Jak se plánuje vlastní expedice? Kolik to stojí času a úsilí? Jsem schopen nějakou udělat i já? Pokud vás přestalo bavit jezdit do zahraničí jako anonymní cestovatel, jeďte tam jako celebrita. V tomto článku se dozvíte, jak vypadala kompletní příprava od A do Z projektu No Limits Himalaya 2016 s vozíčkářem Janem Krauskopfem.

Honza se společně s týmem devíti studentů plzeňského gymnázia vydal tam, kde doposud žádný Čech na vozíčku nebyl – zdolat Himálaje do oblasti Malého Tibetu.

Máte pocit, že i plánování vlastní dovolené je občas mimo vaše limity? Už nebude.

Proč by vás to mělo zajímat?

Takových cest už bylo – a o hodně úspěšnějších. To je pravda. Můj názor ale je, že v obecném povědomí jsou většinou jenom ty nejlepší. Pokud čtete o mnoha úspěšných lidech, mohou nastat tři situace. Buď se vám podaří dosáhnout něčeho podobného, což vám z celého srdce přeji. Druhá možnost je, že budete hodně motivovaní, ale následně zklamaní. Protože nic se nerodí jen tak a za vším stojí zkušenosti, praxe atd. A za třetí vás to může naopak demotivovat a vzdáte se svých snů. To by byla velká škoda.

Proto vám tento „průměrný“ projekt může pomoci. Sdělí základní know-how a motivuje zároveň. Ale dost řečí.

Na co se zeptat sebe sama

Existuje několik základních otázek, které si musíte položit ještě před začátkem práce.

S kým pojedu?

Pracovití, milí a šikovní spolupracovníci jsou naprostý základ.

Kam pojedu?

Vyberte správnou lokaci. Čím méně obvyklá a zajímavá, tím lépe. To neznamená, že se nedá udělat špičková expedice na Šumavu. Což souvisí s další otázkou…

Jsem zajímavý?

V projektu je třeba oslovit lidi, kteří vám začnou fandit, média, která o vás budou psát, sponzory, kteří vám přispějí. K vaší cestě se musí vázat zajímavý příběh, ušlechtilý cíl či touha překonat rekordy. Jasně – můžete uspořádat výlet po Česku. Potom ale musíte vymyslet dechberoucí záměr. Třeba, že obnovíte všechny zaniklé vesnice v pohraničí. Když naopak bude originální místo, už není třeba být příliš kreativní. Taková reportáž z oblasti K-51… Musíte být něčím výjimeční. Žádostí o sponzoring přichází na marketingová oddělení tuny – je třeba zaujmout, jinak vás z koše už nikdo nevyndá.

A bude mě to vůbec bavit?

Máte vynikající místo? Skvělé společníky? Jedinečný záměr a ohromující příběh? Než se vším začnete, zpomalte. Řekněte si, jestli vás to takhle vůbec bude bavit. Protože cestování by nemělo být marketing, ale zábava. Na to nesmíte zapomenout.

PR marketing

Jak docílit toho, aby se o vás vědělo už před cestou? Po ní se totiž fanoušci shánějí ještě hůře než v době příprav.

Sociální sítě

Dnes alfa i omega komunikace (a pomalu i života). Vaši podporovatelé s vámi musí žít váš příběh a věřit vám. Založení facebookové stránky je nutností, popularita Instagramu stále roste, takže na něj taky nesmíte zapomenout. Pak už záleží na vašich preferencích.

Co jako obsah? Sdílejte mediální výstupy, sponzory, všechno ohledně příprav. Buďte autentičtí. Vyprávějte příběh. Dnes lidé vyžadují už i potraviny s příběhem, takže vy ho musíte mít tuplem. Popisujte své radosti a strasti z přípravy expedice. Snažte se poctivě odpovídat na komentáře a zprávy, abyste se drželi v kontaktu. Musíte najít správnou četnost. Nesmíte otravovat moc často a ani se na vás nesmí zapomenout.

Pro představu – naše facebooková stránka No Limits – Himalaya 2016 měla před odjezdem asi tisíc sledujících. Víc než pět set je podle mě základ, každý palec navíc se cení. Instagramový účet jsme plnili hlavně po návratu a vyšplhal se k třem tisícům followerů. Článků k tomuto tématu naleznete mnoho.

Blog

Co na sociálních sítích nakousnete, to dokončíte na blogu. Tam přidáváte příspěvky pro čtenářsky zaměřenou část vašeho publika. Nejlepší je udržet jej aktivní během expedice a krátce po ní, kdy je čtenářsky nejzajímavější.

Při tvorbě blogu vám pomůže spolupráce s dalšími cestovatelskými blogy, z nichž jeden je právě Travel Bible. Pokud vás nějaký zavedený blog nechá uveřejnit článek o vaší expedici i s odkazy, hodně vám to pomůže se zviditelněním vlastní tvorby.

A jak má blog vypadat? Jaký zvolit styl, délku atd. – to už je na každém. Obecně se uvádí ideální rozsah 1 normostrany, ale pokud si věříte na delší, neváhejte. Takhle vypadá Leviatan blog z naší cesty.

Inspiraci můžete najít v článku Jak si usnadnit psaní blogu a cestovatelských článků?

Média

Tahle část vám bude brát klidné spaní a spoustu synapsí. Komunikace s velkými médii je poměrně úděsná, ale vyplatí se. Když se ovšem na něčem domluvíte a oni na připomínkový mail potřetí neodpovědí, máte právo být na ně naštvaní. To neznamená, že jim začnete psát nenávistné komentáře nebo jim půjdete vynadat na prodejnu. Zkusíte štěstí jinde. O nás točily reportáže televize (Nova z nás udělala expedici nezkušených studentů s vozíčkářem na Mount Everest – součást reportáže o mrtvých horolezcích, asi třetí minuta), psaly noviny.

V dnešním digitalizovaném světě vám stejně tak sdílení od známého cestovatele pomůže podobně jako tyhle reportáže. Lidská paměť je krátká a než vstanou od obrazovky, zapomenou. Něco jiného potom jsou vystoupení v talkshow či tematických pořadech. Díky nim si vás lidé zapamatují a vyhledají daleko lépe.

Pachová stopa

I když se vám podaří někoho zaujmout, nebude vás potom pracně vyhledávat. Musíte mít připravené něco, čím zajistíte, že si vás najde. Může to být leták, vizitka, placka… cokoliv levného a informativního.

Pokud jste například na cestovatelském festivalu, nebojte se domluvit s pořadateli. Možná vám vyhradí trochu místa pro prezentaci a následné rozdání letáčků zájemcům. Relevantních míst k rozdávání vizitek a podobných věcí je spousta, samozřejmě ale v případě zájmu. Vrazit někomu do ruky letáček bez toho, aby o něj měl sám zájem, je na nic – letáček vyhodí a ani se na něj nepodívá.

Finance

Zvládnuto? Už o vás někdo ví? Tak se připravte, jde do tuhého. Teď totiž budete od lidí něco chtít.

Sponzoři

Alfa a omega je vytipovat relevantní sponzory, pro které může být expedice přínosná – za svoje peníze chtějí výstupy, zviditelnění, publicitu v médiích. Sežeňte si kontakty na tzv. správné lidi. Nebojte se zeptat cestovatelů v okolí, kteří už za sebou mají expedici se sponzory. Můžou poskytnout cenné kontakty. Jejich expedice můžou být cennou inspirací, kde sponzory hledat – je pravděpodobné, že firma sponzorující nějakou expedici má v marketingu člověka, který je zapálený do cestování a bude ochotný podpořit další zajímavý projekt.

Oslovte neotřelou formou. Na váš e-mail nikdo nečeká, jste jedni z mnoha. Už předmětem e-mailu musíte zaujmout, podtrhnout to strukturovaným představením, příběhem, popisem. Vypíchněte unikátnost projektu. Jaký prostor partnerovi nabízíte. Z loga na webu a na letáku nikdo na zadek nepadne. Myslete na následné mediální výstupy, kde můžete partnera protlačit. Pokud vám sponzor na e-mail nereaguje, napište mu znovu – nebo rovnou volejte a svůj záměr představte. Potom samozřejmě dodržte, co jste slíbili.

Granty

Opravdu velké firmy jsou na tom trošku jinak. Mají mnohamilionové rozpočty na dobročinnost. Zjistěte o těchto programech víc – třeba jste dost mladí na to, abyste splňovali podmínky. Chce to trochu papírování, ale může se vyplatit. Nebo jste naopak dost staří a ta či ona firma podporuje aktivní důchodce. Za zkoušku nic nedáte.

Crowdfunding

Jedna z nejtěžších disciplín, které vůbec na světě existují. Vyžaduje vrchol kreativity, přesvědčivosti a schopnosti umět prodat své nápady. Jaké portály se v ČR pohybují? Doporučuji totiž začít na českém portálu. Zahraniční jsou sice lákavé, ale tam se bez předchozích zkušeností ztratíte pod tunami skvělých projektů.

Přehled několika crowdfundingových serverů:

• Hithit – největší český crowdfundingový portál
• Startovač – asi druhý největší portál
• Nakopni.me – funguje na trochu jiném principu: málo stržených procent, ale je třeba si platit reklamu, pokud chcete být na jeho stránkách vidět
• Penězdroj – tam jsme vybrali peníze my (150 tisíc). Přiznávám, část peněz jsme přidali my, ale kolem sta tisíc bylo na naši cestu vybraných

Jak na kampaň?

Předpokládám, že víte, co tohle slovo znamená. Pokud ne, odběhněte si to zjistit. Základem každé kampaně je video a velmi kvalitní text, který projekt představí. Nebojte se ho několikrát předělávat, musí být špičkový. Potom připravte další příspěvky a vymyslete vhodné odměny pro vaše přispěvatele. Dělejte poznámky do kalendáře, který si vytvoříte – v něm budete mít všechno, co jste naplánovali k propagaci. Dodržujte termíny, jinak se kampaň zhroutí!

Než vše odpálíte, musíte si být jistí

Všechno se musí zadařit napoprvé. Před započetím je dobré domluvit se svými sponzory a kamarády, aby kampaň sdíleli. Je fajn taky vybrat originální odměny. U cestovatelských projektů sice většina lidí přispívá spíše s touhou pomoci, ale zajímavou odměnu nikdo neodmítne.

Přivezte zajímavé artefakty z dané oblasti – my jsme nabízeli modlitební mlýnky či sušený jačí trus, který je v dané oblasti cennější než peníze a platí se jím. Pohledy jsou fajn, ale dělá to každý. Zkuste nabízet soukromá setkání, večeři či raut při zahájení vernisáže, anebo nějaké dárky. Z naší expedice zmíním třeba speciální várku piva No Limits (vyrobeného z indického čaje Darjeeling) z malého pivovaru Raven.

A pak to začne.

Zmáčknete start a hlásáte o kampani do všech světových stran. Použít trochu placené reklamy se vyplatí. Stejně tak se nebojte vložit do kampaně počáteční částku vy. Za první dny je třicet procent úplné minimum. Jinak jste nahraní.

Potom přijde střední fáze, ve které trpíte. Příjem peněz se zastavil a roste jen minimálně. Prosíte známé o pomoc, každý z nich vám řekne, jak je projekt skvělý, ale to je tak všechno. Z kontaktního listu na portálu zjistíte, že přispěl málokdo.

Následuje poslední fáze. Začíná přibližně pět až sedm dní před koncem. Měli byste ji začínat s minimálně 70 %. V tom případě není projekt považován za ztracený a máte dobrou šanci dotáhnout vše do cíle výzvami, že zbývá tolik a tolik hodin a chybí už jen pár korun.

Téma je opravdu složité a není od věci přečíst si o něm víc. Třeba tady máte rady přímo od mistra, Dana Přibáně.

Velmi dobrý článek o bolestech crowdfundingu, i když ne cestovatelského, naleznete na Ottocopy.

Příprava

Nesmíte ovšem zapomenout se připravit. Fyzicky, psychicky, technicky, kulturně. Pokud něco zanedbáte, vymstí se vám to. V Indii nikoho tisíci facebookovými fanoušky nedojmete. Tam máte tisíc lidí na deseti metrech čtverečních.

Fyzická příprava

Naplánovali jste si projít Mongolsko se stokilovým batohem a na každém stém kilometru pokořit rekord ve vzpírání? Pak není od věci taky trochu trénovat. Vybírejte treky, které jste schopni ujít, nebo víte, že se na ně dokážete plně připravit. Berte v potaz, že patrně půjdete s batohem, v těžkém terénu, budete muset hodně fotit – to všechno postup zpomaluje. Proto bych dvacet kilometrů považoval za běžnou délku jednoho dne. Posouváte se, ale zároveň se nestrhnete a máte čas i na další aktivity.

Psychická a kulturní příprava

Říká se jí psychohygiena a spousta lidí se tomu posmívá, je ale nutná. Všechny problémy po čase vyplavou na povrch. Je proto lepší řešit je před cestou. Nezapomeňte také nafukovací míč a komický převlek proti trudomyslnosti, to se hodí za každé situace. My si každý večer povídali o kladech a záporech prožitého dne. Potom jsme spolu zazpívali mantry i běžné písničky. Bylo nám hned veseleji.

Vydáváte-li se do zcela odlišné kultury, něco se o ní naučte. Je neslušné ukazovat chodidla na muslimy nebo překročit sedícího hinduistu, saháním na hlavu buddhistům taky radost neuděláte. Předejděte faux pas a nepříjemnostem. Některé chyby se vám mohou vymstít, je to jako u nás – existují více a méně tolerantní lidé.

Není špatné naučit se pár slov z domorodého jazyka. Místní přinejmenším ocení vaši snahu. Tak schválně, kdo zná v nějaké řeči to nejvíc využitelné slovo? Vykopávám. V ladakštině slovo ju-le znamená: dobrý den, na shledanou, dobrou noc, dobrou chuť, prosím, děkuji. Někde vám opravdu na základní fráze stačí jediné slovo.

Technická příprava

Nezapomeňte se už před odjezdem naučit ovládat vše, co vezete s sebou. Určitě vás nepodezírám, že neumíte postavit stan, ale někdy se k vám dostane nový typ techniky. My jsme například letěli s benzinovými vařiči, protože jsme nechtěli shánět plynové bomby. Nikdo jsme s ním předtím nedělali a docela dlouho se to učili. Občas nám chytl trochu moc, jindy zase zhasl. Na místě už bylo všechno v pohodě. Kdybychom to nezkoušeli předtím, bůhví, jak dlouho bychom se pořádně nenajedli.

Sem patří také orientace v mapě. Některé oblasti mají jen velmi málo podrobné mapy, cesty se kvůli sesuvům či záplavám často mění, proto bych doporučoval GPS. Nemusíte ji za celou dobu vyndat, ale když se ztratíte, je to velký pomocník s hledáním sebe sama.

Nemusíte všechno na cestu rovnou shánět. Zkuste to napřed u sponzorů. Peníze na ruku vám dá o hodně míň firem, než které vám nabídnou něco ze svého sortimentu. My jsme se třeba stali součástí Hannah grantu, ve kterém jsme dostali stany, hůlky, spacáky a batohy. U Tilaku jsme zase měli oblečení za výrobní cenu. Rozhodně tedy stojí za to se optat, než něco koupíte. Sponzoři vám produkty rádi poskytnou, protože jim v nich děláte po celou dobu reklamu a následně na ně můžete napsat recenzi a doporučit je.

K naší akci ještě zmíním, že jsme absolvovali tři cvičné expedice, kde jsme se v těchto dovednostech (a dalších, jako třeba ve stavění lanové lávky pro vozíčkáře) zdokonalovali.

Faktická příprava

V této fázi přesně naplánujete cestu, kde budete spát, kde co budete dělat, kolik si vezmete jídla. Taková rutinní nuda, bez které se žádná cesta neobejde. Také zjistěte podrobnosti o vízech a jak dlouho můžete v oblasti s turistickým povolením pobývat. Všechno včas zařiďte.

Na naši cestu jeden kolega neodcestoval, protože vízum neproplatil správně. Dozvěděl se to v Praze na letišti, ale taky ho mohli vrátit v Německu, nebo až v Indii – pak by to byl teprve problém. Stálo ho to celou expedici, kterou s námi tak dlouho připravoval.

Mediální výstupy

Vrátili jste se zpátky. Co teď? Čeká vás dost možná ještě víc práce než před odjezdem.

Závazky sponzorům

Dodejte jim promo fotky, texty nebo videa slíbená z expedice. Napište recenzi jejich produktů. Prostě udělejte, na čem jste se domluvili. Pokud firma splnila své závazky, vy nesmíte zůstat pozadu. Jestliže máte možnost, informujte je už v průběhu expedice. Tyto zprávy jsou autentické a publikum má pocit, že cestuje s vámi.

My jsme nebyli příliš spolehliví, což mě dodnes mrzí. Třeba odměny jsme rozesílali o měsíc později, než bylo uvedené. Doteď není hotov expediční film, který byl natočený, ale není sestříhán. Berte to jako odstrašující příklad.

Film, kniha, foto

Výroba těchto záznamů stojí spoustu úsilí, třeba kniha možná bude vaše nejnáročnější milenka za celý život, takže je potřeba dobře rozmyslet, jestli se do toho vrhnete. Radím vám přinejmenším to zkusit, je to zajímavá zkušenost a z výsledku potom máte aspoň chvíli radost, než se vám okouká. Knihu musíte napsat, upravit, připravit pro tisk. U filmu musíte vybrat záběry ze stovek hodin materiálu a sestříhat z toho něco smysluplného. Úprava fotek také zabere spoustu času.

A když už tohle máte, přijde podobně těžká fáze: dostat svůj produkt k zájemcům. Musíte si pronajímat sály a zajistit dost diváků. Knihy se dnes nekupují jako v devadesátých letech.

Má zkušenost je, že najednou nikdo nemá čas. Jak lidi z expedice, tak vaši fanoušci. Jedněm už se nechce nic dělat, druhým zase chodit na promítání nebo přednášky. Moje představa pořádání přednášek ve městech, kde skoro nikoho neznáme, se ukázala jako směšná… to musíte být jiný formát. Z celého srdce ovšem přeji, aby se vám to podařilo.

Dá se na tom vydělávat

Dá. Ale proč cestovat z takového důvodu? Cestování má být hlavně o poznání a zážitcích. My jsme expedici dělali za několika účely a o výdělku nepřemýšleli. Potřebovali jsme dokončit rozvojový program DofE (pokud o něm nic nevíte, podívejte se; nám třeba teď v říjnu předá ocenění sám vévoda z Walesu), dostat Honzu do Himálaje a také inspirovat ostatní. Rozhodně by to neměl být váš primární cíl. Pokud po návratu nějaké peníze vyděláte, není to špatné, ale nespoléhejte na to. Až budete dělat desátý podobný projekt, pak o něm můžete přemýšlet jako o způsobu obživy. Hned napoprvé se vám to ale asi nepovede.

To je všechno. Pokud vás téma zajímá podrobněji, na Leviatan blogu jsem se rozepsal víc. A přidám ještě stejně špatný vtip jako u sebe na blogu. Pokud i vy budete chtít nějak pomoci, máte dvě varianty. Buď se zúčastněte mého kurzu za dvacet tisíc, který je samozřejmě skoro pořád vyprodaný, nebo napište do komentářů a já vám rád odpovím.

Jan Rosenthaler
Jsem student plzeňského gymnázia, který se ve volném čase věnuje copywritingu, četbě stohů knih, prokrastinaci, psaní, slam poetry či tvorbě v různých magazínech. Cestování mě baví a fascinuje mne číst články o něm. Řekl jsem si, že už jsem z nich čerpal dost dlouho, takže už bych také mohl ostatním pomoci tím málem, co vím.

Mám prý sdělit, jestli bych do takové expedice šel znova. Určitě ano, navíc bych se ji pokusil udělat ještě větší a ještě lépe.