Pro posprodukci můžete v základu snadno využít jeden z editačních programů, případně ho rozšířit o některý z mnoha dostupných pluginů. Na složitější postprodukci a hlavně různé efekty a složitější maskování ale budete potřebovat jiný kalibr. Tedy Adobe After Effects nebo Motion (pouze k FCPX). Motion je opět výrazně levnější a jednodušší na pochopení a naučení, After Effects zase vyniká ve složitých animovaných efektech a 3D.

Perfektní možností pro barevnou postprodukci je i velmi pokročilý Davinci Resolve, jehož profesionální verze se běžně používá u filmu (a stojí 1000 dolarů). Ale verze pro jednotlivce je zdarma, stačí, když oželíte 4K video.

A jaký na střih potřebujete počítač? Pro základ poslouží v podstatě cokoliv – samozřejmě čím rychlejší počítač, tím rychlejší procesy při střihu, ale rozhodně není nutné ze začátku investovat mnoho desítek, nebo i stovek tisíc. Pokud už investujete do nového počítače, na 100 % si pořiďte SSD disk, ten vzhledem k práci s velkým množstvím dat udělá největší rozdíl. Většina profesionálů se shoduje v tom, že na střih nejlépe poslouží počítače od Apple, a za sebe to mohu jedině potvrdit. Jejich operační systém je totiž na video perfektně vyladěný a zároveň umí 100% využít potenciál hardware.

Já většinu věcí stříhám a edituji na 27palcovém iMacu s 5k rozlišením, kombinovaným diskem (SSD + klasický) 16 GB RAM a 3,3 GHz procesorem. A je to fičák. Export 5 minutového Full HD klipu většinou trvá jen něco málo přes 20 vteřin. Práce na tak velkém monitoru je navíc úžasná radost. Nedávno jsem ale otestoval střih na 13palcovém MacBooku Air s 1,6 GHz procesorem a 4 GB RAM (a samozřejmě SSD diskem) a šlapalo to také velice slušně. Jen export 5minutového videa trval „dlouhých”… 5 minut.

Jak na to?

Pamatujete si, jak jsem v minulém díle psal, abyste se hodně dívali na videa a filmy? Doufám, že jste mě poslechli. Je to totiž asi jediná cesta, jak se naučit stříhat. Technické „udělat to” je vlastně úplně hračka, pokud víte, co vlastně děláte.

Divák by si jednotlivé střihy a navázání klipů vůbec neměl uvědomovat, to je úplný základ. Jakmile se někde zarazí a střih si uvědomí, jedná se ve většině případů o střihovou chybu. Dalším důležitým faktorem je stručnost. Používejte jen ty záběry, které jsou pro plynutí výsledného díla nezbytně nutné. Zároveň se vyhýbejte zbytečným střihům – čím více jich ve videu je, tím těžší je udržet návaznost a přirozené plynutí.

Dva po sobě jdoucí záběry a jejich pořadí významně ovlivní divákovo chápání situace, proto opravdu přemýšlejte nad tím, jak záběry seřadíte. Pokud například za záběr veselé holčičky zařadíte záběr štěňat, v divákově hlavě je holčička šťastná proto, že se dívá na hrající si štěňata. Přitom je úplně jedno, kde a kdy jste záběry natočili. Díky tomu můžete ve videu spoustu „popisných” záběrů vynechávat, divák si je jednoduše domyslí.

Může se ale naopak stát, že potřebujete přeskočit do úplně jiné situace, kde nová scéna vůbec nenavazuje na předchozí. V tom případě dávejte velký pozor, abyste diváka nezmátli. Právě tady budete často potřebovat prostřihy – neutrální záběry bez dějové konotace, kterých jste si určitě na cestách díky minulému dílu natočili spoustu do zásoby. Někdy jde o detaily, někdy o neutrální záběry krajiny, v případě přesunu na jiné místo může jít například o jedoucí vlak, projíždějící auto, vzlet ledala…

Jak to ale celé uvést do praxe? Přesně tak, jak už jsem psal – koukejte se na videa a filmy a snažte se pochopit, jak jsou z jednotlivých záběrů poskládané dohromady.

Pojďme si teď tedy pustit nějaké pěkně sestříhané video cestovatelského formátu. A uděláme si k tomu malý kvíz:

1. Proč vás video baví? (Případně proč ne?)
2. Jak toho autor v rámci střihové skladby docílil?
3. Jakou roli v něm hraje hudba a zvuk?
4. Jak autor navazuje zdánlivě nesouvisející záběry?

Toto video je samozřejmě výsledkem profesionální produkce a předem velice dobře promyšlené stavby jednotlivých obrazů. To ale neznamená že si z něj nemůžete odnést tipy pro sebe. Jaké jsou mé odpovědi na otázky z kvízu? Ve zkratce:

1. Video je nádherně dynamické, emotivní a v dobrém slova smyslu nepředvídatelné. Mám pocit, že jsem součástí příběhu.
2. Střídá dechberoucí celky i mnoho důležitých detailů. V nejdynamičtějších částech využívá velmi rychlých střihů, které jsou ale citlivě propojené. Ukazuje spoustu lidí – jak v akci, tak v detailu emoce obličeje.
3. Hudba výrazně udává tempo střihu, podbarvuje emoce a podporuje poetičnost „klidných” pasáží. Zvuk krom podkresu často funguje jako propojovací prvek – např. zvuk holubích křídel.
4. Využívá podobností v detailech, tvarech a pohybu. Letadlo –> racek, sklář –> zmrzlinář… Často také prochází dveře, „vyhlíží” z okna, využívá neurčité pohyby…

Co se o editaci videa dozví pouze členové Travel Bible?

• Jaké jsou základní pravidla střihu a jak docílit přirozeného plynutí videa
• Jak se jmenují jednotlivé tipy záběrů
• Jak záběry poskládat tak, aby výsledek diváka bavil
• Jak na střihové přechody
• V kterém formátu videa exportovat
• Tipy k další postprodukci

Střihačův slovníček

Neobejdeme se bez několika základních pojmů, které se ve filmařském žargonu používají. První se týkají velikosti obrazu ve vztahu k postavě:

VD – velký detail: Záběr na oči, případně oči s ústy nebo jen ústa
D – detail: Celá hlava s rameny (neměla by být useklá)
PD – polodetail: Postava od pasu nahoru
AP – americký plán: Postava od kolen nahoru
PC – polocelek: Celá postava, případně postava od kotníků nahoru
C – celek: Celá postava s okolím, kdy postava v záběru dominuje
VC – velký celek: Nejširší velikost záběru, ve kterém dominuje okolí postavy

A druhá část termínů se týká pohybu kamery:

Statický záběr: kamera se nehýbe
Švenk: kamera se otáčí kolem své osy
Strh: rychlé otočení kamerou
Jízda: kamera se horizontálně pohybuje, většinou v jedné linii
Pohybů existuje ještě mnohem více, např. pomocí různých jeřábů, dronů a stabilizačních zařízení. To pro nás ale teď není důležité. Pojďme k tomu nejzásadnějšímu:

Základní prvky a pravidla střihu

O střihu by se dalo napsat několik hodně tlustých bichlí, pro začátek ale postačí pár základních pravidel. Do jejich porušování se, prosím, pouštějte opravdu až v momentě, kdy budete přesně vědět, co to v divákově hlavě udělá.

Pravidlo osy

Jakmile máme v záběru postavu, nebo jakýkoliv pohybující se objekt, vzniká nám tzv. významová osa (180 degree rule). Její dodržování je naprosto nutným předpokladem pro plynulost vnímání a pochopení děje. Nejlepší příklad je zde fotbalový nebo hokejový zápas – víte, že např. Plzeň má branku nalevo a Sparta napravo. Běží-li tedy hráč Sparty zprava doleva, útočí. Jak to víte? Jednoduše, hřiště se přesně z tohoto důvodu snímá jen z jedné strany. Osa prochází mezi brankami.

Další příklad: Hlavní postava odjíždí autem pryč, v záběru směrem doleva. Na dalším záběru logicky musí před tím, než vystoupí, přijet zprava. Proč? Kdyby auto přijelo zleva, bude to vypadat, jako že se hrdina vrátil zpět. To samé platí například i pro pohledy postav – rozhovory se také netočí „odzadu”.

Krásně vysvětlené je to (česky) na blogu Přes osu.

Celistvost

Další věc, na kterou je potřeba myslet už při natáčení. Ve videu by žádné záběry neměly chybět, ale ani přebývat. Snažte se držet dějový rámec, který divákovi poskytne celkový obraz a souvislosti.

Sled

Tady se dostáváme k jednotlivým záběrům a jejich navazování. Každým záběrem doplňujeme záběr předchozí (odpovídáme na otázku v něm položenou) a zároveň pokládáme novou otázku. Každý záběr tak hraje svou důležitou roli a velmi závisí na pořadí, v jakém záběry klademe. Dávejte pozor, ať na sebe navazující záběry v jedné scéně nejsou příliš rozdílné, ale ani příliš podobné. Střih z VC na VD je pro diváka moc velký skok, stejně tak ale dva velmi podobné nebo stejné PC po sobě mohou působit velmi rušivě.

Pokud ale navazujete dva záběry po sobě, můžete podobností velmi dobře využít – tak jak jsme to viděli na ukázkovém videu. Při navazování úplně odlišných scén může perfektně posloužit postup VC –> PC –> D –> velmi podobný D nebo VD v jiné scéně –> PC –> VC.

Délka

Pravidlo říká, že záběr by měl být právě tak dlouhý, aby nebyl ani příliš krátký, ani příliš nudný. To dává smysl, že? Teď ještě jak toho docílit. Podstatné je, aby měl divák šanci přečíst to, co je pro něj podstatné, a zároveň aby střih nepřerušil děj, aniž by akce pokračovala v dalším záběru.

Kdesi jsem četl, že maximální délka statického záběru, na který je se člověk schopný soustředit, je 15 sekund. Ale ve skutečnosti závisí hlavně na tom, co se v záběru děje, někdy je nudný už po 5 sekundách, výjimečně se dostanete i na půl minuty. Naopak video z Turecka ukazuje, že záběry mohou být i velice krátké, a přitom to pro pochycení obsahu bude stačit. Ale to už je pak opravdu střihová vyšší dívčí.

Ze začátku si proto hlídejte hlavně to, aby byl záběr „dořečený”. Například máte-li ve VC nebo C natočenou jdoucí postavu, nechte ji před střihem vyjít ven ze záběru, nebo se zastavit. Jinak přerušíte děj a střih bude nepřirozený.

Prostřihy

Jak už jsem zmínil několikrát, prostřihy jsou velmi důležitý skladebný prvek. Pomáhají navazovat záběry tam, kde to nelze udělat přirozeně pomocí pohybu nebo podobnosti, vyřeší porušení pravidla osy, nebo například přechod do úplně jiného osvětlení (který by bez prostřihu mohl být hodně rušivý).

Jde o záběr nebo sekvenci záběrů, které nejsou pro význam podstatné a opravdu se využívají hlavně kvůli kontinuitě při střihu.

Tempo

Tempo střihu udává hlavně délku jednotlivých záběrů, rychlost švenků a dalších pohybů kamery, a mělo by odpovídat typu videa i námětu. Například stříhat mnichy v buddhistickém klášteře v rychlém tempu, nebo naopak „pařící” Bangkok v pomalém moc nedává smysl. Velkou roli zde hraje i hudba, která tempo střihu značně ovlivňuje, a zároveň by měla být vybraná tak, aby k tématu seděla.

Rytmus

Rytmus střihu pro změnu určuje rozdílnost délky jednotlivých záběrů. Pokud jsou všechny víceméně stejně dlouhé, navozuje video pocit klidu a pohody. Mícháme-li dlouhé a krátké záběry, vytváříme napětí a akci.

Rozeznění a doznění

Přerušovat pohyby kamery střihem většinou nevyzní příliš dobře. Jedinou obecnou výjimkou jsou asi navazující VC, kde pohyb v následujícím záběru odpovídá směrem i rychlostí záběru předcházejícímu. V ostatních případech se využívá tzv. rozeznění a doznění, tedy chvíle klidu před a po pohybu.

Panoramata a pohyby kamery

Poslední důležité pravidlo navazuje na předchozí. Říká totiž, že pohyby dvou po sobě navazujících záběrů by neměly jít proti sobě. Natáčíte-li tedy panoramatické švenkované záběry, natočte si vždy variantu zleva doprava i zprava doleva, abyste pak u střihu nezoufali. V nejhorším použijte prostřih.

To bychom měli. Snad je to dostatečně jasné. Pusťte si teď následující video a sledujte, jak autor využívá základní střihové prvky a pravidla. Všimnete si chyb?

Co když nemám dostatek materiálu?

Chtělo by se říci: „Já vám to říkal…” Ale tohle se bohužel občas stane každému filmaři. Co s tím? Máte tři možnosti:

1. Nechte to plavat
2. Zkraťte to
3. Využijte některé záběry vícekrát

Když píšu vícekrát, nemyslím třikrát úplně stejně. To ani náhodou. Ale i ve videu z Turecka si můžete občas všimnout, že autor použil jeden záběr dvakrát. Jednou jako plnohodnotný střihový prvek, jednou jako prostřih. A přesně toho můžete využít i vy – prostě zopakujete část některého ze záběrů v momentě, kde nutně potřebujete prostřih, ale žádný jste si nenatočili.

Střihové přechody

Editory (bohužel) nabízí až desítky různých typů přechodů. Zapomeňte na ně. Způsobí jen to, že video bude vypadat amatérsky. Viděli jste někdy „spirálový přechod” ve filmu? Já taky ne…

Stačí vám tři: Ostrý přechod aneb prostě klasický střih, plynulý přechod, kdy se dva záběry postupně překrývají, a střih přes černou neboli stmívačka, kdy se mezi dva záběry prolne několik černých políček. Druhý a třetí používejte jen v případě, že je to opravdu nezbytně nutné.

Co dál?

Hotovo? Super! Pokud využíváte barevné korekce v editoru, teď je ten správny čas se na ně vrhnout. Jen to nepřehánějte – nezapomínejte, že s videem lze hlavně expozičně hýbat mnohem méně než s fotkami.

Abyste dosáhli plynulosti střihu, měly by na sebe jednotlivé záběry tonálně a expozičně navazovat. Například přímý skok z teplých barev do studených je velmi nepřirozený. Stejně tak ze světla do tmy a naopak. V tomto případě opět využijete prostřih.

Nastal také čas video sladit s hudbou a přidat ruchy do pozadí, případně mluvený komentář nebo titulky. Je potřeba si s tím trochu hrát, abyste nalezli správný poměr hlasitostí a tempo mluvení nebo titulků. Ideálně ze začátku doporučuji nechat video shlédnout někoho „zvenku”, kdo vám bude schopen dát zpětnou vazbu. A nemusí to být nutně filmař, velkých střihových i zvukových chyb si všimne i laik.

Teď tomu všemu dejte ještě den dva pauzu a s odstupem pak vylaďte detaily. Ready? Můžeme s tím ze střihového editoru ven.

V jakém formátu exportovat?

Většina programů nabízí export přímo na YouTube, Vimeo a další služby, kam video pravděpodobně nahráváte. Využijte přednastavených hodnot a dál do toho nesahejte. Pokud potřebujete vyexportovat finální video k sobě do počítače, udělejte tak v nejvyšším možném rozlišení a formátu MP4. Ten vám „přechroustá” cokoliv.

Několik tipů k postprodukci

Naučit se pořádnou postprodukci videa je ještě mnohem složitější, než se naučit stříhat. Taky to po vás teď nikdo nechce. Přidám ale na závěr pár tipů, jak se vyhnout začátečnických chybám, kterých jsem si užil až až…

1) Všeho s mírou

Pokud přesně nevíte, co děláte, raději do barvených korekcí příliš nesahejte. Lehce zesvětlit, lehce přidat kontrast, malinko barevně oteplit (přidat žlutou a červenou). To bohatě stačí. Nemám nic proti používání filtrů, ale tento bod u nich platí desetinásobně. Nedělejte z videa kreslenou pohádku…

2) Pozor na zpomalené a zrychlené záběry

Vypadá to cool, že? Dávejte jen pozor, ať se ve výsledku držíte pořád stejného počtu snímků (framerate) za sekundu, jinak se video bude kvůli vynechávání snímků trhat. Zrychlit nebo zpomalit o 11 (5, 27, 89…) procent prostě nelze. Zrychlovat můžete 2x, 4x, 8x, 16x… A zpomalovat tak, abyste slowmotion záběr dostali na framerate celého videa. Pokud je vše ve 30p a máte záběry např. z GoPro s 120p, můžete je zpomalit na 50 %, nebo na 25 %.

Na mém starším videu si všimněte, co se stane, když se člověk vykašle na počítání a mění si rychlost podle nálady. Také se vám občas v pohybu trhá? To je přesně ono… Můžete rovnou hledat i další střihové chyby, je jich tam spousta. Klidně mi napište do komentářů :-)

https://youtu.be/IUOTn_9D7z8

3) Využijte barev k podkreslení atmosféry

Opět se vrátím k videu z Turecka – všimli jste si, že v podstatě všude autor používá teplé barvy? Jasně, hodně dělá světlo, velkou část ale ovlivnil právě při postprodukci. Podtrhuje tak pohodovou atmosféru a budí (oprávněný) dojem pohostinnosti a vstřícnosti země. Celkové barevné podání dokáže znásobit emoce – proto se například v hororech často používají velmi studené a temné barvy.

Porovnejte dva záběry z Pána prstenů. Vidíte ten rozdíl?

 

4) Použijte vinětaci

Mnoha záběrům pomůže, když se v postprodukci světelně zvýrazní hlavní motiv. Selektivní úpravy už jsou obvzlášť ve videu opravdu vyšší dívčí, ale nezoufejte. Zkuste použít jednoduchou vinětaci, tedy mírné zatmavení okrajů. Už to pomůže diváka více vtáhnout do děje (pozor, opět všeho s mírou). Níže opět můžete porovnat rozdíl. Skoro žádný, že? Přitom v celkovém vnímání obrazu to udělá velký rozdíl.

 

Tak, a teď už jen točit a stříhat, stříhat a točit… Klidně mi pošlete nějaký výsledek, rád napíšu feedback. Držím palce, ať se vám podaří dostat mezi pár procent těch nejlepších, kteří umí z videa z cest udělat zajímavou podívanou i pro lidi „zvenku”, nejen pro svou rodinu!

V příštím (a posledním díle) sepíšu své zkušenosti s propagací videa a tipy, jak ho využít a zpeněžit. Zajímá vás ještě něco? Dejte mi vědět!

Matouš