Proč psát blog jsme už zmínili v Travel Bibli. Možná se k tomu časem vrátíme. Teď se ale pojďme blíže podívat na způsoby, jak si psaní usnadnit, jak ho zefektivnit a jak psát lépe. Mnohé tipy využijete při psaní snad čehokoliv.

Co vám psaní výrazně usnadní:

• Mějte předem jasno, o čem píšete
• Připravte si strukturu
• Pište všemi deseti
• Upravujte až v momentě, kdy máte sepsaný celý text
• Výsledek si přečtěte nahlas
• Naučte se koncentrovat
• Pište pravidelně a psaní trénujte

Všechno postupně projdeme – a přidáme i pár věcí navíc.

Začneme tím nejdůležitějším, totiž: mějte jasno, o čem píšete.

Co a proč píšete

Ještě než začnete bušit do klávesnice, dobře si promyslete, o čem to vlastně má být. Naprosto konkrétně – nestačí psát o „výletu do Thajska”. Jinak totiž snadno sklouznete k rozplizlému všeobjímajícímu textu, který čtenářům nic moc neřekne. Navíc by se vám mnohem hůř psalo.

Jeden příklad máte v Travel Bibli, dalším je třeba můj článek Na lahodné ústřice do Vietnamu pro týdeník Dotyk.

O čem v něm konkrétně píšu? O výletu do zátoky Lang Co, kde se pěstují ústřice. O mých zážitcích a setkáních s místními, ale také o tom, jakým způsobem se vlastně ústřice chovají a jaké s tím souvisí problémy.

Mějte předem jasno i v tom, proč a pro koho text píšete. Má pobavit? Poučit? Poradit? Píšete pro rodinu a kamarády? Pro partu motorkářů? Pro maminky s dětmi?

Pomůže vám to zvolit:

1. formu (a tím pádem i délku),
2. jazyk.

Například u článku, který teď čtete, jsem dopředu věděl, že vám chci předat zkušenosti a pomoct rychleji a lépe psát. Zároveň mi bylo jasné, že článek si také otevřou ti, které téma zajímá a už o něm něco vědí. Proto se můžeme ponořit více do hloubky.

Připravte si strukturu

U textů delších než 3 odstavce nestačí mít myšlenky v hlavě. Tím, že se při samotném psaní budete držet jasně dané struktury, si ušetříte spoustu práce a výsledkem bude lepší text. A nemám teď na mysli úvod, stať a závěr.

Struktura obsahuje všechny důležité myšlenky jednotlivých částí. Vše, na co byste při psaní neměli zapomenout. Jak na to? U kratších textů většinou stačí pár poznámek v zápisníku. U delších využíváme buď myšlenkové mapy, nebo strukturu podnadpisů.

Může to vypadat takto:

Nebo takto:

Pište všemi deseti

Když nám na gymplu nabízeli dobrovolné hodiny psaní všemi deseti, „samozřejmě” jsem odmítl. Proč bych chodil na hodiny, na které nemusím, a ještě od 7 ráno… Pak jsem toho dost roků litoval. Běžně napíšu kolem 10 000 znaků denně, a to nepočítám neformální mailové konverzace a chat. Při psaní knihy to bylo až 40 000 znaků za den.

Umíte-li psát všemi deseti, možná už si ani neuvědomujete, kolik vám to ušetří času. Běžný „čtyřprstový vyťukávač” napíše kolem 150 znaků za minutu, ovšem při psaní všemi deseti se běžně dostanete na 350 až 400 úhozů. E-mail o 600 znacích tak místo zhruba 4 minut budete psát minutu a půl. Kolik jich napíšete za den? A kolik za rok? O článcích s mnoha tisíci znaky nemluvě…

Má to i další výhodu – píšete-li všemi deseti, většinou stíháte zaznamenávat proud vašich myšlenek. To je obzvlášť při psaní blogu a článků obrovská výhoda – mnohem méně se vám totiž stává, že se „zaseknete”. Dostaneme se k tomu u dalšího bodu – nejlepší je totiž celý text „vysypat” naráz. Nic neopravovat, nepřepisovat, nepředělávat. Do té doby, než jsou všechny důležité myšlenky na papíře. Pardon, v počítači…

Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem v Chiang Mai potkal partu, která stojí za projektem Psaní Hravě – jednoduchou aplikací, která vás psaní deseti naučí klidně za méně než měsíc – stačí cvičení hraní věnovat čtvrthodinku denně. Já jsem si hned koupil plnou verzi a investice se mi vrátila tuším tak za 5 dní. 

Linda s Jirkou, Lukášem a pár dalšími lidmi na aplikaci pořád makají, takže teď už bude určitě ještě lepší a zábavnější, než o Vánocích, kdy jsem se psaní všemi deseti učil já. Projít veškerými koly mi trvalo zhruba dva týdny a dostal jsem se z prvotních 180 na 370 úhozů za minutu s minimem překlepů. Na škole bych se to samé učil rok.

Pokud opravdu chcete při psaní ušetřit čas a ještě nepíšete všemi deseti, do toho! Na www.psanihrave.cz si hru můžete zdarma vyzkoušet. A ideálně si rovnou kupte plnou verzi, ať vás investované peníze nutí na sobě poctivě makat.

Ve členské sekci máte na plnou verzi Psaní Hravě 50 Kč slevu.

Editujte až celý text

Není nic horšího, než se na půl hodiny zaseknout u prvního odstavce. Nepřemýšlejte nad tím, jestli je to, co píšete, perfektní. Prostě text celý napište. Až pak ho po sobě čtěte a editujte.

Říká se, že dostat se přes první odstavec je při psaní to nejtěžší a pak už to jde skoro samo. Naprosto souhlasím. Proto je nejlepší „něco” napsat a pokračovat dál. Platí to i pro případ, že se vracíte k nedopsanému textu.

Editujte až v momentě, kdy je celý text napsaný. Jinak nad ním strávíte mnohem víc času, než je potřeba. Ideálně nechte dopsaný článek den dva odležet a pak se k němu vraťte. A ano, editujte.

Vysypat něco z hlavy na papír je vlastně ta jednodušší část. Editací většinou strávím i více než 50 % celého času. 20 % rešerše, 30 % psaní, 50 % editace. Nejlepší je text zhruba o třetinu zkrátit, pak mu dát den dva pauzu a pak ho zkrátit o další třetinu. Pokud s psaním začínáte, kraťte o půlku a pak znovu o půlku. Když vám náhodou zbyde jen 140 znaků, máte boží tweet. Čtenáři vás budou milovat.

Přečtěte si to po sobě nahlas

Máte pocit, že jste na první dobrou vyplodili úžasný text? Nebo snad chcete publikovat něco na blog, aniž by to po vás kdokoliv četl? Přibrzděte. Zkuste si po sobě výsledek přečíst nahlas.

Je to snad nejlepší způsob zpětné vazby – při čtení vám možná všechna ta dlouhá, komplikovaná souvětí, kde se člověk snadno zamotá, zapomene, co bylo na začátku a brzo vůbec neví, co se vlastně děje, kdo za to může a proč to začal číst, sofistikovaná odborná slova, která nikdo nezná, a ultrasuperhipster cool výrazy, možná přijdou ohromně inteligentní.

Když si předchozí odstavec přečtete nahlas, asi se mu začnete smát. Takhle mluví pan doc. MUDr. Karel Hrozněchytrý, PhD., kterému rozumí maximálně další „PhD.”. Jenže vy chcete, aby vašim myšlenkám rozuměli pokud možno všichni, kteří je čtou. Pište tak, jak mluvíte.

Jak se na psaní lépe koncentrovat?

Pokud už máte srovnané myšlenky, je nejtěžší dostat se při psaní do „flow”. Do stavu, kdy máte pocit, že se píše samo. První odstavec často píšete stejně dlouho jako deset dalších. Čím méně takových prvních odstavců, tím lépe.

Pokud chci napsat článek co nejrychleji, napíšu ho celý naráz. Jakmile se nechám uprostřed vyrušit, vrátí se problém prvního odstavce. Zároveň mi hodně pomáhá několik mozkových triků, jak donutit hlavu při psaní pracovat na plné obrátky.

Odpojte se

Největšími rušiteli jsou dnes mobily a všechna ta vyskakující upozornění na ploše. Máte-li dobře připravenou strukturu, můžete si všechny podklady vygooglit předem, někam si je uložit (používám Pocket a Evernote) a na samotné psaní se odpojit. Ano, prostě vypnout internet a mobil. Svět se nezboří.

Možná uprostřed článku narazíte na drobnost, kterou je potřeba na internetu dohledat. Nepodlehněte pokušení, nezapínejte ho! Udělejte si poznámku nebo tam prostě napište XXX. Doplňujte až na závěr.

Pokud sedíte v kanceláři a je riziko, že vás budou rušit kolegové, zamkněte se nebo nasaďte velká sluchátka (klidně bez hudby) a všechny gestem posílejte do háje. Máte právo na soustředěnou práci. Pozor – cedulka „nerušit” je červený hadr na býka. Otestováno.

Hodně pomáhá i takový psací editor, kde vás nic neruší. Používám jablečné Pages ve fullscreen módu, ideálně na iPadu. Přepnout se jinam je prostě příliš náročné. Pro extremisty funguje i spousta aplikací, které nezobrazují ani základní lištu pro formátování. Prostě jen a jen text.

Nejvychytanější je asi Ulysses, celkem fajn může být například Calmly Writer, Hemingway Editor, Typed nebo OmmWriter. Vyzkoušejte si, co vám sedí. Toho se pak držte.

 

Aby bylo jasno – cesta na záchod a zpátky, nebo krátká pauza na kávu není vyrušení. Naopak to může soustředění hodně pomoct. Jde o to nepřepínat hlavu na jiné myšlenky. Nečumět do Facebooku. Ani na Twitter. A do mailu už vůbec ne. Například při psaní knížky jsme s Petrem pili kávu po litrech. A právě krátké pauzy na její namletí a uvaření nám pomáhaly se z toho nezbláznit.

Najděte si nejlepší prostředí

Každému se dobře píše někde jinde. Navíc záleží i na tom, co zrovna píšete. Mně třeba nejvíc vyhovují přiměřeně rušné kavárny a vlaky, naopak nesnesu úplné ticho. Vůbec nejhorší je to doma (což znamená kdekoliv, kde bydlím více než týden).

Vy to ale můžete mít úplně naopak. V každém případě si otestujte co nejvíc možností. Kavárnu, coworking, pracovnu doma, pláž, bazén, zimní zahradu, normální zahradu, čerstvě zdolaný vrchol hory, vlak… Psát se dá skoro všude.

Někomu navíc vyhovuje místa neustále střídat (můj případ), někdo raději sedí pořád na stejné židli. Zkoušejte, zkoušejte a pak se pokud možno držte toho nejlepšího.

Vyzkoušejte, co do uší

Zrovna teď mi do uší hraje parádní chytlavý song… a psaní je v háji. Prvně zjistěte, jestli vám vůbec hudba v koncentraci pomáhá, a pak najděte takovou, která vás nebude rušit. Mně nejlépe funguje minimalistická elektronika, na rychlejší psaní pak D’n’B, (psy)trance nebo keltská hudba. A vlastně cokoliv mezi tím. Hlavně ne moc chytlavé melodie.

Přidávám pár hudebních tipů – svoji psací top desítku:

• Floex
• Max Cooper
• Moderat
• Jon Hopkins
• Hidden Orchestra
• Kiasmos
• Nils Frahm (+ případně Ólafur Arnalds)
• Hybrid
• Bonobo
• Portico (dříve Portico Quartet)

Hodně lidem pomáhá i takzvaný bílý šum – white noise. Zvuk moře, deště, lesa, kavárny… Existuje spousta aplikací, které vám nasimulují téměř cokoliv. Klidně i společně s hudbou. Vyzkoušejte třeba White Noise od TMsoft.

Vytvořte si rutinu

Donutit se něco napsat je často pěkně tvrdý oříšek. Pomůže vám rutina. Něco, co vaší hlavě řekne: Tak a teď máš psát. Startovací tlačítko psacího myšlení. Ušetří vám to spoustu energie. Spouštěč může být téměř cokoliv: Od kávy či čaje přes konkrétní hudbu, otevření psací aplikace a usazení na psací místo až po prohlédnutí fotek z cesty, kapitolu z (Travel) Bible, běhání či krátkou procházku.

K čemu je to dobré? Díky rutině mnohem snáz vypnete proud všemožných myšlenek, které vůbec nesouvisí s tím, co chcete psát. Sednete k počítači a píšete. Energii, kterou byste jinak spotřebovali na rozhodování a zkoncentrování, využijete pro samotné psaní.

Snažím se psát každý den po snídani alespoň 15 minut. I když třeba teoreticky není co. Téma se vždycky najde – jde mi jen o to, abych si udržel rutinu.  

Jděte se projít

Máte perfektně připravenou strukturu i výborné psací podmínky, a přesto to z vás vůbec neleze? Jděte se projít. Nebo proběhnout. Zaplavat si. Vyčistit hlavu. Přiměřená fyzická únava je pro mě jeden z nejlepších psacích pomocníků. Nemá smysl to ze sebe tlačit, když pořád myšlenkami odbíháte ke včerejšímu nepovedenému rande, hromadě nevyřízených e-mailů, despotickému šéfovi nebo nejnovějším výrokům pana prezidenta.   

Trénujte

Vracím se k rutině. Čím víc píšete, tím lépe se vám píše. Rád si na sebe chystám různá vtipná psací cvičení. Třeba si nechám náhodně vygenerovat pár slov a pak je všechna musím použít v jednom smysluplném odstavci. Nebo se donutím napsat krátký článek o něčem úplně obyčejném. Třeba o komárovi. Většinou z toho vznikají kraviny, ale to vůbec nevadí. Jde o trénování mozku, nikam to nezveřejňuji. Jen tady udělám malou výjimku. Ať si u toho nepřipadáte trapně. Zkuste si to také – a klidně se podělte!

Jsem nula. Už zase jsem se vykašlal na pořádné cvičení. Pak si nemám stěžovat, že jsem pořád vychrtlý. A to mi to každý den připomíná nějaká strašně cool appka za 5 dolarů. Svítí na mě už třetí červené políčko v řadě. Aspoň že těm ostatním můžu dát zelenou fajfku. Ranní jóga, vděčnost, ujít alespoň 2 kilometry. Zalézám hlouběji pod peřinu. Už hezkých pár let nenosím pyžamo a v trenkách je tu vážně celkem zima.

Říká se, že četba beletrie je snad nejlepší způsob, jak si před spaním vyčistit hlavu od toho milionu myšek v běhacích kolotočích a od škodolibých opiček, které na vás začnou křičet nějakou „strašně důležitou” myšlenku přesně v momentě, kdy konečně usínáte. Svině. Já většinou raději poslouchám podcasty, dneska ale udělám výjimku. Už asi po stopadesáté osmé jsem rozečetl Stopařova průvodce Galaxií. Arthur a Marvin všechny ty myšlenky spolehlivě pošlou do háje. Jen doufám, že zas nepřečtu všechny díly za jednu noc…

Další tipy

Kdo chce psát, musí hodně číst. Čtěte ideálně všechno, co vám přijde pod ruku. Krom Blesku a AHA. I když občas i bulvár se hodí znát – jeho autoři jsou mistři v psaní chytlavých titulků a perexů. Obecně ale nejvíce doporučuji beletrii z 20. století a kvalitní časopisy typu Reportér. Pro cestovatelskou inspiraci pak samozřejmě National Geographic, hezké texty publikuje i Koktejl a Lidé a Země.

Dávejte velký pozor na čtení v jiném jazyce – často se mi stane, že úplně přestanu číst česky, protože většina článků na internetu je v angličtině a rád čtu anglické knížky v originále. Když pak mám něco psát v češtině, najednou pro spoustu věcí nevím ten správný výraz.

Samozřejmě pozor na pravopis. Ne, není to jedno. Články se spoustou chyb o vás nic dobrého neřeknou. Pokud víte, že vám čeština dělá problém, poproste vždy o kontrolu šikovného kamaráda nebo kamarádku. Nebo si zaplaťte korektora, jak to teď děláme my na Travel Bibli. Ono se vám to jednou vrátí.

Několik mých oblíbených autorů a knížek:

• William Saroyan (Tracyho tygr; Tati, tobě přeskočilo)
• Václav Havel
• Karel Čapek
• Milan Kundera
• Antoine de Saint-Exupéry (Malý princ)
• Paulo Coelho
• Douglas Adams (Stopařův průvodce po Galaxii)
• Hermann Hesse (Siddhárta, Narcis a Goldmund)
• Ernest Hemingway
• Jonas Jonasson (Stoletý stařík, který vyskočil z okna a zmizel; Analfabetka)

Hodně lidem pomáhá psát si deník. Nejde ani tak o to, že byste texty následně někde publikovali. Spíše se tím 1) procvičíte v psaní a 2) vám deník připomene spoustu zajímavých momentů, když není o čem psát. Zkuste to třeba na týden: každý den napište alespoň stránku deníku. I když se ten den na první pohled nic zajímavého nestalo. Všímejte si detailů a všedních situací.

A tím se dostáváme k závěrečnému moudru. Pište. Pište, pište, pište… a pište ještě víc. A občas to někomu upřímnému dejte přečíst. Ne, babička vám nedá upřímnou zpětnou vazbu. Nikdy. Čím víc budete psát, tím to půjde jednodušeji. Všechny tyhle moudré tipy můžete vlastně zahodit, pokud se donutíte pravidelně psát. Přijdete si sami na to, co vám nejvíc sedí.

Někdy je psaní obrovská zábava, někdy šílený porod. Máte chuť se na všechno vykašlat, smazat textové editory z počítače a pro jistotu spálit všechny papíry, tužky i propisky. Jenže každý úspěšný novinář i spisovatel vám řekne to samé – naučil se psát tak, že prostě hodně psal. Nejdřív kopíroval styl ostatních, ale časem z toho tak nějak vznikl jeho vlastní rukopis. Nevymyslel ho v horké vaně. 

Takže ještě jednou – čím víc budete psát, tím to bude snazší. I když to občas bolí…
Učit se, učit se, učit se!

Matouš Lenin

Přijďte na živý kurz na Naučmese

Dočteno? Tak si běžte vyzkoušet psaní všemi deseti na Psaní Hravě :-)