Legendární most nad Drachenwand, Fotografie: Luděk Sztefek

Sledujete dechberoucí fotky na Facebooku u svých kamarádů a říkáte si „tak tohle je nad moje síly“? Hory tyčící se skoro až k nebi, bílé čepice, jezera křišťálovější, než jste kdy viděli, a stezky, po kterých může běhat tak maximálně kamzík? Anebo nadšenec, který se nebojí ferrat. Jedním z těchto „bláznů“ je Vendula Říhová, která se svým přítelem Luďkem často vyráží do hor. Jejich posledním dobrodružstvím byl přechod GR11 přes Pyreneje od Atlantiku ke Středozemnímu moři. 39 nocí, 830 km a dobře sbalený batoh na zádech. O této konkrétní cestě ale článek není – je o tom, jak vůbec překonat sám sebe a dobře vybaven vylézt první ferratu.

Obtížnost ferraty si volíte sami – podle fyzické kondice a zkušeností. Pokud se necítíte, abyste ferratu absolvovali sami, existují spolky nadšenců na sociálních sítích, kde se můžete přidat k nějaké skupině. Anebo specializované cestovní kanceláře, které v ceně poskytují vedle dopravy a ubytování také zkušeného průvodce.

Připraveni na dobrodružství?

Představení ferrat a jejich klasifikace

Ferratou se rozumí uměle zajištěná horolezecká cesta. Zabezpečena bývá ocelovým lanem, kramlemi, žebříky, kolíky a někdy také vodorovnými lany či mosty. V Česku se používá standardní dělení ferrat dle obtížnosti na A, B, C, D, E a výjimečně F a jejich mezistupně. Setkat se můžeme také se stupnicí KS1–6, přičemž čím nižší číslo, tím jednodušší cesta. Úplným začátečníkům doporučuji obtížnost A, B (popř. KS1, KS2). Zejména proto, aby se nejprve dostatečně seznámili s lezeckým vybavením a jeho nasazováním. Správně aplikovaná výstroj je naprosto nezbytný základ k tomu, abyste si lezení užili a hlavně – bezpečně se dostali do cíle.

Leopoldsteinersee, Fotografie: Luděk Sztefek

Lezecká výbava

Ano, jsou zkušení lezci, kteří ferraty absolvují i bez výbavy, předpokládám ale, že takoví můj článek nečtou. Základní vybavení tvoří v první řadě sedák, jisticí set s tlumičem pádu, helma a rukavice. Dále batoh, do kterého dáte nezbytné věci. Berete-li batoh, doporučuji také prsní úvazek, ke kterému budete potřebovat plochou nesešitou smyci o délce zhruba 180 cm. Pro začátečníky (nebo pro případ, že lezete ferratu obtížnější, než jste doposud lezli) doporučuji také takzvanou odsedku – jde o karabinu v kombinaci se sešitou smyčkou. Použijete ji v případě, že vám dojdou síly nebo si jen budete chtít odpočinout, pokochat výhledem a udělat pěkné fotky.

A – Helma
B – Plochá nesešitá smyce (80 cm)
C – Jisticí set s tlumičem pádu
D – Odsedka
E – Rukavice
F – Prsní úvazek
G – Sedací úvazek

Jak vybavení správně obléknout a navázat vám ukáží v každém profesionálním obchodě. Zde lze vybavení buď zakoupit, anebo půjčit. Půjčovné za celé vybavení se pohybuje od 230 Kč do 350 Kč na víkend + záloha. V Česku si vybavení koupíte (či zapůjčíte) např. v obchodech Rock Point, Hudy sport nebo Hanibal. Pokud se vám lezení zalíbí a víte, že u toho zůstanete, kupte si vlastní set, vyplatí se. Kompletní výbavu pořídíte již od tří tisíc korun a životnost je přibližně pět let při frekvenci použití jedenkrát měsíčně. Na životnost mají – vedle četnosti lezení – vliv podmínky při skladování a lezení – např. UV záření, déšť, ostré skály. Pokud nějaká část výstroje začne jevit známky opotřebení dříve, není od věci prodiskutovat věc s někým, kdo tomu rozumí – ideálně v obchodě, kde byl produkt zakoupen, nebo u výrobce.

Výhled na Mondsee, Fotografie: Luděk Sztefek

Batoh na ferratu

Velikost batohu vybírejte podle počtu dní a charakteru cest. Odpovězte si na následující otázky: Kolik dní polezu? Kde budu spát? Bude v cíli možnost koupit jídlo? V případě jednodenních výletů vystačíte s batohem okolo 30 litrů. Do něj dejte jídlo – doporučuji ovoce, energetickou tyčinku, ořechy, čokoládu a sendvič k obědu.

Nezapomínejte na dostatek tekutin! Minimum jsou dva litry na osobu a den. Vodu můžete dát do PET láhve, ale lepší je camelbak, díky němuž budete mít volné ruce, větší pohodlí a možnost napít se kdykoliv bez nutnosti sundávat batoh. Lépe víc vody než méně.

Na vícedenní přechod budete potřebovat větší batoh podle toho, jestli v něm ponesete navíc jen spacák a spát budete na chatách či útulnách (zhruba 40–50 litrů), nebo i stan (60+ litrů). Podle délky pochodu pak přizpůsobte i zásoby jídla a vody. Vždy si dopředu zjistěte, jestli budete mít možnost doplnit cestou pitnou vodu!

Do batohu s sebou navíc přibalte:

• Čelovku. I kdybyste neplánovali noční pochod, nikdy nevíte, kdy se cesta může zkomplikovat.
• Mapu či průvodce. Ideální je zjistit si předem souřadnice, ať je můžete uvést v případě, že budete potřebovat pomoc.
• Lékárničku. Na jednodenní akci postačí vaše obvyklé léky, desinfekce a náplast, popř. obinadlo. Na vícedenní túry přibalte lék proti průjmu, proti bolesti a na spáleniny od slunce.
• Nabitý mobilní telefon, na vícedenní pochody navíc zdroj napájení – mně se osvědčila powerbanka.

Oblečení a boty:

• Nepromokavou bundu a kalhoty; někdo si vystačí se softshellkou, já nedám dopustit na materiál GORE-TEX – je lehký, skladný a hlavně funkční.
• Ozkoušené spodní prádlo, v případě chladného počasí vezměte vlněné.
• Krátké a hlavně pohodlné kalhoty a tričko. Potřebujete být co nejvíce mobilní.
• Polobotky, popř. pohorky. Dnes už se dělají i speciální ferratové boty – mají vyztuženou špičku.
• Pokrývku hlavy.

Moje tipy:

• Termofólie. Prodávají ji v lékárně, stojí pár korun, je malá, skladná a lehká. V krizových situacích může zachránit život.
• Krém s vysokým UV faktorem. Slunce na horách žhne – bez ohledu na to, že subjektivně pociťujete chlad. Čím vyšší faktor, tím lépe – natřete se po snídani a podruhé po poledni.
• Nožík.
• Sluneční brýle.
• Energit či hroznový cukr pro rychlé doplnění energie.

Výstup na Drachenwand, Fotografie: Luděk Sztefek

První ferrata

Půjčené, popř. zakoupené vybavení už máte, pusťme se do dobrodružství. Poprvé jsem jela se zkušenějšími kamarády. Není potřeba se nijak speciálně připravovat. Buďte soudní a obtížnost ferraty vybírejte podle své aktuální fyzické kondice. Pokud se vám nechce vyrazit na ferratu sami, doporučuji přidat se k nějaké skupině nadšenců na Facebooku (např. Ferraty všem, Nadšenci horské turistiky nebo Adrenalin), najdete mnoho ochotných lidí, se kterými je možné prvovýstup domluvit. Když se rozhodnete lézt sami a víte, jak správně a bezpečně použít výbavu (školení byste měli dostat od toho, od koho máte výbavu), směle do toho. Jen připomenu nejzásadnější pravidlo – vždy být nacvaknutý na ocelovém laně, a to minimálně jednou brzdou (při přecvakávání).

Ferraty v České republice

Teď, když jste dostatečně připraveni na první setkání s ferratou, můžete vyrazit. Poprvé jsem vyrazila na Slánskou ferratu zhruba 40 minut jízdy od Prahy. Pro začátečníky ideální volba – na krátké ferratě si osaháte kramle, traverzování, ocelové lano i takzvané komínové lezení. V případě, že by na vás byl komín příliš náročný, lze ho i vynechat. Další vhodnou destinací pro začátečníky je Pastýřská stěna v Děčíně. Nabízí několik možností výstupu, vyřádí se zde tedy i pokročilí lezci. Pro pokročilé lezce je v Bechyni ferrata obtížnosti E, kde je potřeba síla a zkušenost, nebo alespoň odvaha a odsedka. Doporučuji lézt jen se zkušeným doprovodem!

Ferraty v zahraničí

Pokud už jste se trochu otrkali a táhne vás to výš, nezbývá, než se vydat na jih. Naší nejoblíbenější destinací jsou rakouské Alpy – jsou relativně blízko, není to drahé a pravděpodobně nestihnete do konce života všechny vylézt. Opravdu je z čeho vybírat!

Do Rakouska jezdíme většinou autem, které se v rámci úspor snažíme naplnit. Jet se dá dobře i vlakem nebo autobusem. Ubytování řešíme dvojím způsobem – buď přes booking.com, nebo spíme v kempech (obzvlášť v létě). Býváme u některého z jezer, v němž se pak po návratu příjemně osvěžíme. Ubytování pro čtyři na soukromém statku nás vyšlo na 180 eur za víkend (apartmán se dvěma ložnicemi – každá měla své toalety, lednici a sporák – lze ušetřit za jídlo). Ubytování v kempu vyjde pro čtyři osoby v hlavní sezoně zhruba na 70 eur za noc (auto, elektřina a místní daň). Využít můžete také horské chaty, couchsurfing nebo službu Airbnb.

Drachenwand (Drachenstein, 1060 m n. m., Solnohradské hory)

Drachenwand, Fotografie: Luděk Sztefek

Vzpomínám na svou první zkušenost, kdy jsme jeli do Rakouska, lezli jsme tenkrát stěnu Drachenwand. Tuto ferratu mohu začátečníkům jen doporučit. Obtížností odpovídá hodnocení A, A/B, B, B/C. Zhruba v polovině cesty však můžete zvolit, jestli půjdete doleva (obtížnější ferrata C/D), nebo doprava (kde vás čeká krátký lanový most, odkud je pěkný výhled do údolí a na jezero Mondsee). Na výstup a sestup potřebujete zhruba 3–3,5 hodiny čistého času.

Drachenwand byla moje první „opravdová“ ferrata. Vybavení jsme si půjčili v Rock Pointu a vyrazili v pátek po práci. Ráno jsme vykoukli ze stanu a spatřili pověstný dračí hřbet v celé jeho kráse. O pár chvil později jsme stoupali lesem k místu, kde se nastupuje na ferratu. Samotné lezení do kopce k nástupu je zábavná (a většinou nedílná) součást ferrat.

Šli jsme lesem, dýchali svěží vzduch a gumové bonbony ze sáčku rychle ubývaly. U startu jsme si oblékli výstroj, zkontrolovali jeden druhého a pustili se po žebříku nahoru. Žebřík se časem změnil v kramle, my se celkem rychle dostali nad stromy a začali si užívat výhledy do okolí. Tato ferrata je díky své malé obtížnosti hojně navštěvovaná. Je dobré nechat mezi skupinkami alespoň krátké rozestupy. Dodnes nechápu neomaleného „horala“, který beze slova předbíhal všechny přítomné. Na ferratách platí nepsané pravidlo, že slabší rozhoduje o tom, zda ho smíte předběhnout, nebo nikoliv.

Ale to už jsme nahoře, před námi je visutý most a za ním lavička přikovaná ke skále. Je to krok do neznáma, lechtání v podbřišku, třas rukou, ale když už tam stojím, nezdá se to tak hrozné. Na lavičce fotíme děsivé fotky pro maminky a lezeme dál. Na vrcholu už jen nezbytná fotka s krucifixem a turistickou stezkou jdeme zpět. V hlavě přemítám, že to nebylo zas tak náročné. Jak bude vypadat naše další ferrata? Bude těžší? Kde jsou naše hranice? Dokážeme je posunout? Jak moc? Ukáže čas…

Výhled na Dachstein, Fotografie: Luděk Sztefek

Ferraty ve světě

Alpy (rakouské, italské, švýcarské i francouzské) jsou ferratami protkané – dá se říct, že jsou rájem každého lezce. Vždyť jich je víc než sedm set. Pokud se vydáme dál na jih, můžeme si vychutnat ferratové lezení v Dolomitech. Jsou vzdušné, exponované a můžete si být jisti, že i po čtrnácti dnech budete mít co dělat. Na hranicích mezi Španělskem a Francií jsou zajištěné cesty v Pyrenejích. Na Slovensku najdete ferraty v Tatrách, ale také třeba v Martinských holích. Kdybychom hledali nejvyšší ferratu, museli bychom se podívat (trochu překvapivě) na ostrov Borneo, kde se nachází hora Mount Kinabalu (4 095 m n. m.) a zajištěná cesta zde vede až do výšky 3 800 m n. m.

Pozor, návykové!

Když jsem byla malá holka, účastnila jsem se horolezeckého tábora. Necitlivým přístupem vychovatelů a horolezců v jedné osobě jsem ale získala strach z výšek, který se mne držel až do dospělosti. Teprve před dvěma roky jsem se rozhodla svému strachu postavit čelem a začala s ferratami. Pomaličku, polehoučku. Učila jsem se, jak mít jistý krok. Jak si věřit. Jak si vychutnávat výhledy a nemít přitom roztřesená kolena. A víte co? Začalo se mi to líbit.

S první zdolanou horou se mi zalíbilo, jak v žilách proudí adrenalin a jak mi vítr cuchá vlasy, když sundám helmu. Užívala jsem si nekonečnou krajinu i samotný pocit, že lezu. S každou ferratou, kterou polezete, budete posouvat své vlastní hranice a naučíte se při tom i něco sami o sobě – že dokážete mnohem víc, než si teď myslíte. Potkáte nové zajímavé lidi, budete blíž přírodě. A to ani nemluvím o nespočtu zážitků, které na vás čekají. Dost už ale bylo slov, je čas na akci. Užijte si to. :-)

Autorka Vendula Říhová miluje cestování, hory a vlky, ráda maluje a vaří. Jako dítě nesportovních rodičů se ke sportu dostávala postupně – nejdříve kolo, snowboard, běh. Pak se přidala vysokohorská turistika, ferraty a v poslední době i horolezecká stěna. Letos se chystá na svůj první maraton, jednou by to ráda dotáhla na horský ultratrail. Mezi místa, která jí nejvíce učarovala, patří Island, Norsko a v podstatě jakékoliv hory. Pracuje jako redaktorka, žije v Praze. Pokud byste ji chtěli kontaktovat, pak přes e-mail vendularihova@gmail.com.

Fotografie: Luděk Sztefek