé místo, zdokonalit v cizím jazyce, zažít neobyčejné věci, poznat sympatické lidi a ještě si přivézt domů jako suvenýr pár nefalšovaných mozolů. 

Úplně zjednodušeně: workcamp je vlastně taková Honzova cesta na zkušenou.

Jak najít nejzajímavější nabídku workcampů

V případě, že se rozhodneme workcamp vyzkoušet, není nic snazšího než zabrouzdat na internetu. Jen v České republice existuje několik organizací, které se workcampy zabývají. Mezi ty nejznámější patří INEX – Sdružení dobrovolných aktivit nebo Hnutí Brontosaurus. Podmínky se u jednotlivých organizací mohou lišit, zpravidla to ale vypadá tak, že vám umožní přístup do pečlivě sestavené databáze projektů. Požadavky u jednotlivých projektů se mohou také mírně různit, pro základní prohlížení databáze však většinou není potřeba mít vytvořený žádný profil. Projekty obvykle jde filtrovat dle následujících kritérií: 

• Na jak dlouho byste chtěli jet: délka krátkodobých projektů se pohybuje v rozmezí dvou tří týdnů, dlouhodobější projekty jsou až do 12 měsíců.
• Kam byste chtěli jet: v Evropě, například ve Francii, mají workcampy dlouhou tradici, proto evropské země nabízejí opravdu širokou škálu projektů. Pokud už však máte Evropu projetou a chcete se vydat za její hranice, můžete hledat i na jiných kontinentech. 
• Čemu byste se ideálně chtěli na workcampu věnovat: zaměření projektů je různorodé – od renovace památek přes zachraňování ohrožených druhů rostlin nebo živočichů až po organizování festivalů, učení dětí nebo vymýšlení volnočasových aktivit pro seniory.
• S kým chceme jet: pokud nechci jet sám/sama, mohu se na vybraný workcamp zapsat i v páru nebo s kamarádkou/kamarádem. Většina workcampů není nijak věkově ani genderově omezená, v některých případech se však organizátoři workcampu snaží mít vyrovnaný podíl mužů a žen (u fyzicky náročnějších workcampů potom mohou organizátoři například vyžadovat víc mužů). 
• Existují také teenage workcampy pro nezletilé, podobně taky family workcampy, ve kterých je projekt uzpůsobený pro účast celé rodiny. 

Kdy začít workcamp hledat a s čím počítat

Pokud chce člověk vyrazit v létě, je dobré začít se o nabídku projektů zajímat zhruba v březnu (například INEX otevírá nabídku nových projektů právě na začátku jara). Workcampy se konají celoročně, ale největší nabídka (a s tím související největší poptávka) je samozřejmě
v letních měsících. Pokud nejsou vyloženě stanovené specifické podmínky, není zpravidla nijak těžké se na workcamp dostat. 

Práce nevyžaduje odborné vzdělání nebo kvalifikaci, důležitá je motivace účastníků podílet se na společném projektu a ochota učit se novým věcem. U těch nejzajímavějších projektů v oblíbených zemích je však třeba počítat s pravidlem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, a to i proto, že dobrovolnictví se stává čím dál víc populárním. 

U každého projektu si v databázi přečtete, o jakou práci se bude jednat a případně s jakými ubytovacími či jinými specifiky počítat. Některé workcampy mají pro účastníky připravené postele a jídlo například v místní školní jídelně, jiné workcampy jsou více „na punk“
a účastníci spí ve vlastních spacácích a společně si vaří, což může být v mezinárodní sestavě dobrovolníků taky velmi zajímavá zkušenost. 

Jak postupovat, když jste si vybrali, a co následuje

Pokud vás projekt zaujme, stačí se přihlásit. V tuto chvíli také přichází na řadu zaplacení administrativního poplatku organizaci, který se obvykle pohybuje v rozmezí 1000–3000 korun, bez zaplacení nebude přihláška zpracovaná. Do přihlášky samotné pak můžete zapsat i několik různých projektů a určit preferenci pro případ, že by vysněný projekt byl už plný. Je dobré mít v záloze nějaký jiný workcamp nebo nelpět příliš na jedné jediné zemi. 

Pokud váš vybraný workcamp zrovna nevyjde, nemusíte se bát, že přijdete o zaplacený registrační poplatek. Organizace vám ho buď vrátí, nebo si vyberete jiný projekt. K některým větším projektům, na které se hlásí hodně lidí, může chtít organizace něco jako motivační dopis. Je dobré se tedy připravit i na to a vlastně si i sám pro sebe uvědomit, proč chci jet. Přihláška pak putuje do přijímající organizace, která workcamp organizuje ve vybrané zemi. 

Odpověď dorazí většinou do měsíce. Můžete začít řešit cestu na workcamp, pojištění, případně očkování, pokud jde o nějakou exotičtější zemi (to může být specifikované už ve smlouvě). 

Neorientujete se v nabídce cestovního pojištění? Připravili jsme podrobný článek se srovnáním, hlavně ale s vysvětlením, proč nespoléhat jen na svou kartičku zdravotní pojišťovny: Jak vybrat nejlepší krátkodobé cestovní pojištění

Některé organizace (např. INEX) připravují účastníky workcampu na jejich zážitek také formou předodjezdového školení. To se týká především workcampů v zemích globálního Jihu (země, které se vyznačují nestabilní politickou nebo ekonomickou situací, například Indie, Brazílie, africké státy). Na školení si účastník udělá lepší představu o tom, na co se připravit, čím se vybavit, jak pracovat s očekáváními, předsudky apod. INEX organizuje po návratu ještě popříjezdové školení, které celý zážitek uzavře, to už však není povinné. 

Organizace, přes kterou vyjíždíme, by měla být po celou dobu přípravy i po celou dobu konání workcampu k dispozici. Může nás dokonce propojit s předchozími účastníky workcampu, jak tomu bylo i v mém případě. Získala jsem tak užitečné tipy na cestu, je ale dobré nepřipravovat se příliš. Na některé věci se člověk ani připravit nemůže – a je to tak dobře. O to vlastně jde. 

Ani workcamp není zadarmo 

Účastník workcampu nedostává za svou práci zaplacené, pracuje za ubytování a stravu. Poplatek agentuře, cestovní výlohy, pojištění a případné kapesné na útratu si účastníci hradí sami. Možná si řeknete, že po sečtení všech těchto položek se vlastně o žádnou levnou variantu cestování nejedná. V některých případech tomu tak skutečně může být, zvlášť pokud se vydáte na jiný kontinent. Cena letenky se může vyšplhat. 

Určitě však nepřekročí cenu ubytování a stravy, které mají účastníci zajištěné. Ano, na letenku a očkování do Brazílie padl můj měsíční příjem. Pokud však srovnám svůj měsíc v Brazílii, kde jsem se krmila zdarma v neomezeném množství avokády velikosti malého melounu, se svým měsíčním životem v Praze, tak mě to vlastně vůbec nic nestálo. 

9 důvodů, proč o workcamp stát

Ti, kteří se na workcamp vydávají, se často setkávají s otázkami, proč jedou někam do tramtárie pomáhat cizím lidem, místo aby pomohli doma rodičům na chalupě sbírat jablka. Ano, i jablka a chalupa mají svůj význam, ale budou tam i za rok. Workcamp je spíš o zážitcích a zkušenostech než o postavené katedrále (nenechte se ale mýlit, spousta workcampů ploty, zdi, kostely, kapličky a možná i katedrály opravdu opravila nebo postavila). Důležitým aspektem je pak také posilování mezikulturních vztahů. 

1. Budete bydlet na místech, na která hvězdičky nestačí

Můžete spát v hodovní síni německého zámku, v horské chatě na vrcholu Lysé hory a v protiatomovém krytu ve Švýcarsku. Všechny tyhle ubytovací zážitky byste si mohli dopřát i na tradiční (v případě krytu možná i trochu netradiční) dovolené, ale znáte to – jakmile za něco zaplatíte, jste prostě turista. To místo vám nepatří. 

Jaké to naopak je, když čtrnáct dní spíte na palandě v místnosti patnáct metrů pod zemí, kde není signál, okna ani čerstvý vzduch, ale kde byste přes ty troje metr tlusté ocelové dveře ani nezaregistrovali, že venku právě vybuchlo Slunce a spálilo na uhel nejenom národní park, který jste přijeli kultivovat, ale i celé Švýcarsko, planetu Zemi a vesmírem plující Teslu Elona Muska, to poznáte teprve na workcampu. 

2. Sníte moc moc dobrého jídla

Většina organizátorů už si naštěstí uvědomuje, že spokojený – a tedy i pracující – dobrovolník rovná se nakrmený dobrovolník. Proto na workcampu hlady skutečně trpět nebudete. Pokud vám budou vařit místní (například v nějaké blízké restauraci), máte většinou zadělané na výrazný přírůstek váhy (i když budete sedm hodin denně kácet stromy v blízkém národním parku – vyzkoušeno za vás). 

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že většina místních zjevně trpí dojmem, že pokud se jim do vás nepodaří nacpat všechny krajové speciality od polévky až po dezert, bude jim odebrané občanství. Následkem toho budete ti nejspokojenější (a zřejmě i nejširší) dobrovolníci v kraji.

Pak je tu samozřejmě neméně zajímavá kulinářská varianta, že si dobrovolníci vaří vzájemně sami. V tu chvíli počítejte s tím, že ochutnáte řadu specialit z různých koutů světa. 

3. Navštívíte místa, která byste normálně nenavštívili

Půjdete na procházku horským údolím na Sicílii za úplňku – protože jeden z vašich vedoucích je tak trochu horal amatér (pochopitelně) a akce tohoto typu pořádá pro své přátele pravidelně. Vydáte se na túru na alpský ledovec (protože je to hned na vedlejším kopci) a jako bonus k tomu dostanete exkluzivní prohlídku místní hydroelektrárny, protože váš místní partner má od ní (pochopitelně) klíče a zná se (pochopitelně) osobně s každým, kdo tam pracuje. 

Pak se večer půjdete zchladit pod vodopád (protože je to hned na konci vesnice), kde se pokocháte pohledem na třicetimetrový sráz, ze kterého bude padat ta nejčistší voda, jakou jste kdy viděli. V noci si pak vylezete na observatoř na vrcholku zámecké věže a budete koukat na hvězdy teleskopem pana kastelána, který je (pochopitelně) vášnivý astronom. Zkuste tohle najít v katalogu cestovní kanceláře. Držím vám palce.

4. Zažijete věci, které byste normálně nezažili

Do téhle kategorie spadají všechny nevšední zážitky, pro které jednoduše není v běžném životě ta správná konstelace. Můžete se třeba zúčastnit semináře hry na tradiční africké nástroje a pokoušet se ostatním sdělovat své pocity jenom prostřednictvím hudby. Můžete celý den pomáhat péct dortíky v zámecké kavárně společně s jejími hendikepovanými zaměstnanci. 

Můžete se naučit nějaký úžasný lidový tanec od skupinky místních farmářů. Nebo třeba můžete být svědky situace, kdy se dva dobrovolníci rozhodnou vyprat si poprvé v životě prádlo svépomocí a zbytek pobytu stráví odění do přiléhavých bikin, protože si pračku nastavili na 100 stupňů. Hm, právě takových zážitků si z workcampu odvezete nejvíc. A všechny budou stát za to.

5. Stanete se manuálně zručnými

Pokud budete jako já objíždět převážně workcampy zaměřené na manuální práci, už nikdy vás nerozhází, až si budete muset někdy v budoucnu: naštípat dříví, přitáhnout větve z lesa, ohoblovat a natřít prkna, postavit z nich tradiční sicilskou salaš pomocí metody z 15. století, nanosit si z lesa kameny, připravit v míchačce cement, vydláždit před salaší cestičku, zbudovat tam letní terasu, vedle ní založit permakulturní zahrádku a začít pěstovat 30 druhů bylin (které sice zvládnete pojmenovat jenom v němčině, ale většina hobby marketů patří stejně Němcům). 

Kromě toho budete vědět, jak správně: měřit, brousit, zastřihovat, smirkovat, natírat, lakovat, kopat, páčit, štípat, kosit, sekat… a jednoduše spoustu dalších věcí, kterými jako mileniál v digitální době každého nejenom zaručeně oslníte, ale navíc se vám značně rozšíří množství projektů, které zvládnete doma udělat sami. Stručně řečeno, kdyby ministerstvo školství vědělo, co je to workcamp, nápad se zaváděním pozemků a dílen by jednoduše smetlo ze stolu. 

6. Naboostujete si soft skills

Jestli chcete mít všechny dovednosti, za které se normálně platí drahé peníze na seminářích osobního rozvoje, jeďte na workcamp. Týmová práce, komunikace, řešení konfliktů, kreativní myšlení, leadership, time management… to všechno se naučíte tak nějak mimochodem a zjistíte to až při vyplňování závěrečného evaluačního dotazníku, který vás pomocí velmi fikaných otázek donutí uvědomit si, jak moc jste se osobnostně posunuli. 

Jak moc vás obohatilo to, že jste jednoduše museli dva týdny v kuse spolupracovat se skupinou deseti dalších lidí, ze kterých polovině nerozumíte (což je v podstatě ta nejlepší příprava na pracovní život, jakou můžete dostat), abyste dosáhli stejného cíle. Není to jen obohacující – je to hlavně děsná zábava. Vyžeňte si z hlavy vzpomínky na školní projekt s pětičlenným pracovním týmem o jednom pracujícím a čtyřech flákačích. Dobrovolníci chtějí táhnout za jeden provaz – a takové prostředí je úplnou líhní pro nové dovednosti.

7. Poznáte sami sebe

Možná už teď dokonale víte, kdo jste, co všechno umíte, co je pro vás důležité, jaké skvělé věci jste v životě dokázali a jakým směrem se chcete v budoucnu ubírat. Pokud ale ještě pořád (asi jako většina populace) tak nějak nevíte, co se sebou, vyrazte na workcamp. Možná najednou zjistíte, že věci, které jste dosud považovali za normální – „každej přece umí zpívat / tancovat / hrát na kytaru / mluvit anglicky / pracovat s dětmi / poznat muchomůrku od hříbku / hrabat trávu / předcvičovat jógu / surfovat / opravit auto / pracovat s cirkulárkou / pilotovat letadlo“ (ano, i takové jsme tam měli) –, až tak úplně běžné nejsou. 

Dobrovolníci na workcampu totiž mají tendenci nevědomky fungovat tak trochu jako reciproční koučovací tým. Všichni se vzájemně podporují, obdivují schopnosti těch druhých a přemítají nad tím, jak by se daly nejlépe využít. 

8. Objevíte svůj vnitřní zen

Workcamp vás naučí očekávat neočekávané. A pak s klidem sledovat, jak se stane nejprve to očekávané, potom neočekávané, a nakonec i to, co vás prostě nenapadlo ani ve snu. Na workcampu zjistíte, že nemá cenu rozčilovat se nad věcmi, které nedokážete ovlivnit. Protože ať už se na cestu připravíte sebelíp, realita bude úplně jiná. 

9. Poznáte úžasné lidi

To nejlepší nakonec. Sociální bublina není jen věcí Facebooku – řada z nás ji má i v tom reálném světě. Na workcampu vám ale hned po příjezdu do téhle bubliny naleze spousta lidí, které byste tam rozhodně nečekali, a než se stihnete rozkoukat a zavést nějaká preventivní opatření, už se vám tam zabydleli a nedostanete je pryč ani párem volů. A pak zjistíte, že vám to vlastně nevadí. 

Protože kde jinde byste potkali takovou neuvěřitelnou směsici názorů, životních zkušeností, koníčků, schopností, politických přesvědčení, stravovacích návyků a naprosto neskutečných zlozvyků? S řadou lidí zůstanete v kontaktu, i když třeba jen přes internet, některé z nich ještě párkrát navštívíte, no a některých se prostě už nikdy nezbavíte. S těmi si pak budete pořád dokola připomínat, jak moc dobře jste udělali, že jste na workcamp tehdy vyrazili.

Díky workcampu jsem zase o něco uvědomělejší člověk s otevřenější myslí. A silnějšími pažemi. 

Petra Baštanová

Vystudovaná překladatelka a tlumočnice, toho času působící jako Translation manager v Decathlonu. V létě 2018 se rozhodla vyměnit pohodlí kancelářské židle za hrábě v Brazílii, kde nejen ochutnávala místní nápoje a pokrmy, ale šířila mimo jiné českou kulturu v místech, kde v 50. letech 20. století zakládal vesnice a města J. A. Baťa a kde dodnes žijí Brazilci s českými kořeny. O rok později, v létě 2019, vedla mezinárodní workcamp v klášteře Porta coeli v Předklášteří u Tišnova.

Petra ráda chodí do lesa, čte, smysluplně cestuje a ve volných chvílích píše blog ze života mileniálky. Nemá Instagram, protože věci a lidi radši vidí na vlastní oči. Má však Facebook, proto pokud by vás zajímalo něco víc o workcampech či případně konkrétně o brazilské Bataypoře, neváhejte ji kontaktovat. 

Ája Šveřepová

Pravidelná účastnice workcampů, cestovatelka a překladatelka pohádek pro děti.