Do plánování se nebojte zapojit děti. Je dobré si uvědomit, že předpokladem úspěchu je to, aby všichni byli spokojeni. Pokud při cestách navštívíte místa, o kterých sní vaše děti, uvidíte, že si to všichni užijete mnohem víc. Může se dokonce stát, že propadnou přípravám natolik, že začnou z vlastní iniciativy studovat jazyk nebo historii země, kterou si vybraly (vnitřní motivace je mocná čarodějka). Cestování pak bude zase o něco jednodušší a zajímavější. Je fajn, pokud děti mají alespoň základní znalost jazyka, který se používá v cílové zemi (případně univerzální angličtiny). Naše (ve věku 8, 6 a 3) jsou od narození bilingvní (čeština a angličtina). Díky tomu mohou i v cizině absolvovat různé kurzy, nebo prostě jen snadněji komunikovat s okolím.

…nemůžu si to finančně dovolit

Otázka financí je velice individuální a neexistuje jediné řešení, které by se dalo aplikovat na každého. Z vlastní zkušenosti můžeme říct, že navzdory očekáváním na cestách utratíme méně, než jsme utratili v Praze. Cestování velmi efektivně učí rozumnému finančnímu chování. Omezené prostory minimalizují impulzivní nakupování. Cokoli, co musíte při dalším přesunu sbalit, převézt a znovu vybalit, představuje zátěž. Dvakrát si proto rozmyslíte, zda to, co chcete koupit, opravdu potřebujete.

Na cestovatelském rozpočtu se největší měrou podílí tři položky: náklady na ubytování, na dopravu a na jídlo. Pokud cestování zpomalíte a zůstanete alespoň měsíc na jednom místě, je mnohem jednodušší vyjednat výhodnější cenu za pronájem apartmánu (i o desítky procent). Dostanete se tak víceméně na stejnou částku, jakou byste utratili za pronájem bytu v ČR (tohle samozřejmě silně závisí na destinaci, sezoně a vašich standardech). Pečlivým výběrem ubytování lze snížit i další vysokou položku rozpočtu – jídlo. Pokud máte k dispozici kuchyň, můžete se vyhnout příliš častým návštěvám restaurací (pokud se tedy nezdržujete na místě s levným street foodem). O snižování nákladů na dopravu podrobně a skvěle pojednává Travel Bible.

Vzduchem, nebo po silnici?

Volba dopravního prostředku záleží na našich potřebách a požadavcích. Pro cestování Evropou nám osobně nejvíc vyhovuje auto. Dává nám svobodu a flexibilitu, umožňuje nám sbalit víc věcí (asi i víc, než by bylo třeba) a lépe vnímat místa, kterými třeba i jen projíždíme. Je to také relativně levný a pohodlný způsob dopravy a v cílové destinaci pak nemusíte řešit pronájem auta nebo shánění autosedaček. Na druhou stranu musíte vždy pamatovat na to, že auto je potřeba někde zaparkovat. To bývá často problém hlavně ve větších městech nebo v případě, že máte na autě třeba střešní box nebo nosiče s koly (mnoho apartmánů ve městech má podzemní garáže s omezenou výškou). Dalším nepříjemným výdajem jsou dálniční poplatky a mýta. Pokud autem cestujete na vzdálenější místa, je vhodné cestu rozdělit na víc dní: naše děti mají problém se spaním v autě, takže máme nepsané pravidlo, že v jeden den ujedeme maximálně kolem 600 kilometrů a přespáváme v opravdových postelích.

Ve chvíli, kdy se potřebujete dostat do mnohem vzdálenějších destinací, přichází na řadu letadlo. Rychlost a vzdálenost jsou logicky vykoupeny vyšší cenou, kterou jako rodina zaplatíte. Nezapomínejte ale, že se bavíme o „pomalém“ cestování, takže do takto vzdálené destinace neletíte na dva týdny. Podobnou cestu plánujeme na dobu od podzimu do jara v jihovýchodní Asii, která vyšší prvotní náklady na dopravu vyrovná relativně nízkými náklady na živobytí. Podobných míst existuje na světě spousta a s trochou vůle vždy najdete schůdné řešení.

Střecha nad hlavou

Bydlení je věc, kterou s dětmi není radno podceňovat. Je třeba najít byt, který je dobře vybaven, je na bezpečném a zajímavém místě, umožní dětem volný pohyb, má dobré připojení k internetu a navíc nestojí majlant. Pamatujte také na to, že pod zvolenou střechou nebudete trávit jednu dvě noci, ale nejspíš měsíc a déle. Pokud na cestách pracujete, je vhodné, když děti mohou třeba vyběhnout na zahrádku nebo mají k dispozici jiný prostor, kde si můžou hrát, zatímco vy usilovně pracujete.

Nám se po Evropě osvědčilo Airbnb, kde není problém sehnat dlouhodobější ubytování (díky velkému počtu filtrů a výrazných slev za pronájem delší než týden, resp. měsíc). Když poptáváte bydlení, vždy se zeptejte na slevu. Na Airbnb se často připlácí za „nadlimitní“ počet osob. Pro naši pětičlennou rodinu tento způsob účtování často nepříjemně zvyšuje celkovou částku, takže zásadně poptáváme bydlení pro tři nebo čtyři s tím, že hostiteli napíšeme, že naše tři děti spí na jedné veliké posteli. Zatím s tím nikdo neměl problém.

Loďák, nebo batůžek?

Čím déle budete na cestách, tím méně věcí budete potřebovat. Ze začátku můžete mít pocit, že bez toho či onoho nepřežijete. Slibujeme vám, že po pár přesunech vše přehodnotíte. My jsme začínali s několika kufry a krabicemi. Dnes toho v autě vozíme maximálně polovinu z původních věcí a stále bychom se spousty z nich mohli zbavit. Pokud poletíte, budete omezeni podstatně citelněji. Jestliže budete chtít na letenkách pro celou rodinu opravdu ušetřit, můžete zvolit ten nejlevnější, ale nejomezenější tarif – pouze příruční zavazadla, bez jídla a pití. Do batohů se s trochou cviku vejdete a jídlo se dá koupit na letišti (sendviče, oříšky, ovoce, voda).

Na cestách se nám osvědčily tzv. cestovní batohy Osprey, které se otevírají po celém obvodu stejně jako kufr. Máte pak mnohem jednodušší přístup k věcem. My dospěláci máme větší 46litrové (Porter 46), dvě starší děti mají menší 40litrové (Farpoint 40) a ta nejmladší má obyčejný 30litrový sportovní batoh (který stejně přenášíme my). Každý člen rodiny má také svou barevně odlišenou sadu organizačních kostek (packing cubes), v nichž jsou věci nejen přehledně oddělené, ale hlavně úsporně zabalené (nejlépe funguje oblečení smotat do ruličky). Díky síťované vrchní části oblečení větrá a jedním mrknutím vidíte, co kostka obsahuje. Děti si na ně velmi rychle zvykly a jsou schopné si vše sbalit bez naší pomoci.

Z pohledu dětí se mezi nejdůležitější obsah zavazadel řadí hračky. Pokud cestujete autem, můžete zabalit relativně veliké množství. Osvědčilo se nám vozit krabici lega, pastelky a sešity na kreslení, pár knížek, puzzle, hry (Ypsilonie a Člověče nezlob se), skákací gumu, malý nafukovací míč (overball), skládací koloběžky a oblíbeného plyšáka. Při cestování letadlem jsou možnosti opravdu omezené a děti si na podzim kromě oblečení povezou plyšáka na spaní, skákací gumu, nafukovací míč, tablet a čtečku knih.

Jak na školu

V ČR jsme vázáni povinnou školní docházkou. Ze zákona tedy jako rodiče musíme zajistit, aby děti chodily do školy. Existuje výjimka v podobě individuálního vzdělávání udělovaná ředitelem té školy, kterou si vyberete jako kmenovou. Jednoduše řečeno – učíte děti doma. Jediný požadavek na vás je středoškolské vzdělání pro první stupeň a vysokoškolské pro druhý stupeň. Této možnosti využíváme i my. Jednou ročně (obvyklá praxe je dvakrát ročně, ale jelikož jsme v zahraničí, máme výjimku) se s dětmi dostavíme na přezkoušení a splňují-li požadavky školy, je všem jedno, jak ke znalostem přišly. Další možností je najít školu, která vám povolí vzít děti na delší dobu do zahraničí (třeba na 6 měsíců) a připraví jim individuální plán. Poskytne vám všechny podklady a na vás je, abyste zajistili, že dítě bude při návratu do školy na stejné vědomostní úrovni jako spolužáci.

Naše kmenová škola uznává tzv. portfoliové hodnocení. V průběhu pololetí (v našem případě roku) tedy shromažďujeme vše, na čem děti pracují (z každé činnosti pořizujeme fotografie) a tento materiál následně prezentujeme u přezkoušení ve škole. Skvěle se nám osvědčily projektové bloky, které pokrývají víc oblastí, chcete-li předmětů. Pokud vaše dítě zajímá vesmír a rozhodnete se na toto téma zpracovat projekt, pak kromě psaní, čtení a kreslení obsáhnete i matematiku, dějepis, přírodopis či fyziku. Na těchto projektech se snažíme pracovat vždy v průběhu dopoledne a dost často nám zaberou dva i víc týdnů. V mezičase děti čtou a hrají různé vzdělávací aplikace na iPadu (v angličtině jich je nepřeberné množství). Je-li to možné, navštěvujeme muzea, interaktivní výstavy a jiné kulturní akce.

Možná si říkáte, že tohle bude nad vaše síly a že na to nemáte znalosti. Upřímně: když to zvládne vaše dítě, proč byste to nezvládli vy? Je naprosto v pořádku, pokud něco nevíte. Společně přece můžete informace vyhledat. Nebo máte pocit, že k tomu, abyste mohli učit vlastní dítě, potřebujete speciální pedagogické znalosti? Opak je pravdou. Nikdo nezná vaše děti lépe než vy. To nejtěžší je znovu samotné rozhodnutí. Získaná svoboda za to ale stojí!

V cestě nám brání zdravotní problémy

Cestovat s dětmi, které mají specifické zdravotní potřeby, je o trochu složitější, ale nikoli nemožné! Dvě z našich dětí si „vylosovaly“ celý balíček zdravotních problémů, a přesto jsme se na cesty vydali. Musíme o fous víc plánovat (vždy si alespoň zběžně zmapujeme nemocnice, kvalitu lékařské péče a kvůli speciální dietě vždy hledáme ubytování s vlastní kuchyní) a jednou za šest až osm měsíců je potřeba navštívit Prahu kvůli lékařským testům a prohlídkám. Také s sebou vozíme dostačující dávku léků pro denní použití a injekcí pro první pomoc. V těchto případech doporučujeme potvrzení od lékaře v anglickém jazyce o tom, že vaše dítě tyto léky užívá a že toto množství opravdu potřebujete. Nikdo vás pak nebude podezřívat z distribuce drog. Rozhodně nezapomínejte ani na kvalitní pojištění – to je ale důležité i v případě, že děti ani rodiče nemají žádná zdravotní omezení.

Jsme přesvědčeni, že pokud nemoc dostatečně poznáte, naučíte se s ní úspěšně žít a snadněji se připravíte na možné krizové situace. S takovou „výbavou“ pak můžete s klidným svědomím vyrazit i na dlouhé cesty.

Poznáváme svět

Je fascinující, jaká témata můžete s dětmi při výletech do různých míst probírat. Například návštěva portugalské pevnosti, která ještě donedávna sloužila jako politické vězení, rozpoutala velmi zajímavou debatu s naší dcerou o tom, co je diktatura. Postupně jsme v rozhovoru nakousli i další formy vlády. Makedonské mešity zase stály u zrodu diskuse o náboženstvích. Svět je plný takových „spínačů“. Nikdy nevíte, co vaše dítě zaujme. Jedno je však jisté: cestování vám všem rozšíří obzory a umožní vám vidět věci v souvislostech. Už to nebude jen nějaké místo na mapě, nějaký cizí jazyk či kultura nebo historická událost. Bude to reálné a opravdové.

Je třeba se ale připravit i na negativní stránky dlouhodobého cestování. Jednou z nich je stesk po domově, přátelích nebo rodině. Čím je dítě starší, tím hůř se „vykořeňuje“ ze zažitého prostředí. Proto je fajn, když s dětmi začnete cestovat od útlého věku. Ať už je vaše děcko jakkoli staré, má velikou výhodu v tom, že žije v době internetové. Díky e-mailu, Skypu, Facetimu či Facebooku si zachová kontakt se všemi blízkými. Je důležité o těchto pocitech s dítětem mluvit a samozřejmě brát ohled i na jeho potřeby. Dlouhodobé cestování může fungovat pouze tehdy, pokud všechny účastníky baví. Jakmile začne někomu lézt na nervy, dokáže ho snadno znepříjemnit všem ostatním. V každém případě pamatujte na to, že poznávání světa vám všem víc dá než vezme.

Když se okolí ptá

Připravte se na to, že pokud tento životní styl přijmete za vlastní, budete vzbuzovat rozporuplné reakce. Od „jé, to bych chtěl taky“ až po „jste padlí na hlavu“. Pokud bychom chtěli spočítat, kolikrát už jsme slyšeli, zda se nechceme usadit a vést normální život, nestačily by nám prsty na všech končetinách. Mezi další oblíbené dotazy patří to, jestli nám nepřijde hloupé, že děti nemají kamarády a nějaký normální režim. Nebo zda nám není líto, že se nevidí s rodinou. Takhle bychom mohli pokračovat donekonečna. Jakmile budete nějakou dobu na toulkách světem a poznáte kladné stránky dlouhodobého cestování, nad podobné dotazy se snadno povznesete. Děti si kamarády našly na všech místech, která jsme navštívili. S  rodinami jsme v kontaktu častěji, než jsme byli v Praze. A usadit se zatím rozhodně nechystáme. Momentálně nám tento způsob života plně vyhovuje.

S chutí do toho!

Ať už se rozhodnete vyrazit na jakkoli dlouhou cestu, rozhodně to za to stojí. Rodině to prospěje – vytvoří se v ní silnější pouta a naučíte se vzájemně respektovat a víc si důvěřovat. Otevře vám to nové možnosti a naučí spoustě nových věcí. Svět je totiž nekonečně nádherný a byla by škoda nevidět ho na vlastní oči. Hodně štěstí!

Lucie a Karel Tatransky

O své zkušenosti s cestováním s dětmi se v článku na Travel Bibli podělila i Lenka Trnková -> travelbible.cz/mam-prece-deti/