Ladakh je krásná část země v severní části Indie, ležící v Himálaji. Sem se po čínském záboru Tibetu přesunula veškerá jeho kultura a sídlí zde i dalajláma. Oblast se nachází nedaleko hranic s Čínou a Pákistánem, tudíž jde o jednu z nejvýbušnějších oblastí světa.

Proč jet do Ladakhu

Jde o jedno z posledních míst na Zemi, kde uvidíte tradiční buddhistickou kulturu, která dokáže žít v míru se zdejší muslimskou menšinou. Skoro na každém kroku potkáte nějakou náboženskou stavbu – chrám, čorten, stúpu. Kromě toho se kolem vás tyčí šestitisícové vrcholy a připadáte si jako v poušti, kde je přece jen víc oáz než na Sahaře. A pokud budete mít štěstí, je možné navštívit třeba pudžu vedenou samotným dalajlámou.

Jak se do Ladakhu dostat

Nejlépe určitě letadlem, jiné způsoby příliš nedoporučuji. Ještě se sice nabízí možnost použít automobil, ale na místní silnice musíte být opravdu skvělý řidič a cesta z Dillí by vám trvala třeba pět dní. Nejlepší je letět z některého z německých letišť přímou linkou do Dillí a potom přesednout na letadlo do Lehu.

Indie má nejlevnější vnitrostátní leteckou dopravu na světě, takže se to určitě vyplatí. Nás zpáteční letenky do Prahy vyšly na 20 tisíc. Pokud ovšem jedete s menší skupinou, dají se běžně najít lety za patnáct, dvanáct tisíc.

Kdy tam jet a proč v tuhle dobu

Nejlepší doba je období krátkého léta přibližně od konce června do začátku září. Setkáte se s dobrým počasím, neprší často, teploty v noci jen výjimečně padají pod nulu. Přes den ovšem musíte počítat i se čtyřicetistupňovými vedry.

Do Ladakhu je možné se vypravit i v zimních měsících. To ovšem zažijete mrazy kolem padesáti stupňů pod nulou a obrovské sněhové závěje. V zimě jde o úplně jiné podmínky a v případě, že o mrazivé alternativě Ladakhu chcete vědět víc, obraťte se na cestovatele Štěpána Pastulu.

Víza a podmínky vstupu

Při výletu do Indie nezbytně potřebujete vízum. Cena pro základní turistické je cca 1000 Kč. Od roku 2016 zavedli možnost vyřídit vízum elektronicky. Není to práce na pár minut, vyhraďte si na vyplňování formuláře aspoň hodinu. Systém po vás bude vyžadovat například všechny navštívené země za posledních deset let (pokud jste byli v Pákistánu, je lepší zařídit si více pasů a tuto informaci nezmiňovat), adresu hotelu či nějaké referenční osoby v Indii, vaše předky tři generace zpátky (poslední dvě generace hlavně kvůli vazbám na Pákistán).

K tomu je vyžadován scan pasu a čtvercová průkazová fotografie. Pozor, soubor se scanem může mít maximálně 300 kB (já ho před vložením musel komprimovat). Před zaplacením víza se úřady žádostí nezabývají. O vízum můžete žádat nejdříve 34 dní před odletem, nejpozději 4. Zde je bližší článek o elektronické žádosti o vízum.

Systém občas padá, je třeba žádost vyplnit znovu. Pokud se vám nedaří zaplatit, nepanikařte, do banky totiž můžete posílat peníze pouze mezi 8. a 18. hodinou místního času.

Nejlepší a nejaktuálnější informace naleznete na stránkách MZV ČR. Přináší i informace o jiných typech víz.

Peníze a přibližné ceny

Indickou měnou jsou rupie. Už v Čechách si vyměňte koruny za dolary nebo eura, protože v Indii směnárnu s českými korunami neseženete. Za sto korun pořídíte asi tři sta rupií. Je běžné mít u sebe peníze, v Ladakhu karty neberou prakticky nikde, s bankomaty je to velmi podobné. Směnáren naleznete mnoho hlavně v Lehu, jinde těžko. Je lepší si jich několik projít, protože kurzy se liší a za dolar v jedné dostanete třeba o dvě rupie víc než ve druhé.

Upozornění: Buďte chytřejší než já a nevozte rupie domů. Kvůli korupci a obrovském podílu šedé ekonomiky se bankovky často mění za nové. Většinou musíte výměnu zvládnout do tří měsíců, ale jako je to v Indii se vším, systém naprosto kolabuje. Vyměnit peníze miliardě lidí (zbytek z nich nejspíš bankovku nikdy neviděl) není jen tak a bankám většinou brzo dojdou. Stamiliony lidí proto peníze vyměnit nemohou a přijdou o ně. Pravděpodobně se tedy nedostane ani na vás.

• Bydlení: záleží na velikosti skupiny, schopnosti smlouvat, náladě majitele. V ubytovnách se cena pohybuje kolem 50 korun, v guest housech 150, v hotelech je to od 500 do několika tisíc.
• Jídlo: ceny jídla se pohybují od 30 korun do 100. K tomu si například thálí můžete zdarma přidat, kolikrát chcete. Jídlo prodávané na ulici je ještě levnější. V restauracích není zvykem smlouvat a je to i nevhodné.
• Památky: vstup do většiny památek je bezplatný. Pokud se něco platí, jde většinou o cenu kolem 10 korun.
• Doprava: jediná možnost dopravy v Lehu je pomocí taxíků. Opět velmi záleží na schopnosti smlouvat, cena může být kolem koruny na kilometr, ale také klidně deset.
• Balené nápoje: cena je podobná českým, záleží na jejich dostupnosti v daném městě.

Lokální doprava

Letecky

Už jsem zmínil – vnitrostátní aerolinky jsou nejlevnější na světě, průměrná cena za sto kilometrů je 79 Kč (levnější než cesta busem v ČR).

Vlaky

Ladakh nemá naprosto žádnou železniční síť.

Autobusy

Místní autobusová síť je poměrně kvalitní a většina autobusů opravdu přijede v den, který je napsaný v jízdním řádu. Nesmíte s tím ovšem počítat naplno, mějte nějakou rezervu. Autobusy jsou poměrně pověstné jako hrozivé kostitřasy, kde se vám po několika ujetých hodinách zvedá žaludek. Kromě toho jsou tak nacpané místními, že většinou není možné se ani otočit, a pokud sedíte, patrně jsou na vaší dvojsedačce další tři osoby.

Není ani neobvyklé mít při jízdě na klíně dítě nebo kozu. Zavazadla máte na střeše přikrytá plachtou. Čtyři sta kilometrů dlouhá jízda z Lehu do Padumu vás vyjde na nějakých 200 až 300 korun. Nenechte se mýlit, cesta trvá minimálně dva dny. Pokud je vás větší počet, je lepší pronajmout si menší autobus s řidičem (cena na čtyři dny je asi 5000 Kč).

Auta

Můžete si půjčit automobil v Lehu, ale je potřeba ho zde i vrátit (jiná místa k vrácení nejsou). Vůbec to ale nedoporučuji – i sebemenší chyba vás patrně bude stát život nebo zničené auto. Je lepší použít taxislužby, kdy s vámi taxikáři stráví i několik dní za pár tisíc. Často plní také roli průvodce a tlumočníka na vašich cestách, dokážou sehnat dobré ubytování.

Jídlo

Jídlo v Ladakhu pálí. Oproti jižní Indii, kde mohou vznikat i popáleniny v ústech, o nic nejde, ale i tak… Pokud se chcete vyhnout pálení, musíte si objednat palačinky nebo omeletu, což ne všude mají. Doporučuji jíst v dobře vypadajících restauracích, kde je menší nebezpečí nákazy. Stejně tak jezte jídla vařená, protože saláty a další nepřevařené věci jsou často zdrojem střevní virózy nebo nákazy velmi nepříjemnými nemocemi.

Jídel je v oblasti obrovské množství. Není třeba se striktně vyhýbat jídlu na ulici, ale mělo by jít například o smažené nudle. Další nedoporučená ingredience je v Ladakhu maso. Jednak ho jen tak neseženete, jednak buddhisté maso získávají ze zemřelých zvířat, nebo těch poražených ve vzdálených oblastech, tedy už velmi zkažených. Vegetariáni a vegani jsou naprosto bez problémů a stát se vegetariánem po dobu pobytu zde doporučuji každému.

Thálí

V překladu to znamená talíř – a opravdu jde o takovou všehochuť, kde základem je rýže. K ní je přibližně pět druhů omáček (všechny pálivé) a zelenina, někdy i naany. Kromě extrémně nízké ceny si můžete přidat klidně desetkrát. Většinou vám ovšem stačí už jedna vydatná porce.

Maggi

Souhrnný název pro nejčastější typ polévky. Ne vždy jde opravdu o značku Maggi, přidává se do ní vejce. Uvaří vám ji v každém lokálním obchodě. Je to často jediná vařená věc, kterou můžete ve vesnici koupit.

Masala

Mléčný čaj, který určitě znáte. V Ladakhu ovšem většinou není kořeněný a je podávaný pouze jako sladký nápoj. Jeho alternativou je čaj černý a jačí (který je ovšem slaný). K jídlu se potom většinou pije horká voda.

Palačinky

Je to možná překvapivé, ale v mnoha restauracích narazíte právě na palačinky. Doporučuji ochutnat, mívají je na minimálně osm způsobů. Cena kolem 15 korun za jednu.

Naany a čapátí

Indický chléb, placky. Bývají jako příloha k jídlu, je možné je dokoupit i samostatně (což většinou kvůli pálivosti zbytku uděláte).

Nudle

V restauracích je na výběr mnoho druhů nudlí s různou zeleninou od mrkve po pálivé papričky.

Tipy ohledně nemocí a hygieny

Do Ladakhu není třeba mít nějaké povinné očkování. Je ovšem velmi doporučované očkovat se proti žloutence typu A a břišnímu tyfu. Malárie – na rozdíl od zbytku Indie – příliš nehrozí.

Základem je dávat pozor na hygienu. Vodu z kohoutku určitě nepijte, sázejte zásadně na balenou a na místní prameny daleko od pastvišť jaků. Nehrozí ani vzteklina, v oblasti se takřka nevyskytují nebezpečná zvířata nebo hmyz.

Pro cestování Indií a Ladakhem se může hodit článek Jak si na cestách udržet pevné zdraví?

Sex jsem osobně nezkoušel, ale určitě doporučuji mít raději ochranu. Prostituce zde není rozšířená, najít nějaký privát by bylo možné maximálně v Lehu. V kontaktu s místními je riziko podobné jako v ČR, osoby nakažené AIDS velmi brzy umírají (vzhledem k těžkým podmínkám hor).

Bezpečnost

Jak jsem zmínil, jde o jednu z nejvýbušnějších oblastí na světě. O celý Kašmír (ve kterém je i Ladakh) byly od získání samostatnosti svedeny čtyři války, vždy vyhrála Indie. Obě země disponují jadernými zbraněmi, takže další konflikt bude velmi nebezpečný. V letech 1989–2004 zemřelo rukou teroristů, partyzánů a separatistů asi čtyřicet tisíc civilistů. Jde o údaj indické vlády, sami radikálové mluví o devadesáti tisících. Přibližně každých pět let je mezi zeměmi menší hraniční spor, při kterém zemře několik vojáků, pak se vše opět uklidní.

Zní to docela hrozivě, ale taková jsou fakta. Nerad bych to bagatelizoval, avšak jezdit autem po českých silnicích je podobně rizikové. Nemusíte se bát, většina konfliktů se odehrává v blízkosti hranic.

Pro vás to znamená následující. Zaprvé je striktně zakázaný satelitní telefon, takže v horách budete prakticky bez signálu. S tím si určitě nezahrávejte – pokud by ho u vás našli, pravděpodobně to bude pojaté jako špionáž. Dále počítejte s pasovými kontrolami na každých padesáti kilometrech, v klášterech, náhodně ve městě. Nefoťte jakýkoli vojenský objekt ani letiště. Určitě se nevyhnete kolonám převážejícím tanky, rakety a zbraně. V samotném Lehu je mnoho vojenských stanic a vojáky potkáte všude.

Náboženství, svátky, tradice

Právě kultura je na Ladakhu to nejkouzelnější. V podstatě jde o poslední místo na světě, kde se zachovala tibetská kultura. V Dharamsale sídlí samotný dalajláma.

Co nedělat

Zásad je mnoho, zmíním tedy jen některé.

• Nesahejte buddhistům na temeno, ani dětem. Budou to brát jako narušení sedmé čakry a dost je tím znejistíte.
• Stejně tak jim neukazujte chodidla, jde o fyzicky i nábožensky nejnižší část těla.
• Buddhistu nikdy nepřekračujte. Klidně mu nohu posuňte, odstrčte ho. Lépe než ho překročit.
• Vše kromě utírání pozadí vodou dělejte pravou rukou. Někdy si od vás třeba taxikáři z levé ruky nechtějí vzít peníze, i když většina už se v tomto směru přizpůsobila. Jíst levou rukou je krajně nechutné. Paradoxní je, že pravá ruka místních je často mnohem špinavější, protože ji o hodně víc používají.

Slavnosti

Nejdůležitější obřad pro buddhisty je pudža. Většinou probíhá ráno, není to ovšem pravidlem. Plánovat podle nich cestu nemá smysl, většinou se k vám informace z Ladakhu o něčem takovém nedostanou. My měli velké štěstí – při vedení pudže jsme viděli dva duchovně nejvýše postavené muže – dalajlámu a pančhenlamu. Během obřadu zpívají mantry, medituje se, tancují bůžkové a démoni, rozdává se posvěcené jídlo. Při ranní pudže obvykle dostanou všichni přítomní zdarma snídani v podobě rýže se zeleninou, což je jídlo, které běžní lidé jídávají i třikrát denně. Dále se rozdávají sladké brambory a balené sušenky (všechno se modernizuje), oboje posvěcené.

Svoji trasu plánujte především podle toho, jestli není v oblasti nějaké napětí – to by měl být hlavní klíč. Na pudžu se určitě někdy dostanete.

Doporučuji akci probíhající během celého srpna. Jde o cyklojízdu z Kathmandu do Lehu, kterou jede několik set mnišek spolu s pančhelamou. I když už není nejmladší, přesto každý den v prachu, řídkém vzduchu a uprostřed kopců sedne na kolo a vede tento zajímavý cykloprůvod. I každodenní pudžu vede v elastických cyklistických kraťasech a dresu.

Honza, autor průvodce, byl součástí expedice do Ladakhu, o které si můžete na blogu přečíst Jak připravit unikátní expedici s vozíčkářem v týmu – No Limits Himalaya 2016.

Co byste ještě měli vědět

• V Indii najdete pouze turecké záchody, pokud se nepohybujete v opravdu luxusních hotelech. Vedle je kyblík s vodou, do kterého si máte namočit levou ruku a poté se jí utřít. Pokud tomuto způsobu neholdujete, noste kapesníčky. Ty ovšem musíte dobře zamaskovat, protože by se to majitelům hotelu nemuselo líbit.
• Většinou lidé v této oblasti nekradou, jenom využívají příležitosti. Pokud někde necháte nehlídaný stan, projdou vám ho. Stejně tak pokud něco někam odložíte a přestanete si toho všímat. Dělávají to Nepálci a jižní Indové. Nelze se na ně zlobit – většinou dělají otrockou práci na silnicích za 30 korun na den a ještě musí část peněz posílat domů. Lidé z jižní Indie kvůli velkým mrazům bohužel brzy umírají. Není ovšem dobré dávat peníze žebrákům pokaždé, kdy je uvidíte. Jednak se o tom dozví ostatní a sesypou se na vás, jednak zde bohužel funguje mafie. Ta žebrákům část bere a v podstatě je sdružuje do gangů. To se týká jen Lehu, jinde žebráka nepotkáte.
• Hodně záleží na schopnosti smlouvat. Obchodníci jsou neskutečně mazaní a vaši cenu odhadují podle všeho: oblečení, výraz, vybavení. Jejich otázky vypadají nenápadně, ale směřují k věci. První bývá: „Odkud jsi?“ Pokud ze západní Evropy, cena je hned dvojnásobná. Navíc umí nazpaměť většinu hlavních měst Evropy, takže okamžitě reagují s tím, že v tom a tom městě mají kamaráda. Potom vám nabízí skvělou cenu, protože jste jejich přítel / vyprodávají zboží / jste student. Samozřejmě je o dost lepší než u ostatních a vy na tom jenom vyděláte. Smlouvání je zábavná hra, kterou nemůžete vyhrát, ale dá se remizovat (pokud cenu stlačíte někam do normálu). V předvádění vynikají muslimští obchodníci, ti před vámi klidně pálí vlastní zboží, aby ukázali jeho kvalitu (osobní zkušenost). A co pomáhá? Je toho spousta – od nesmyslně nízké navržené ceny na začátku až po předstíraný odchod. Ten funguje skvěle, protože obchodníci moc dobře vědí, že jejich sortiment nabízejí i vedle, a nechtějí přijít o kšeft.
• Nezapomínejte, že v Ladakhu se pod 3000 m n. m. jen tak nedostanete. Je důležité se první dny šetřit – může vám být špatně, zadýcháte se už jen chůzí do schodů.

V Ladakhu se můžete setkat s horskou nemocí, proto se na ni připravte s článkem Horská nemoc: Tipy, jak jí předejít a co dělat, když už nastane.

Pár osobních tipů, kam se podívat

Shanti Stupa

Nad Lehem se tyčí obrovská bílá stúpa, kterou postavili Japonci až v průběhu dvacátého století. Je z ní krásný výhled na celé město. Můžete vidět, jak obrovský Leh je v porovnání s tím, že má třicet tisíc obyvatel.

Šej

Vesnice kousek od Lehu je významná velkou gompou a bývalým královským palácem. Je zde úžasná atmosféra a uvnitř chrámu je rozhodně co vidět.

Mulbekh

Navštívit Mulbekh je „povinnost“ každého krajánka. Kromě klášteru a velké přírodní sochy Buddhy se zde totiž nalézá škola založená Brontosaury v Himálaji. Prakticky kdykoli v roce zde naleznete několik českých dobrovolníků, se kterými můžete promluvit a sdílet zkušenosti.

Taglang La

Už je pro vás výška 3000 metrů slabá? Taglang La nabízí o mnoho víc. Jde o jeden z mála vysokohorských průsmyků se sjízdnou silnicí vedoucí do Ladakhu. S nadmořskou výškou 5328 m jde o druhý nejvýše položený sjízdný průsmyk na světě.

Indus

Posvátná indická řeka dlouhá 3180 km, jeden z největších veletoků Asie a kolébka jedné z prvních civilizací. V Ladakhu má šířku asi jako Vltava v Budějovicích.

Tržiště v Lehu

O smlouvání už jsem psal. Je únavné, pokud se jím zabýváte kvůli životně důležitým věcem (třeba ubytování, doprava). Když ale kupujete suvenýry z cesty, je to opravdová zábava. Tržnic najdete mnoho, uprostřed města je ovšem jedna obrovská tibetská, kde prodává mnoho schopných obchodníků a kde najdete vše, co si jen můžete odvézt.

Kde najdu více info?

Cestovatelský deník
Zde je záznam týdenního treku po Ladakhu.

SandeepaChetan’s Travel Blog
Odkaz na anglický blog se sekcí Ladakh, která se mi líbí asi nejvíce.

Leviatan blog
Můj blog se také týká Ladakhu a Zanskaru.

Lonely Planet
Někdo rád průvodce na starém dobrém papíru. V členské sekci najdete slevu.

Články o Ladakhu najdete i na tradičních cestovatelských webech – Život na cestách nebo Hedvábná stezka.

Jan Rosenthaler
Studuji gymnázium v Plzni. Cestuji už mnoho let, ale intenzivněji až tak poslední tři roky. V Ladakhu a okolí jsem strávil tři týdny spolu s expedicí s vozíčkářem, o jejíž přípravě jsem již na Travel Bibli psal. Zastihnete mě na mém blogu, kde mám kromě cestopisu z Ladakhu i různé tipy k přípravě expedice. Jako moderní člověk jsem i na Facebooku – napište mi tam, budu rád.