Foto výbava

Zajímá mě tvá spolupráce s firmou Lowepro, můžeš přiblížit, o co šlo?

Původně mě oslovila značka Joby – výrobce Gorillapodů, stativů a příslušenství. Ozvali se mi na základě toho, že na FB viděli můj dron, postavený právě ze dvou jejich Gorillapodů. Úplně je ta myšlenka nadchla a fotky z dronu potom ještě víc. Udělali se mnou rozhovor na blog a pak se ukázalo, že Joby a Lowepro patří pod jednu velkou mateřskou firmu. Tak se to celé spojilo a nakonec mi začali k testování posílat i batohy z Lowepro.

Z Ameriky mi chodí prototypy obou těch značek, já je zkouším a občas pošlu nějaký feedback. Ptali se mě, jestli bych využil batoh na dron, a já říkal, že ne, že takhle malý dron nemám. Ale pak jsem malého drona vyhrál v jedné mezinárodní soutěži, tak jsem jim pak napsal, že bych ho teda vlastně celkem chtěl… (smích)

Dostal jsem batoh ještě před uvedením na trh a oni mě poprosili, jestli bych s ním neudělal nějaké video, jak ho používám. Lákalo mě to zkusit, takže jsem na FB hodil hlášku, že jdeme dělat video a jestli se někdo přidá. Bylo mi jasný, že to nezvládnu sám, ale neměl jsem žádný budget, takže jsem nečekal bůhví jaké nadšení. Jenže se mi přihlásily stovky lidí, kteří mi posílali své práce! Mohl jsem si krásně vybírat a oba kluci, které jsem nakonec oslovil, se toho zhostili perfektně a vzniklo mezi námi pěkné přátelství. To video jsme si udělali po svém a těším se na další společné projekty!

Kolik vás tedy celkem na videu spolupracovalo?

Dohromady nás bylo šestnáct. Potkali jsme se v jedenáct večer pod skálou, že tam teda vylezeme, nikdo nikoho neznal… Respektive já jsem znal pár z nich, ale víceméně jen online. Čekal jsem průser na všech možných stranách, a tak jsme se na to předem s klukama připravili – řekli jsme si, kdo bude mít co na starost, kdo bude řešit jaký typ problémů… A fungovalo to stoprocentně, kupodivu nevznikl jediný problém. Všichni byli smíření s tím, že mají svou pozici, které se drželi.

Jak jste tým řídili? Vysílačkou?

Právě, že nijak. Počítali jsme s tím, že Jakub přiveze 5 vysílaček, jenže se ukázalo, že má jen 2, protože jsem mu špatně rozuměl. Nakonec jsme tedy byli jen na mobilech – všechno jsme si ujasnili na začátku a v průběhu mi pak už jen chodily potvrzovací smsky „we are here” a „job is done” (smích), takže organizačních věci už nebylo potřeba tolik řešit.

Bajkal

Jak dlouho jste točili?

9 hodin. Začali jsme v jedenáct večer a v osm ráno už bylo po všem a já jsem šel učit na fotografický workshop (smích). Ale ještě několik desítek hodin jsem to stříhal – tím, že to nebyl komerční projekt, ale řekněme spíš srdcařina, tak to chvíli trvalo. Doufám, že je to poznat!

Je to poznat, video je super!

Vytvořil jsem si díky tomu svou pozici a teď se to chystám dělat nejen jako srdcařinu, ale i pro komerční účely. Zítra jdu registrovat dron, což sice bude trvat asi dva měsíce, ale abych příště už mohl točit komerčně a ty kluky zaplatit, je to třeba.

Už ti na základě tohoto videa přišla nějaká další nabídka?

Ozvalo se mi pár firem, ale nebyly to projekty, které mě zajímaly, a tak jsem to všechno odmítl.

Chorvatsko z drona

Jak ses vůbec dostal k dronu? Co tě k němu přivedlo?

S dronem létám od roku 2012. Vymyslel jsem si tehdy, že budu věšet kameru na padákový systém. Byl jsem na to docela hrdej, ale přišel jsem do práce a říkám kamarádovi „Vymyslel jsem padákový systém pro kameru!” A on na to: „Ty nepotřebuješ padákový systém, ty potřebuješ dron.” Vzal jsem všechny svoje peníze a utratil je za první dron. Byl extrémně primitivní, dnes by měl prakticky nulovou hodnotu. Říkali jsme tomu letadýlko, protože slovo dron sem ještě nepřišlo. Byl jsem jeden z prvních v Čechách, což mi umožnilo být v kontaktu s těmi nejlepšími, se kterými jsem v kontaktu dodnes.

Nikdy jsem neměl žádný z těch super kvalitních profi strojů, stačí mi ty mé, se kterými teď létám. Beru je teď i na fakultu – ukázalo se, že dron je univerzální pomocník jak na filmařinu, tak i na mou věděckou práci.

Zrnka písku

Utratil jsi všechny peníze za dron… To zní jako klasická věta fotografa nebo filmaře. Máš to také tak, že všechny peníze, které vyděláš focením, utratíš za techniku?

Je to velmi jednoduché – domluvili jsme si to se ženou tak, že vezmu peníze vydělané focením nebo mimo svou běžnou práci, odečtu přímé náklady a daně a to, co zbyde, rozdělím napůl. Půlku investuji dál do focení nebo cestování a druhou půlku vložím do rodinného rozpočtu. Půlku si tak vezme rodina a půlku já. Moje žena vlastně říká, že to není fér, protože oni jsou tři a já jsem jeden, ale asi už se s tím smířila (smích).

S tím dronem je to zajímavý příběh – vzniklo to tak, že jsem byl v roce 2010 s partou totálních nadšenců fotit na Bajkale. Dostal jsem tam velkou horečku, ale byť mi bylo strašně blbě, říkal jsem si, že to tak nenechám. Sebral jsem loď a odjel půl kilometru od břehu k mělčinám a udělal tam pár fotek. A dva roky na to mi jedna z těch fotek zaplatila kompletně celý výlet na Bajkal i ten dron.

Vtip byl v tom, že mě oslovila editorka z New Yorku, ze které se vyklubala agentka Paula Coelha. Chtěla mou fotku na obálku jedné jeho knížky, která samozřejmě vycházela v obrovském nákladu. Coelho osobně mi ji podepsal a poslal poděkování za fotku. Ptali se mě, za kolik bych jim fotku prodal a já jsem si říkal – samozřejmě, že jim ji dám zadarmo, je to přece obrovská čest! Ale pak jsem si to naštěstí trochu promyslel a napsal jim „give me your price”. Sám jsem si v hlavně nastavil určitou cenu, která mi dávala smysl, ale oni mi odepsali s asi desekrát větší nabídkou. Zaplatilo mi to jak ten Bajkal, tak prvního drona.

Hodně jsem si drona chtěl pořídit, ale tenkrát to bylo strašně moc peněz, a tak jsem si říkal: „Jestli do měsíce zázračně přijdu k nějakým penězům, koupím si ho”. A do měsíce se to fakt stalo! To bylo úžasné.

Knižní obal Aleph

Jak tu tvou fotku našli? Na fotobance?

Na fotobankách zatím moc fotek nemám. Bylo to díky mezinárodnímu projektu Fotopedia. Zadali si klíčové slovo „lake” a našli můj Bajkal. Bylo to dost přímočaré. Fotka tam prostě byla k mání a oni si ji vybrali.

Bajkal – původní fotka

Přesně to říkal i Tomáš Hájek v našem rozhovoru, ta fotka tam prostě byla…

Ano, tak to je! Spousta lidí výborně fotí, ale nechtějí své fotky dávat na web. Říkají, že je to odvádí od focení, že to zabere spoustu času… Přitom je to součást tvůrčího procesu, bez sdílení své práce to nemá moc smysl. Chci své fotky ukázat lidem, chci slyšet zpětnou vazbu, ať už je dobrá, nebo špatná, a posouvat se někam dál. To bez toho, abych fotky dal někam online, není moc možné. Vybírám si, které fotky na internet dám, postuju tak jednu dvě fotky týdně. Snažím se dávat ven jen to, za čím si stojím. Ale když už něco publikuji, dám to na více serverů.

Z čeho všeho plynou tvé příjmy, nepočítám-li zaměstnání?

Prodej fotek je až na tu jednu výjimku minimální, ale hodně dělám workshopy, o ty je velký zájem, některé jsou i vyprodané. Případně nějaká filmařina – nedávno jsem s ČT točil dokument v Egyptě a příští rok se možná bude točit i jinde. Pokaždé je to něco jiného, jednou je to filmařina, pak workshop, někdy přednáška… Ale oproti tomu, co vidím kolem sebe, jsou moje příjmy stále celkem malé. Dělal to můj děda, dělal to můj táta a dělám to i já – neumíme si říkat o pořádný peníze. Jednou se to budeme muset naučit (smích).

Vozíš dron všude s sebou?

Ten malý dron je docela skladný. Můj největší problém byly vždy kabely, což jsem ale vyřešil, mám teď vše v jedné krabičce. Když vím, že někde budu mít šanci drona alespoň na chvíli vytáhnout, tak ho v autě vozím.

Narval jsem do dronů strašně moc peněz, protože mě to fakt baví. Například do jednoho  jsem vrazil tři měsíční platy a pak mi spadl do Nilu. To zamrzí… Ale díky tomu jsem se vlastně posunul dál a vyjasnil si, že teď chci mít z dronů i nějaké příjmy. Ne jen obrovské výdaje.

Mongolsko

Pamatuješ si svůj úplně první zisk z focení?

Bylo mi asi 13 a naše matikářka, úžasná ženská, mi řekla, že by škola pořebovala nějaké fotky. Jenže já jsem na to jako naprostý perfekcionalista vyplácal asi 10 filmů, takže moje přímé náklady výrazně přesáhly jejich představu o mém honoráři. Nechtěli mi to zaplatit a pamatuju si, že za nima snad šel i můj táta a říkal jim, že takhle ve mě toho kapitalistickýho ducha nevybudují (smích). Dodnes nevím, jestli jim ty peníze dal táta, aby mě zaplatili, nebo mi to nakonec zaplatila přímo škola…

Grónsko

Proč jsou tvoje workshopy tolik oblíbené? Jak se ti daří je naplnit?

Dělám je jinak než ostatní. Nezaměřuji se na techniku, ale spíš se snažím vysvětlit, co fotit a co ne, a hodně do toho účastníkům kecám. A jim se to očividně líbí (smích).

Workshopy jsou také samostatný příběh. Nikdy jsem je dělat nechtěl, vždycky jsem říkal, aby se lidi naučili fotit podle vlastního oka. Pak mě ale jednou kamarádka poprosila, ať u ní udělám workshop, a nějak mě přesvědčila. Začalo mě to strašně bavit a od té doby jsem tomu dost propadl. Je to mimo jiné super příležitost, jak se dostat do přírody s lidmi, kteří jsou zapálení do stejného koníčka jako já.

České Švýcarsko

Zmínil ses, že tvoje workshopy propojují lidi. Můžeš být konkrétní?

Nejlepší je asi story s Vojtou Duchoslavem. To je kluk, který roce 2011 přišel na můj workshop s neuvěřitelně low-budgetovým vybavením, dost často po domácku vyrobeném. Měl třeba drátěnou spoušť vyrobenou z krabiček od diabolek. Na tom workshopu byli lidé s perfektní technikou – kvalitními foťáky, stativy… Jenže všechny soutěže, které na workshopech dělám, vyhrál svou snahou a srdcařstvím právě Vojta! Tak tam jsem si ho zapamatoval.

Vzal jsem ho fotit do Českého Švýcarska a do Alp a on mě pak vzal do severní Ugandy, kde jsme také mimo jiné létali s dronem. Vojta pak odjel do Himalájí a tou dobou mi zavolal Dan Přibáň, ať s nimi jedu do Austrálie a Indonésie. Musel jsem odmítnout – ne že bych nechtěl jet, ale jedno dítě bylo na cestě a druhé bylo ještě poměrně malé, tak jsem nemohl odjet od rodiny na takhle dlouho.

Dan se mě ptal, jestli bych alespoň nevěděl o někom, kdo by mohl jet. Nemohl nikoho sehnat, protože je to tak specifický úkol, fotit expedici trabantů, a ještě na dost dlouhou dobu. A tehdy jsem si vzpomněl na Vojtu… Vojta nakonec letěl a to mě utvrdilo v tom, že workshopy nejsou jen bezduché tlachání, ale je právě o spojování lidí a získávání kontaktů…

Petra a jeho super fotky, videa i historky můžete sledovat třeba na Facebooku