Robert Vlach, zakladatel portálu Na volné noze, patří k těm, kteří cestování spojují s prací na dálku. Jaké je jeho pojetí digitálního nomádství? Jak fungují skupinové výjezdy, které organizuje? A změnilo se něco, když se mu narodil syn? Robert s námi sdílel své mnohaleté know-how, nechte se jím inspirovat!
Asi jako první jsi u nás začal digitální nomádství medializovat a možná i tím stylem cestovat. Jak jsi na to přišel?
Začal jsem ještě dřív, než se objevil ten termín. Několikrát jsem cestoval po Evropě a bral si práci s sebou, a zároveň jsem měl cestou i nějaké pracovní schůzky. Když se posléze vynořil pojem digital nomads, začal jsem jeho přechýlenou českou podobu digitální nomádství používat, protože mi přišlo, že je to výstižné pojmenování toho, co dělám. Napsal jsem o tom první článek, který je dodnes velmi odkazovaný a citovaný, později jsem napsal další, který se zabýval čistě naší specifickou formou skupinového výjezdu, a až teď po delší době jsme vydali třetí článek Víti Války, který se věnuje čistě rodinnému a karavanovému nomádství. Takže o tom nepíšu moc často. Spíše jen informuji, když se objeví nějaký nový trend. Není to součást mého byznysu, jen hobby.
Co tě vedlo k tomu napsat ten první článek?
Profesně se věnuji podpoře podnikání na volné noze a digitální nomádství s tím úzce souvisí. Je to jednoduché řešení jednoho z největších problémů freelancerů, kterým je nezastupitelnost. Mnoho z nich si nemůže dopřát delší dovolenou, protože jejich práci za ně nikdo neudělá. Digitální nomádství tento problém řeší tím, že lidé mohou „dovolenou” trávit v polopracovním režimu a vlastně si tak i odpočinou, aniž by zanedbali svou práci.
Co tě na digitálním nomádství nejvíc baví?
Pro mě je to inkubátor nových myšlenek, intelektuální dobrodružství. Kdykoliv jsem na nomádské dovolené, přečtu spoustu knih a mám čas na přemýšlení, nemluvě o čase, který trávíme s jinými nomády, často i několik týdnů v jednom bytě. Jsou to zajímaví a chytří lidé, za měsíc se přeci jen lépe poznáme a máme spoustu příležitostí debatovat o všem možném. Publikuji také více na svém čtenářském blogu, méně pracuji a mám o to více času na rodinu.
Hodně používáš slovo dovolená. Pro spoustu lidí, co znám, je to naopak. Cesta do zahraničí je hlavně o práci. Jak vypadá tvůj denní program?
Má práce není předvídatelná do té míry, že bych si řekl „dnes nebudu pracovat”. Pro VIP klienty jsem nezastupitelný a musím být alespoň částečně na příjmu. Pro mě je to pracovní dovolená. Snažím se pracovat méně a když už pracuji, je to často jiný druh práce než v ČR. Loni jsem na Kanárech naprogramoval novou verzi Individi, abych si udržel vývojářské dovednosti, které se mi pak zase hodí jinde. Letošní zimu budu psát knihu. Je to věc, která je pro mě částečně pracovní, ale já to i tak z velké části vnímám jako dovolenou a týden nebo dva úplně bez práce si tam samozřejmě také s rodinou dopřejeme.
Maroko, v říši skutečných nomádů
Máš nějaké tipy, jak udržet pozornost, když potřebuješ pracovat, ale okolo sebe máš na dovolené spoustu lákadel, která tě svádějí?
Nejsem úplně stoupencem měkkých technik hospodaření s časem, mám rád disciplínu. Vstanu brzy, dělám hned ráno tři čtyři hodiny na důležitém úkolu a pak již vím, že jsem to nejdůležitější splnil, a na zbytku už tolik nezáleží. Chci se posouvat v náročnějších projektech a tam to vyžaduje opravdu velice disciplinovaný přístup k práci.
Podle čeho si vybíráš destinace?
Kulturně se hodně ztotožňuji s Evropou a tím pádem – dívám-li se na to čistě optikou atraktivity – je pro mě Evropa nejlepší. Má krásnou přírodu, zajímavé obyvatelstvo a úžasnou historii, kulturní dědictví. To jsou věci, které jsou blízké mým kořenům a které mě zajímají. A musím přiznat, že se vzdálenějšími kulturami mám trochu problém. Často narážím na kulturní bariéry, například v Maroku jsem se cítil hlavně jako chodící peněženka, což bylo po pár týdnech dost únavné. Nechci, aby mě takhle lidé vnímali, a proto dávám přednost jiným destinacím. Chci cestovat tak, abych měl možnost navazovat reálná lidská spojení, což je pro mě nejsnazší v Evropě či Americe.
Mluvíš jazyky zemí, kam jezdíte?
Já mluvím španělsky, Lenka perfektně francouzsky a oba samozřejmě mluvíme anglicky. Takže v zásadě ano, je to jeden z faktorů, který má vliv na výběr země.
Cestujete hodně ve skupině. Jak to funguje? Je tam jeden člověk, který to celé zařídí, nebo si rozdělíte funkce?
Takový ideální stav jsem popsal v článku nomádská dovolená. Ale reálný stav je takový, že si s tím hraju. Každý rok vymýšlím systém trochu jinak. Přizpůsobuji to tomu, jací lidé zrovna jedou s námi. My teď máme ročního syna a je s námi i více párů s dětmi, takže cestování musíme přizpůsobit i jim.
Náš systém má dvě varianty. V té první (skoro) všichni zůstávají na celou dobu a po tom se stáváme partnery a dělíme výdaje rovným dílem. Stejným dílem dělíme zároveň i výnosy z krátkodobých návštěv, které zalepí náklady kolem. Dovybavení AirBnb bytu nás běžně stojí třeba 500€, často kupujeme věci jako prodlužky, varnou konvici…
Druhá varianta je ta, že na celou dobu jsme tam jen my a všechno ostatní jsou jen kratší návštěvy. To se pak musí počítat trochu jinak, protože kolem sdíleného bytu je poměrně velká režie a větší byty jsou samozřejmě také dražší. Je u nich vysoká turistická marže, a tím pádem je potřeba nastavit cenu tak, aby pro nás výsledná cena vyšla podobná, jako kdybychom bydleli třeba sami v 1+1. Je to celkem náročné, ale nějaké zkušenosti už mám. Za těch 6 let, co to dělám, jsem posbíral několik set kontaktů, které obesílám, takže je teď už relativně lehké něco takového uspořádat a zájem je vždy obrovský.
Jak si vybíráš lidi?
Jsem v tom celkem otevřený. Beru i lidi, které neznám, pokud tedy nepůsobí hned z prvotní komunikace nepříjemně. Rádi poznáváme nové lidi a na bytě stejně všichni trávíme jen malou část času, je to příjemné zpestření.
Nestalo se, že by jsi měl s někým problém?
Při dlouhodobém pobytu vždycky přijdou nějaké drobné konflikty, ale já jezdím s kultivovanými lidmi, kteří jsou schopni tyhle drobnůstky řešit „za letu”. Občas se stane, že se velkém bytě sejdou lidé, kteří jsou zvyklí dodržovat úklid, a pak ti, kteří ne. A ti pořádkumilovní nechtějí po někom uklízet, takže občas dojde k nějaké šarvátce. Je pak mým úkolem takovou situaci narovnat. Ale jak říkám, jsou to všechno moc milí lidé a není těžké se s nimi domluvit.
Jak to funguje v rámci pracovního režimu? Stalo se mi, že jsem bydlel s člověkem, který měl úplně jiný pracovní režim a vzájemně jsme si ho nabourávali…
Tohle má jednoduché řešení. U každého bytu chceme jednu společenskou nebo pracovní místnost, kde funguje jedno pravidlo: Místnost je primárně pracovní a všichni počítají s tím, že práce má přednost třeba 24 hodin denně. To je pro mě důležitá součást nomádství.
Francie
Loni jste s Lenkou vstoupili do fáze „cestování s dítětem” a přesně to je bohužel pro spoustu rodičů důvod přestat cestovat. Jak to vnímáš ty? Znamená malé dítě velký rozdíl oproti předchozímu cestování?
Ne, je to v pohodě. Přijde mi, že hodně záleží na tom, jak si to partneři nastaví. U nás je to tak, že já jsem ten, kdo více pracuje, a Lenka se víc stará o Rikiho, o víkendu je to pak spíše naopak. Ale vzhledem k tomu, že to vychází z naší harmonie a vzájemného porozumění, tak to funguje perfektně. Myslím, že nás to v zásadě nijak neomezuje. Dokonce jsme v létě jeli na měsíc do Francie, kde byla 40stupňová vedra, ale my jsme to i díky autu s dobrou klimatizací v pohodě zvládli. Podle mě záleží na tom, jak jsou lidé zvyklí přistupovat k problémům. Někdo problém hledá ve všem a všude, my spíše hledáme řešení.
Co na to vlastně říká Riky?
Vybíráme si místa, která jsou „kid-friendly” – třeba Las Palmas je velice bezpečné město, může si tam hrát na pláži a my to vnímáme tak, že je to pro jeho rozvoj ideální prostředí. Myslím, že on je spokojený tam, kde jsme my šťastní.
Kam se bude digitální nomádství dál vyvíjet?
Pro Evropu je nomádství důležité v tom, že kontinent se hodně propojuje na lidské i pracovní úrovni. Tím, že svobodně pracujeme v rámci Evropy, posilujeme vzájemnou sociální integritu. Mám pocit, že digitální nomádství patří k průvodním fenoménům velké sociální změny. Jsem rád, že mohu být u toho. Evropa se propojuje a my se stáváme především Evropany a až pak Čechy, Ostraváky, Pražáky… Tohle vnímám jako podstatný krok a je to pro mě jakýmsi vyjádřením ducha této doby.
AirBnb bydlení ve Francii
Už se ti stalo, že bys v průběhu nomádské dovolené našel klienty ze zahraničí?
Prvního takového klienta jsem v podstatě získal v roce 1998, když jsem poprvé jel do Španělska. Je úplně přirozené, že součástí našeho stylu cestování jsou hodnotné mezilidské vztahy. Z velké části cestuji právě kvůli nim. Myslím si, že v rámci nomádství přibude lidí, kteří na cestách aktivně networkují a záměrně se setkávají s lidmi, které sledují online. Tak to už delší dobu funguje i v Americe.
Jakou roli hraje v rámci mezinárodní spolupráce freelancerů EU? Nezatěžuje ji zbytečnou byrokracií?
EU migraci občanů za prací mezi zeměmi dlouhodobě podporuje a já osobně vnímám EU jako velmi úspěšný a prospěšný projekt. Ta trocha byrokracie, kterou to přináší, rozhodně nepřeváží výhody nového uspořádání s volným pohybem lidí a kapitálu.
10. sraz Na volné noze ve Valticích
Chcete se stát digitálním nomádem?
Už vás nebaví trčet v kanceláři? 4 týdny dovolené utečou jako voda?
Pracujte odkudkoliv na světě – stačí vám laptop a přístup na internet. Digitální nomádství a práce na dálku jsou moderní trend, ze kterého profitují všechny strany. Příležitostí k takové práci je přitom obrovské množství.
Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale s trochou tréninku a správnými informacemi to může zvládnout každý. A my pro vás připravujeme online kurz, kde se vše důležité dozvíte.
V rámci kurzu vás nakopneme, abyste nomádství vyzkoušeli, a postupně vás provedeme celým procesem přípravy. Až pak vyrazíte pracovat na dálku, budete perfektně připravení a nic vás nezaskočí.
Skvěle shrnuto, dík! Nejdůležitější je pasáž: “Někdo problém hledá ve všem a všude, my spíše hledáme řešení.” ;-)
Fajn clanok, len mi je fakt divne, ako casto to nazyva dovolenka v zahranici, lebo nomadstvo a dovolenka su z mojho pohladu odlisne veci…