Článek je přístupný pouze členům Travel Bible. 

Co je náplní tvé práce?

Pracuji v IT pro společnost, která vyvíjí bankovní systém pro správu penzí, financí a celého jmění lidí a také umožňuje pohodlně investovat.

Mám na starost věci kolem testování systému pro jednoho z našich nových zákazníků, jímž je velká banka. Samozřejmě nejsem v takto velkém projektu sám. Jde o vlastní testování, řízení lidí, určování testovacích aktivit, komunikaci s managementem, vývojovým týmem a samozřejmě se zákazníkem.

Proč tě napadlo pracovat ze zahraničí?

Moje celkové myšlení a pohled na svět hodně ovlivnil zahraniční studijní pobyt. Zažil jsem na vlastní kůži, jak se v zahraničí žije, což mi pomohlo získat velký nadhled. Zlomovým a nejtěžším bodem tehdy ale bylo rozhodnout se a podat žádost. Na propocený klik na tlačítko „Podat žádost“ se zaškrtnutou možností závazné přihlášky občas vzpomínám. Když se zamyslím, vlastně mi to změnilo život – jeden podělaný klik.

Šel jsem pak dělat do zahraniční firmy, u níž jsem doteď. Po nějaké době začal přicházet těžký stereotyp, a protože jsem na sebe dost přísný, začaly se mi v hlavě ozývat hlasy, abych na nic nečekal.

Jakmile musíte dělat podobné rozhodnutí, radím neváhat a moc o tom nepřemýšlet a hlavně nedělat seznamy „pro a proti“ – to je k ničemu. Určitě je potřeba něco obětovat, ale rozhodně to stojí za to.

Jednou jsem kdesi zaslechl moudro, že zpravidla víc litujeme věcí, které jsme neudělali, než které jsme udělali. Takovou pravdu si uvědomíte, až když vám ji někdo poví, a zamyslíte se nad věcí z vašeho pohledu. Kolikrát jste litovali, že jste za tou holkou nešli…

Jak dlouho trvalo, než jsi začal plán realizovat?

Jakmile jsem uviděl, že to s cestováním v práci nebude, jak bych si představoval, začal jsem přemýšlet nad změnami. Protože naše společnost má kanceláře po celém světě a používá výborné technologie k práci na dálku, napadlo mě víc povznést práci z domova. Neviděl jsem žádný důvod, proč by to nešlo.

Od jara 2015 jsem postupně zkoumal, jak to celé funguje – kde pracovat, kde bydlet, jak s internetem. Chtěl jsem odjet na zimu, takže bylo jasné, že koncem léta musím podiskutovat s managementem.

Jak se ti podařilo přesvědčit šéfa a na jak dlouho tě pustil?

Myslím, že v první řadě je velmi důležité, abyste byli dobří zaměstnanci. Nedokážu se sám posoudit, ale v práci jsem se vždy snažil makat a i pro vlastní uspokojení jsem odváděl dobrou práci.

Poprvé jsem svůj plán naznačil šéfovi přes interní chat, když jsme si psali ohledně jiných věcí a oba jsme měli vcelku dobrou náladu. Začal jsem nějak takto:

Já: „Máš dobrou náladu?“

Šéf: „Tu já mám pořád, copak?“

Já: „Co bys řekl na 3měsíční home office z Thajska?“

Šéf: „Hm, tak to jsem nečekal…“

Já: „Všechno mám ošéfované, bude to fungovat jako v práci. Dám dohromady nějaký materiál a uvidíme.“

Šéf: „OK, určitě popovídáme v klidu a důkladněji…“

Na konci jednoho meetingu jsem mu trochu přesněji naznačil co a jak. Už jsem věděl, kde budu a co vše to obnáší. Ujistil jsem ho, že konektivita nebude problém, a popsal svoje myšlenky, technologie a organizační záležitosti.

Přistupoval jsem k tomu seriózně a zodpovědně, protože si umím představit, že nejde o lehké rozhodnutí – hlavně poprvé. Jednal jsem na rovinu a nic neskrýval, žádné mazání medu kolem pusy.

Časem jsem šéfovi poslal formální žádost spolu s dalším „propracovaným“ textem, který vysvětloval, proč to dělám, jaké jsou výhody, samozřejmě bez nevýhod – protože žádné nejsou. (smích) Podal jsem hlášení o technologiích ke komunikaci, taky kde budu, jaké reportování zvolím a podobně.

Obhájil jsem všechny možné dotazy od managementu ještě dřív, než mi je položili, aby prostě neměli šanci nějak do mě rýpat, fakt jsem to měl celkem solidně promyšlené. Zmínil jsem také možné nevýhody/dopady a vše okomentoval s rozumem a nadhledem. Šéf to vzal, přeposlal dál na vyšší místa a časem jsme sedli, doplnili nějaké detaily a bylo schváleno.

Samozřejmě jsem měl už dávno koupenou zpáteční letenku. V mém případě jsem nakonec opravdu neviděl zásadní problém ve vykonávání práce. Byl jsem po celém „průzkumu“ a podání žádosti přesvědčený, že vše musí klapnout.

Kolik hodin trávíš prací, jak využíváš volný čas?

Práci dělám víceméně stejně jako v kanceláři, čili 40 hodin týdně – samozřejmě někdy to je 10 hodin za den, jindy třeba jen 6. Časový posun je 5–6 hodin, takže většinou pracuji od 10 dopoledne do brzkého večera (abych pokryl pár hodin evropského času), což vyhovuje oběma stranám.

Těžko ale srovnávat s prostředím kanceláře v Čechách. Když mi například dojde nepříjemný e-mail, jednoduše vstanu a jdu si na pár minut zaplavat. Jak se vrátím, všechno je v pohodě a problém řeším s obrovským nadhledem.

Všechen volný čas trávím venku – chodím plavat, sportuji, s kamarády z coworkingu zajdem na pivo nebo večeři. Zatím mě to nepřestalo bavit a asi ani nepřestane. Co je lepší než mít stále léto. Chci trávit celý život v žabkách, plavkách, rozepnuté košili a slaměném klobouku. (smích)

Jak funguje komunikace se spolupracovníky, klienty a nadřízenými?

V podstatě operujeme stejně jako v kanceláři, téměř nic se nezměnilo, technologie na vzdálenou práci používáme i normálně. Jediné, co jsem si musel zařídit, bylo thajské číslo, abych mohl zařídit přesměrování hovorů a komunikovat s klienty.

Jsi schopný říct, jestli toho tady uděláš víc, nebo míň než doma?

Udělám toho rozhodně víc, chci mít práci hotovou, chci – jak se říká – mít čistý stůl. Jsem spokojený s životem mimo práci, takže nemám důvod nedělat a vrátit se na stoličku s argumenty, že tady musím tvrdnout. Vždycky udělám, co je třeba, sem tam i dobrovolně něco navíc, a odcházím s čistou hlavou a dobrým pocitem. Jsem happy, šéf taky – je to win-win.

Technologie mě u práce na dálku nijak neomezují, takže je to jen o mně. Nemůžu se vymluvit, že tady něco nejde. Nedokážu říct, jak by to bylo s pobytem delším než 3–4 měsíce. Když jsem zde poprvé přišel do práce, byl jsem nadšený a dělal opravdu hodně – a stále dělám, neztratil jsem ten úžas. Pár lidí mi tvrdilo, že pokud jsi na jednom místě víc jak tři čtyři měsíce, začneš se trochu flákat a „spadneš“ na úroveň výkonu v kanceláři. Proto je dobré občas změnit lokál. Změna v každém případě prospívá.

Proč ses rozhodl vydat právě do Asie?

Asi kvůli lidem, počasí, pláži, nákladům a perfektnímu internetu na Ko Lantě. Lákal mě i pocit určitého nekomfortu – není to jak třeba na Kanárech, že sednu na letadlo a za 2 hodiny jsem doma. Vždycky jsem chtěl zkusit život na tropickém ostrově a tohle je úplný ráj. Má u mě zatím nejvyšší hodnocení v poměru možností pracovat a vyžít se. V jihovýchodní Asii navíc je obrovská komunita dalších digitálních nomádů, což je skvělé pro networking a poznávání nových lidí i kultur.

Jaké jsou tvé náklady na celou dobu (včetně letenky)? Kolik bys za tu dobu utratil v ČR?

Je to porovnatelné s domovem, v mém případě je však pár „ale“. Moc se s tím nepářu a nejsem žádný zbohatlík – spíš úplně naopak. Jedno ale vím jistě: šetřením nezbohatneš. Změnil jsem pohled na peníze a namísto miniaturního šetření a kumulování směšných úspor z měsíčního platu, které v konečném důsledku nemají žádnou hodnotu, jsem se rozhodl pro téměř opačný způsob. Vůbec neříkám, že utrácím, kde se dá, ale snažím se dopřát si víc tam, kde získám zážitky na celý život. To pro mě má mnohem větší hodnotu, než materiální věci.

Také se snažím dávat rozumně přednost času před penězi. Ano, dalo by se ušetřit a mít nižší náklady, ale to nechci. Taky by se daly snížit náklady možná až na polovinu, kdybych tu nebyl v hlavní sezoně, kdy jsou ceny nejvyšší, ale pořád je to v pohodě. Žiju si jak král v krásném novém bungalovu, mám motorku pronajatou na celý pobyt, zaplacený coworking – a přitom pořád vlastně platím jen směšnou částku. Kolik dáte za dva týdny dovolené v exotické destinaci? Minimálně jeden celý plat.

Mimo ceny za letenky a nějakých počátečních nákladů před odjezdem pokryju vše z platu. Dobrá věc je, že doma nemám žádné pohledávky a neplatím žádné nájmy nebo splátky. Jestli se chystáte podniknout něco podobného, nebo se chystáte cestovat na delší dobu, zbavte se všech požíračů peněz od auta po nájem bytu. Jestli máte byt, pronajměte ho, aby vám pokryl náklady na hypotéku. A pokud se stále bojíte o peníze, pak je tu ještě jedna důležitá věc – cestování je nejlepší investice a má pro vás největší návratovou hodnotu.

Jel bys znovu? Plánuješ to?

Ano. Jinak to ani nejde. Jak jednou začnete, načerpáte hodně energie a dodá vám to křídla. V hlavě už mám pár plánů, tak uvidím, v klidu si je projdu. Léto chci určitě strávit doma, na to se už od dětství vždycky těším.

Jednou z věcí, které mě cestování naučilo a učí, je poznávání svých základních hodnot. Zjistíte, v co věříte, co vás pohání a jaké hodnoty uctíváte. Zjistíte, že toho tolik nepotřebujete a budete vděční za každou užitečnou věc. Přestanete brblat, že to není luxusní nebo jako doma. Já jsem dokonce začal vyhledávat taková místa a situace, které nejsou dokonalé, a rád bojuji sám se sebou ve snaze překonat zmíněnou nedokonalost a najít nějaké řešení, anebo se naučit přežít v daných podmínkách.