Původně jsme chtěli trochu aktualizovat a rozšířit ebook, který už dlouho dáváme na webu jako bonus k Travel Bibli. Pak nám došlo, že by bylo fajn doplnit alespoň nejrozšířenější profese digitálních nomádů, protože se nás pořád někdo ptá, čím že se ti nomádi živí. Nakonec nezůstal kámen na kameni. Opět nás dostihla naše posedlost jít u všeho do hloubky. Přibyly tak desítky nových profesí, desítky osobních zkušeností lidí, kteří si díky nim na cestách (při)vydělávají, někdy až obludně dlouhé úvody ke kapitolám a stovky zdrojů ke studiu.

Pusťte se do ukázky z části úvodu a pár profesí z různých oblastí pro inspiraci. Máme dopsáno, teď už jen doplňujeme zdroje na závěr a čekáme na korekturu. A dejte vědět, jak se vám ukázka líbí!

Práce na cestách

Jestli jste kdykoliv měli pocit, že vám v cestování brání finance, zjistíte, že vlastně můžete vyjet úplně bez peněz a přitom ve světě trávit klidně i mnoho let. Způsobů, jak si na cestách vydělávat průběžně na živobytí i další objevování naší krásné planety, je totiž nepočítaně. Postupně se podíváme na ty nejčastější a nejzajímavější. Pro některé profese budete potřebovat předchozí kvalifikaci a zkušenosti, některé můžete začít dělat hned zítra a některým se vlastně ani profese nedá říkat. Knihu jsme rozdělili na několik hlavních částí, právě podle potřebných dovedností a typu práce. V té první se podíváme na způsoby, jak využít své nadání na jazyky. Překladatelé i učitelé byli totiž jedni z prvních, kteří ve spojení se svou prací cestovali. Předběhli je snad jen válečníci a obchodníci – i když i ti s sebou většinou měli někoho, kdo mohl překládat. Ve druhé části nás čeká práce spojená přímo s cestováním. Meta, na kterou by se chtěli jednou dostat snad všichni zapálení cestovatelé. I proto zde narazíte na tvrdou konkurenci, ale v dnešní době také spoustu možností, kde můžete k pracovním příležitostem přijít zadními vrátky, které si navíc sami vymyslíte.

Nejrozsáhlejší kapitola se věnuje práci na dálku. Od roku 2000 se natolik zlepšila infrastruktura, že je možné spoustu původně kancelářských profesí dělat odkudkoli. A spoustu lidí toho využívá – když u toho cestují, říká se jim digitální nomádi. Díky rozvoji technologií navíc neustále vznikají nové profese – kdo by před uvedením prvního iPhonu řekl, že vývojem mobilních aplikací se jednou budou živit stovky tisíc lidí? V roce 2017 přesáhne částka, kterou uživatelé za mobilní aplikace utratí, 75 miliard amerických dolarů – a co teprve celý tržní ekosystém, který se dnes na mobilní aplikace váže. Uvidíme, co za pracovní příležitosti přinese v následujících letech virtuální a rozšířená realita či umělá inteligence.

Většina profesí v kapitole o práci na dálku patří k těm běžnějším. Dostaneme se samozřejmě k programování & IT, představíme vám obory v rámci marketingu a médií, a ukážeme možnosti, co dělat kolem webů či v grafice a designu. Vybrali jsme ale i méně běžné oblasti, jako video, zvuk, či finance, a přidali několik profesí, které se těžko zařazují. Část této kapitoly se věnuje i podnikání a investování, protože vydělávat peníze výměnou za svůj čas není jediný způsob, jak na cestách získávat obživu.

V další části se dozvíte, jak se na cestách živit poctivou prací rukama. Ať už jde o „hrubou sílu”, nebo sofistikovanou práci třeba jako fyzioterapeut. Na velmi zajímavé profese jsme narazili, když jsme hledali mezi „lidmi z ulice”. Občas jen nestačíme zírat, jak jsou lidé vynalézaví. Jasně, pouličních muzikantů potkáte spoustu (a pokud na něco hrajete, vřele doporučujeme si to vyzkoušet, Matouš díky pouličnímu hraní projel velkou část Evropy). Ale co třeba takový polykač ohně?

Jednu kapitolu věnujeme i práci, za kterou sice nedostanete peníze, ale spoustu jich díky ní na cestách ušetříte. Pro nás asi nejzajímavější možnost je house sitting. Hlídáte někomu dům (a domácí mazlíčky) a na oplátku můžete bydlet zadarmo. Často dost luxusně. Přitom právě bydlení je většinou jeden z největších výdajů na dlouhých cestách.

V závěru se dostaneme k profesím, kde využíváte své vzdělání, znalosti, dovednosti a zkušenosti pro práci na místě. Dostaneme se ke skvělým možnostem jako instruktor sportů – třeba lyžování, jógy či raftingu. Můžete se ale stát i nájemným hercem, DJem či hlídat děti. A nebo si prostě profesi vymyslet. Dá se říct, že za cokoliv, za co vám jsou lidé ochotní platit doma, vám budou ochotní zaplatit na cestách. Mnohdy to jsou na první pohled naprosté voloviny, jako venčení psů. Jenže lidí, kteří si pořídí domácího mazlíčka a pak na něj vůbec nemají čas, je až žalostně hodně. A co teprv takové šílenosti, jako nájemní trpaslíci jako zábava pro bohatou smetánku, které zmiňuje Tim Ferris ve své knize Čtyřhodinový pracovní týden. Jasně, abyste něco takového mohli dělat, musíte být trpaslík. Ale příklad skvěle ukazuje, že většinou stačí správný mix kreativity, obchodních dovedností a zdravé „divnosti”, a máte o práci do konce života postaráno.

Sloganista

Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo vymýšlí všechny ty firemní slogany, názvy produktů a služeb či přímo jména firem? Jasně, často jsou to přímo zaměstnanci či majitelé firem (a podle toho to pak také většinou vypadá), existují ale i lidé, kteří se na tvorbu úderných sloganů a snadno zapamatovatelných názvů specializují. Jednoho takového dokonce známe osobně – Lenka Papřoková se sama prezentuje jako sloganistka a Airbnb hostitelka, i proto jste o ní už mohli číst dříve v knize. Téměř polovinu každého roku už nějakou dobu vždy tráví mimo ČR.

Jak taková práce sloganistky vypadá?„Na zakázku nejčastěji vytvářím slogany, názvy a domény pro firmy či různé projekty, což se dá část roku určitě dělat pouze přes internet.“ říká Lenka a dodává: „Mým výstupem pro klienta může být klidně jen jedno slovo. Někdy krátká věta. Musím rozhodnout, co za slovo to bude a obhájit ho. Baví mě, že na zakázkách i mimo ně spolupracuji se skvělými lidmi z různých oborů. A dalšími výhodami jenejednotvárnost, možnost se pořád zlepšovat nebo povinnost číst všechny knižní skvosty z Melvila.“ A na co dávat pozor? „Hlídejte si právní ochranu sloganů a značek. Těmi dobrými se lidé rádi ‚inspirují’, a dá se tomuzabránit včasnou registrací ochranné známky,“ radí na závěr Lenka.

Datový analytik

Jestli se nějaký pojem v marketingu poslední dobou skloňuje ještě víc nežautomatizace,pak jsou tobig data. Podnikatelé a marketéři mají dnes najednou k dispozici tak obrovské množství dat o chování uživatelů a konverzích na webu, vývoji trhu, či používání jejich aplikace, že nemají šanci se v nich vyznat sami. O datech velkých korporací ani nemluvě. Právě proto je dnes téměř ve všech oborech obrovská poptávka po lidech, kteří s analýzou dat pomůžou. Berte to jako obrovskou příležitost – a buďte si jistí, že vás firmy skvěle zaplatí.

Pokud vás odjakživa přitahovaly grafy, tabulky, změny v trendech a čísla, pak je práce datového analytika pro vás jako dělaná. Potřebujete samozřejmě analytické a dostatečně abstraktní myšlení, ale také alespoň základy programování a slušný přehled v marketingu. Pro začátek si můžete hrát v Google Data Studio, jestli to ale myslíte vážně, čekají vás ještě mnohem sofistikovanější nástroje.

Z webů, kde se můžete dozvědět více informací, doporučujeme třeba SmartData Collective, Occam’s Razor, Junkcharts či blog nástroje Kissmetrics.

Animátor

Vždycky vás fascinovaly animované filmy? Vězte, že jejich tvorba fascinuje ještě mnohem víc, a v Čechách se celému oboru navíc dlouhodobě hodně daří. Známe několik lidí, které animování živí, a mohli jsme tak nahlédnout pod pokličku jak klasické, tak počítačové animace. Těžko si jde představit větší piplačku, ale ten pocit, když váš příběh začne pomalu na obrazovce ožívat, je úžasný. Poslední dobou vzniká docela hodně animačních workshopů pro veřejnost, doporučujeme si nějaký minifilm zajít vyzkoušet!

Pokud vás zajímá víc, můžete se zúčastnit některého z komplexnějších kurzů, jako je například skvělá Anomalia v Litomyšli. Animace je navíc jeden z oborů, který podle nás dává smysl studovat na vysoké škole – v ČR hlavně na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Hlavně v případě, že chcete pracovat na animovaných filmech. Nejen, že díky škole máte spoustu prostoru na hraní, ale hlavně nasbíráte obrovsky hodnotné kontakty, bez kterých to ve filmové branži prostě nejde. Máme přitom na mysli kontakty na obě strany – jak potenciální klienty, tak ale i spolupracovníky do týmů. Scénaristy, 3D modeláře, herce (někdo to musí namluvit), zvukaře…

Co konkrétně budete animovat? Největší poptávka je poslední dobou po různých videonávodech a animovaných medailoncích. Ty bez problémů můžete tvořit sami. Velmi zajímavý obor je samozřejmě reklama, kde už většinou budete pracovat v týmu, a pak samozřejmě televize a film. Skvělé příležitosti skýtají i počítačové hry, v ČR například malé studio Amanita Design, které stojí za nádherně zpracovanými hrami ze série Samorost či hrou Machinarium.

Sochař z písku

Všimli jste si někdy na pláži člověka, který z písku staví obří hrad, sfingu či hlavu Kafky? Pokud máte výtvarné nadání a značnou dávku trpělivosti, můžete se do stavění soch pustit i vy. Lidi se s nimi totiž rádi fotí a samozřejmě pak rádi hodí pár drobných do klobouku.

„Když jsem squatoval v Barceloně, potkal jsem na pláži kluka z Čech, který sochy stavěl. Jako squatera bez práce mě to samozřejmě zaujalo. Ten kluk mě naučil co mohl, ale ve výsledku jde stejně především o kreativitu a šikovnost,” říká Jakub Gregor, který si roli „pouličního sochaře” vyzkoušel. „Na sochaření je fajn, že na rozdíl od hraní na ulici jsou reakce lidí buď pozitivní, nebo si vás prostě nevšímají. Kdy sochy kolemjdoucího zaujmou a chce si je vyfotit, hodí ti drobné, co má v kapse, což je obvykle něco mezi 50 centy a 5 eury. Někteří ale jen jdou okolo a peníze ti také hodí, protože je jim jasné, kolik je se sochami práce. Za den se tak dá vydělat něco mezi 30 a 50 eury,” dodává Jakub.

Výše příjmu bude samozřejmě záviset na mnoha faktorech, nejdůležitější ale je, nakolik lidi dokážete zaujmout. Nejhorší je vždy začátek – první den nebo dva totiž lidi vidí jen hromadu písku, ze které teprve pomalu vzniká něco konkrétního. Jakub k tomu doplňuje své tipy: „Je dobré stavět ve dvou protože sochy musíte pořád hlídat, musíte u nich dokonce i spát. Nikdy se mi nestalo, že bych musel sochy bránit tělem, ale když u ní v noci nejste, někdo je prostě rozbije, a to je konec – začínat znovu je náročné. Když sochy dostavíte, vydržte u nich ještě alespoň pár dní. Nemělo by cenu stavět den a půl sochu, vydělat 50 euro a jít pryč.”

Herec

Pokud při svých toulkách zavítáte do Bombaje, dřív nebo později vás určitě osloví agent Bollywoodu, herci ze Západu jdou totiž v Asii na dračku! Stoupněte si na roh nějaké ulice ve čtvrti Colaba a čekejte na příležitost. Žádné speciální herecké vlohy nepotřebujete, vyděláte si alespoň jako komparz. Něco podobného se prý povedlo už i v Keni.

Nevěříte, že je to možné? Dlouho jsme hledali Čecha, kterému se něco takového povedlo, až nám to už zmíněný Karel Štěpánek z Travel4ever naservíroval na zlatém podnose. Občas totiž sdílí historky z cest do naší biblické VIP skupiny a tohle je jedna z nich: „Není den, aby se v Indii něco nestalo! Chtěli jsme jet do Bombaje a ucházet se o práci Bollywoodu. Film si nás však našel sám na ulici v Džódpuru a dnes jsem si zahrál roli britského vojáka u pevnosti Mehrangarh. Honorář 1000 rupií a jídlo na den dobrý ne? Řeknu vám ale, že točit 12 hodin film v zateplené britské uniformě v 35 stupňovém vedru indického Rádžasthánu, je k nezaplacení! Vypadám teď jako rajče a vlka mám až na zádech, ale zážitek neuvěřitelnej!”

K zúročení dramatické výchovy na základce nebo vlastního talentu můžete zkusit divadla v okolí, případně kontaktovat zábavní parky nebo aspoň Fiverr. Také se dívejte, jaké konkurzy vypisují televize a tvůrci reklamy, nebo se jim rovnou nabídněte. Na rozdíl od Hollywoodu, v Asii máte minimum konkurence.

Letuška

Stát se stevardem nebo stevardkou na palubě letadla můžete u ČSA nebo TravelService. Jednou za čas také nabírají posádku největší světové aerolinky, jako jsou prestižní Emirates nebo Qatar. Nejdřív však projdete v ČR několikakolovým řízením a když vás vezmou, stěhujete se do jejich střediska (pro Emiráty Dubaj, pro Qatar Doha), kde podstoupíte intenzivní trénink. A s nimi pak doslova proletíte celou zeměkouli.

„K létání jsem měla blízko už od raného dětství. Už jako malou holku mě fascinovalo vše, co mělo křídla. Později mě táta brával na letecké dny (Roudnice nad Labem, Hradec Králové, Kbely, staré letiště Ruzyně). Studovala jsem na VŠ, zabývala se výukou cizích jazyků, ráda jsem cestovala a také mi dělala radost práce s lidmi. Na internetu jsem našla, že za cca 2 měsíce bude probíhat konkurz na palubní průvodčí, přihlásila jsem se a konkurzem úspěšně prošla,“ popisuje svůj příběh Lucie Jeschková, která již 10 let tráví svůj pracovní čas „v trubce“, jak tomu na palubě s úsměvem říkají.

Jak práce letušky vypadá? U krátkých tras do 5 až 6 hodin letíte tam a zpátky. Na delších letech zůstáváte v cílové destinaci celý den, takže máte čas se vyspat nebo vyrazit na výlet. Jako cabin crew máte hrazené ubytování nejen doma, ale i tam, kam letíte (včetně kapesného na útratu). Plat tedy můžete šetřit, investovat nebo si užít zlaté časy na vysoké noze. Mimochodem, muži-stevardi se mají mezi krásnými slečnami jako v ráji.

„Člověk si musí uvědomit, že jde o práci na směny – střídají se nepravidelně směny denní, noční a to různě dlouhé. Žít ve stejném rytmu jako běžní lidé je tak skoro nemožné. V praxi to třeba znamená, že když ostatní s klasickou pracovní dobou mají nejvíce volna (pátky večer, víkendy, svátky, letní prázdniny), má palubní personál většinou nejvíce práce,“ dodává Lucie a pokračuje: „Nepravidelnost a s tím související rozhození přirozeného biorytmu těla je i největším úskalím této práce. Každý, kdo se pro tuto práci rozhodne, by si proto měl dávat velký pozor na svou životosprávu. Dobře a kvalitně se stravovat, hýbat se a hlavně nezapomínat na pořádný spánek (pokud to jen jde) a odpočinek. Prostě o sebe vědomě pečovat! Znám spoustu lidí, kteří se tak plně oddali své práci, že už kromě ní nedělají nic jiného. Je krásné, že létání tak milují, ale neměli by zapomínat i na svou rodinu, přátele, koníčky. Myslím, že by vše v životě mělo být v jakési rovnováze.“

A co vše může člověk na palubě letadel zažít? „Je to už pár let, co jsem vezla v business třídě pána s vyšlechtěným králíčkem. Přišlo mi úsměvné, jak kolem něj celý let běhal, podstrojoval mu laskominky, staral se o něj jako o nějakou celebritu. Přitom vedle něj seděla jeho rodina, které si za celou dobu letu téměř ani nevšiml. Člověk se někdy nestačí divit. Musím ale říct, že toto povolání vám v mnohém otevírá oči a rozšiřuje hranice. Vozíte národnosti s odlišnými kulturními zvyky, různým chováním. To vás obohacuje v každém směru.“

Pokud vás zajímá více informací, Lucie o práci letušky píše skvělý web www.jaletim.cz, případně se zastavte na FB stránce Letadlem s úsměvem. Mimo jiné také psala článek Jak se vypořádat s jet-lagem pro Travel Bibli.