Co se o videu dozví pouze členové Travel Bible?

• Proč videa na cestách vůbec točit
• Co natáčet
• Jaké typy videa lidi baví
• Čím natáčet
• Zakladní nastavení a pravidla natáčení

 

Proč byste měli na cestách dělat videa?

Už jsem to psal hned v úvodu a ještě jednou to zopakuji – do videa se pořád vejde nejvíc informací najdenou. A přesně to dnešní rychlá doba vyžaduje. Fotky a články jsou super, jenže do nich nikdy nedostanete to, co do byť jen kraťoučkého videa. Zvuk, prostor, pohyb, život…

Videa z cest se dají i relativně slušně zpeněžit, k tomu se ještě dostaneme. I kdybyste na nich ale nevydělali ani korunu, stojí to za to. Klidně jen proto, abyste se pochlubli kamarádům a ukázali jim, jak daná země vypadá. Minutové video máte hotové za chvilku.

Krátké filmy a videoshoty jsou navíc perfektním doplňkem blogu, cestopisů i přednášek. Nehledě na to, že se můžete pustit do vlastního videoblogu – pro spoustu lidí je to jednodušší, než blog psát, a diváky to baví. A hlavně – nikdy nevíte, kdy se vám záběry z cest budou hodit. I dnes občas sahám do materiálu, který jsem točil více než rok zpátky – tou dobou čistě pro radost.

Co tedy natáčet?

Točte všechno. Čím více materiálu, tím méně se budete u střihu nesnášet. I ti nejostřílenější borci nasbírají na cestách alespoň desetkrát víc materiálu, než kdy využijí. Většinou i mnohem víc. A to si dovedou dopředu celkem přesně představit, jak bude výsledný snímek vypadat. Do takového stádia se dostanete až po stovkách gigabajtů materiálu vyhozených do koše…

Na cestovatelském videu by rozhodně nemělo chybět několik věcí:

1. Lidi – Nejlépe zblízka a v akci. Kuchař, který zrovna nandavá jídlo na talíř, dědulové s rozehranou šachovou partií, děcka s míčem… Jak je libo. Hlavně ať jen celou dobu nehybně nestojí. Úplně ideální je, když se vám do záběru povede dostat takové činnosti, které jsou typické pro danou kulturu a atmosféru místa.
2. Celkové pohledy – Jak místo vlastně vypadá? Je tam poušť? Hory? Mrakodrapy? Nekonečný prales? Dostaňte to do záběru…
3. Detaily – Ty se vám budou hodit při střihu. Při nejhorším to můžou být vlastně skoro nic neříkající obrazy. Kytky. Smažené kuře. Barevá světýlka. Boty… Samozřejmě je ideální, když mají souvislost s videem jako celkem a s daným místem, ale určitě si jich natočte spoustu do zásoby. Bez detailů jste při střihu slušně nahraní.
4. Zvuk – Zachyťe zvuk daného místa a případně si nahrajte nějaké ruchy i samostatně. Bez zvuku je video jen poloviční, hudba to nezachrání.
5. Vy – Ano, ve většině typů videa byste se měli alespoň na chvíli objevit. A ideálně i nějak okomentovat, co se děje, vyjádřit svoje pocity.

 

Pokud to čas a možnosti dovolí, hodně může výsledku pomoct timelapse (časosběr). Nemám rád videa poskládaná jen z nich, ale jako doplněk se pár takových záběrů výborně hodí. Východ/západ slunce, nekonečné proudy aut v ulicích, mraky. Timelapse se dá snadno využít například k oddělení jednotlivých částí videa, případně jako úvodní a závěrečný obraz. Dneska ho zvládá většina foťáků a snad všechny mobily. Stačí vám stativ a chvíle trpělivosti.

Jaký typ videa z cest lidi baví?

Existuje nespočet možností, jak video, popřípadě film pojmout. Zábavně, výpravně, poučně, reportážně, dokumentárně… Asi nejvyšší úrovní jsou na „amatérské” (rozumějte s rozpočtem do milionu) úrovni krátké filmy. Na příklady se koukněte třeba na Vimeu a dávejte dobrý pozor. Baví vás? Proč? Jak toho autoři docílili? Bude se vám to hodit ve všech formátech.

Jak mohou vypadat výsledky vašeho snažení?

Příklady přikládám níže – jak uvidíte, hranice mezi žánry se často hodně překrývají

• Videoblog
  Formát, který je hlavně o vás. Možností, jak ho pojmout, je opět spousta, dvě věci jsou ale zásadní: 1) Osobitost a 2) Pravidelnost. Dá se na něj aplikovat většina tipů, které jsme v Travel Bibli psali ohledně klasického blogu. Velká část úspěšných videoblogerů začínala s mobilem nebo GoPro, kvalitnější technika přišla až později.
• Minidokument
  Ten naopak o vás není skoro vůbec. Většinou. Podstatou je zachytit příběh, emoce a ideálně nějaký vývoj. Vybírejte si jedno konkrétní a velice úzké téma, často ideálně jednoho člověka.
• Medailonek země, města, lokality…
  Tak nějak by se daly nazvat videa, která točím já. Úkolem je zachytit atmosféru, lidi, architekturu, přírodu a sestříhat z toho krátký klip. Ideálně s komentářem. Pokud jsou záběry dostatečně poutavé a střih dynamický, lidi to baví a třeba i motivuje do místa vyrazit.
• Miniprůvodce
  Na první pohled se velmi podobá medailonku, je ale delší a poskytuje konkrétní praktické tipy. Typickým příkladem jsou jednotlivé vstupy v Objektivu a Toulavé kameře na ČT.
• Reportáž
  Dynamicky sestříhaný záznam z jedné konkrétní události, jako je například festival, oslavy králových narozenin, letecký den, útok domorodců na cizí vesnici nebo ztroskotání lodi. Čím exkluzivnější, tím lépe.
• Krátký film
  Ten už jsem zmínil hned na začátku. Využívá klasickou filmovou skladbu, na rozdíl od klasického filmu ale většinou obsahuje jen jednu, maximálně dvě epizody. V 95 % případů na něm spolupracuje tým lidí, základem je kvalitní příběh a scénář. Důležitou roli hraje i profesionální zvuk a hned za ním profesionální obraz. Pokud to s natáčením myslíte opravdu vážně, zkuste najít příležitost se na něčem takovém podílet, ze začátku klidně jako „podržtaška”. Na Facebooku na to existuje česká skupina Práce ve filmu, televizi a postprodukci. A právě krátké filmy dost často otevírají dveře do světa klasické filmové a televizní tvorby.

 

Začneme českým videoblogem, který mě dlouhodobě dost baví. Neříkám, že je nejlepší, prostě mě baví.

https://youtu.be/ERX4nqPrZFM

Následují dva krátké dokumenty, každý pojatý trochu jiným stylem.

Jeden parádní medailonek, na Vimeu i YouTube jich najdete stovky.

Toto už je spíš průvodce, parádně natočený.

A takhle mohou vypadat reportáže z festivalů:

Existuje spousta způsobů, jak pojmout krátký film. Tenhle se mi v poslední době hodně líbil.

Určitě jste si všimli, že skoro všude se vyskytuje slovo „krátký”, nebo alespoň mini. Ano. Pokud nemáte ambice natáčet profesionální cestopisné pořady nebo filmy, držte se krátkého formátu. Jasně, je to subjektivní, v zásadě ale nikde nepřesáhnete 10 minut. Pro formáty, kde se nemluví, je ideální délka od 1 do 2 minut.

Proč točit krátké věci?

1. Dnešní rychlé době to naprosto vyhovuje. Lidi nemají čas
2. Mnohem lépe a rychleji se na nich budete učit stříhat a ve výsledku i točit
3. Krátké formáty se dají sestříhat i bez předchozího scénáře a zkušeného režiséra. Pokud tedy máte dostatek materiálu
4. Donutí vás to při práci mnohem více přemýšlet. Dostat jednu silnou myšlenku do jedné minuty je o hodně těžší, než dostat jednu silnou myšlenku do půl hodiny. A o silné myšlenky jde
5. Pokud nejste opravdu filmaři-borci, bude výsledek lidi obecně víc bavit

Čím točit?

Tahle část by správně měla být až na konci. Ale úchylku na techniku máme skoro všichni, tak tedy pojďme společně nakupovat. Ehm. Zpátky. Pojďme využít to, co už máte doma a umí to točit. Mobil? Super. Kompaktní foťák s videem? Ještě lepší. Stativ? Paráda!

Ohledně fototechniky jsme už před nějakou dobou vydali článek na blogu a co se týče běžného videa na cestách, platí vše téměř přesně stejně. U cestovatelské profi techniky vedou na plné čáře bezzrcadlovky od Sony a Panasonicu, případně některé zrcadlovky. Parádně točit ale umí i většina kompaktů, takže je to zase jen o tom, kolik máte peněz a nervů na vláčení těžkého vybavení.

Na rozdíl od focení je ale u videa hodně důležité i další příslušenství, které mnohdy dokáže posunout výsledek o několik úrovní víc. Raději než do velesuper kamer/foťáků tedy raději uvažujte o investice do videopříslušenství. A nebo si ho alespoň půjčte. Co tím myslím?

Stativ

První velký krok lepšímu videu. Stativ je u videa naprostý základ, obvzlášť, pokud nemáte jak jinak obraz stabilizovat. Já používám Gorillapod – malý ohebný stativ, který můžu přidělat třeba na lampu. Zároveň se mi díky němu výrazně lépe drží foťák při natáčení.

Složený stativ ale může obecně velmi pomoct s držením foťáku, ať už ho máte na rameni, nebo ho opíráte o tělo. Dodá vám totiž třetí opěrný bod, čímž se zamezí klasickému nepěknému chvění, které vzniká, držíte-li foťák (zvlášť nestabilizovaný) jen v ruce.

Ideální varianta je stativ s videohlavou – tedy takový, kde můžete foťákem/kamerou plynule a přesně pohybovat do všech stran. Kvalitní videohlavy jsou sice větší, těžší a dražší než klasické hlavy určené na focení, rozdíl ve videu je ale obrovský. Však si zkuste udělat s foťákem na klasickém fotostativu plynulý pohyb. Trhnutí na začátku nebo konci pohybu se téměř nemáte šanci vyhnout…

 

Videohledáček

Koukat se z dálky na displej je při natáčení pěkně naprd. Obvzlášť, když potřebujete manuálně ostřit. Jenže u zrcadlovky uvidíte při záznamu videa v hledáčku leda tmu a ani u bezzrcadlovek není natáčení na jejich hledáček moc příjemné. Přesně tenhle problém řeší videohledáčky, které se jednoduše nacvaknou na displej a umožní vám foťák používat tak, jako by to byla kamera.

Mikrofon

Zvuk je nedílnou součátí videa – už jsem to někde psal, ale raději to ještě jednou připomenu: Zvuk je nedílnou součástí videa. A na zvuk potřebujete mikrofon. Ne to šumítko, co je uvnitř foťáku/kamery. Ok, abych nekřivdil, některé kompakty a GoPro mají interní zvuk velmi slušný a k dané kvalitě videa to bude stačit. Pokud ale chcete, aby video vypadalo opravdu dobře, pořiďte si pořádný externí mikrofon. Otestujte si také, jaký záznam z něj leze po zapojení do foťáku/kamery. Někdy je to super, někdy si ale vůbec ne
pomůžete, takže je pak nejlepší pořídit i externí rekordér. Jasně, něco to stojí a váží, ale za výsledek to rozhodně stojí. Jako velice slušný externí rekordér se dá využít i iPhone.

Pokud ve videu sami mluvíte, případně děláte s někým rohovor, nejlepšího výsledku dosáhnete s klopovými mikrofony. Opět se dají koupit jako příslušenství k telefonu za necelé dva tisíce/kus a kvalita jejich záznamu je překvapive celkem slušná.

Followfocus

Ve filmu se ve většině případů ostří ručně. A pro vás také bude nejlepší se to naučit. Autofocus je sice fajn věc, ale je často schopen dost nechutných prasáren (rozumějte zmateného přeostřování sem a tam). Pomoct vám v tom může vychytávka zvaná followfocus, díky které se vám bude přesotřovat mnohem snadněji a plynuleji. Vypadá to nějak takto:

Šedé filtry

Pokud to myslíte s natáčením vážně a chcete dosáhnout „filmového looku”, neobejdete se bez neutrálních šedých filtrů. Ve filmu se totiž většinou používá závěrka s hodnotou dvojnásobku frame rate (ve filmu 24 snímků za sekundu), tedy 1/50 sekundy. Což znamená, že za denního světla potřebujete snížit množství světla, které projde ke snímači. Šedým filtrem jednoduše „zatemníte” objektiv.

Stabilizace – gimbal, steadicam

Filmové záběry v pohybu se většinou točí pomocí jeřábů, lanovek, pojízdných vozíčků a spousty dalších superdrahých vychytávek, kterými vám teď nebudu motat hlavu. Díky zmenšující se technice se ale postupně podařilo vymyslet stabilizační systémy, které jsou mnohem menší a výrazně levnější. Velmi oblíbený je dnes i u profesionálů gyroskopický stabilizační systém DJI Ronin, do toho se vám ale asi úplně investovat nechce (i když pořád si ho můžete za slušné peníze půjčit).

Na malé kamery, jako GoPro, a některé kompaktní foťáky se ale dnes vyrábí stabilizátory na podobném principu, které už si finančně můžete celkem v pohodě dovolit, a vaše videa to opět vystřelí o několik úrovní víc. Googlete něco ve stylu „gimbal pro GoPro/kompakt/…”.

Pro větší foťáky pak můžete využít některý z flycamů, glidecamů a steadicamů – vlastně jsem pořád přesně nepochopil, jak se od sebe přesně liší, princip je velmi podobný. Obraz stabilizují pomocí přenesení a vyrovnání těžiště. Je celkem fuška se s nimi naučit dobře zacházet, ale ve výsledku videu hodně pomůžou. V základu je může opět částečně nahradit obyčejný stativ.

Tak, je toho spousta, za co utrácet těžce vydělané peníze. Tak pojďme raději pořádně natáčet. Pokud už nějaké zkušenosti máte, můžete tuto část přeskočit.

Základní nastavení a pravidla natáčení

Pár věcí, které byste měli vědět ještě před tím, než zmáčknete červené tlačítko record:

1. Ve videu se nezoomuje. Nikdy. K tomu je střih. Proč? Už jste někdy viděli své oko zoomovat? Akorát tím divákům podvědomě zamotáte hlavu… Opět raději zopakuji: Ve videu se nezoomuje.
2. Natáčejte na šířku. I mobilem.
3. Používejte manuální nastavení
4. Používejte manuální ostření
5. Při použití více kamer nastavte stejný framerate (počet snímků za sekundu – např. 30 fps)
6. Používejte svou hlavu.
7. Přemýšlejte. Hlavou. A pořádně se rozhlížejte kolem sebe.

Teď ještě pár techničtějších věcí, a už vás nechám natáčet:

Pro co nejpřirozenější obraz používejte závěrku o zhruba dvojnásobné hodnotě jako framerate (počet snímků za sekundu). Většinou tedy 1/50 nebo 1/60 sekundy. Pozor, u slowmotion videa (pokud natáčíte např. na 90 fps) je potřeba přizpůsobit expozici, v tomto případě to bude 1/200 sekundy.

Dodržování tohoto pravidla hodně pomůže i časosběrným záběrům, i když expoziční čas se už počítá jinak a mnohem méně přesně. Jde jen o to, aby objekty nepřirozeně neposkakovaly v záběru. U 1 snímku za sekundu klidně použijte expoziční čas 1/2 sekundy, u 1 snímku za minutu už ale většinou bohatě stačí expoziční čas pár sekund. Jo – bez šedých filtrů to ve dne nejde…

Pozor na automatické nastavení citlivosti ISO, které některé foťáky při videu aktivují i v manuálním režimu. Expozici pak pořád řídí automatika, někdy pěkně prasácky. Pokud netočíte ve vyloženě velmi náročných světelných podmínkách, tuto funkci vypněte.

Před zahájením natáčení si také řádně otestujte zvuk – už několikrát se mi stalo, že jsem někde zapomněl zapnout mikrofon, nastavil špatnou citlivost, nebo málo zastrčil konektor. To je pak dost zásadní prů*er. Pokud natáčíte rozhovor, doporučuji dělat v průběhu náslechy, občas tam mohou vlézt různé nemilé ruchy, jako například typický zvuk signálu telefonu.

Přemýšlejte nad kompozicí

Pokud zrovna netočíte v rozlišení 4K a vyšším, nemůžete video v editoru nijak ořezávat. Když ho natočíte křivé, máte ho křivé. Na to dávejte velký pozor a dobře si předem rozmyslete, jak obraz komponovat.

I ve videu platí pravidlo třetin a zlatého řezu, stejně tak veškerá další fotografická kompoziční pravidla. Pokud nevíte, o čem je řeč, mrkněte na www.fotoroman.cz

Jak na pohyby kamerou

Už víte, jak kameru/foťák stabilizovat. Ale ještě bych rád přiblížil několik věcí, které se týkají pohybu kamery. Protože tady dělá většina lidí nejčastější předstřihové chyby. To, že se při videu nezoomuje, už víte. Co tedy dál?

1. Tam, kde pohyby nejsou nutné, se jim úplně vyhněte.
2. Dělejte plynulé rozvážné pohyby. Zbrklé těkání obrazu z místa na místo se divákovi rozhodně líbit nebude.
3. Pozor, ať pohyby nejsou příliš pomalé. Mějte v hlavě alespoň přibližnou představu, jak dynamicky bude video sestříhané, a uzpůsobte tomu i rychlost pohybu/otáčení kamery.
4. U celkových záběrů (např. panorama výhledu), kde je potřeba otáčet kamerou, si natočte obousměrné varianty. Při střihu se to může hodně hodit.
5. Nechte si na začátku i na konci pohybu rezervu. Záběr můžete useknout při střihu, při natáčení to nedělejte.

Pozor na světlo

U focení máte tu obrovskou výhodu, že můžete s expozicí výrazně hýbat i v počítači. A to i lokálně. Je to celkem jednoduché. I video sice dnes můžete na profi kamery a některé foťáky natáčet do formátu RAW, ale tím se dostáváte k editační vyšší dívčí. Takže raději počítejte s tím, že s expozicí videa už skoro nic neuděláte. Můžete ho lehce zesvětlit, lehce ztmavit, mírně pozměnit barvy. Toť vše.

Dávejte si proto při natáčení dobrý pozor i na expozici a celkové nasvícení scény. Nejlepších výsledků vždy dosáhnete při východu a západu slunce – to je světlo měkké a teplé, na videu i fotkách to vypadá nejlépe. Pokuste se naopak vyhnout přímému polednímu slunci a tmě. Počítejte totiž s tím, že senzor kamery/foťáku zvládá kontrastní scény mnohem hůř než vaše oko, takže ve výsledku působí nepěkně.

Pozor i na umělé osvětlení – obvzlášť u zářivek pravděpodobně narazíte na problém „problikávání”, který je způsoben překrytím frekvence zářivky a snímkování v kameře. Většinou pomůže (výjimečně) zkrátit expoziční čas, někdy se ale problikávání vůbec nevyhnete.

 

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Ale nejdřív je musíte perfektně znát a jasně vědět, proč je chcete porušit – co to výsledku přinese.

V dalším díle tohoto foto/video miniseriálu se blíže podíváme na střih, postprodukci a také využití a propagaci videa z cest. Už teď ale studujte dopředu. Totiž: Dívejte se na filmy. Hodně. A cizí videa z cest. Přemýšlejte nad nimi – co se vám na nich líbí? Co ne?

Pokračovat na díl o střihu a postprodukci