„Šli jsme na dvoudenní trek Bregenzským lesem v Rakousku, tahal jsem děti na zádech a dost jsem nadával, protože kluk váží 15 kilo. Občas to děti moc nebavilo, a tak jsme po cestě třeba hráli kostky – na tohle je vždy potřeba být dopře připraven. Ale postupně je učím. Dceru navíc vždycky strašně zajímá, kde zrovna jsem, a potřebuje to všem vykládat. Takže paní učitelky ví víc, než moje žena,” říká Tomáš Hájek, autor blogu www.mylosthat.com

„Nosit s Klárkou na výlety sadu gelových propisek a vždy několik papírů, byl super nápad. Objevuji opět kouzlo formulí, piškvorek a jiných ptákovinek,” napsal Pavel Minář a přidal jeden z výsledných obrázků.

„Když někde čekáme, hrajeme na paměť – pořádně si prohlédni vše kolem, zavři oči a ukaž prstem, kde je květina. Jakou má barvu? Jakou barvu měla zástěra pana výčepního? … Vlaku/tramvaji/autobusu zas často hrajeme ‚Kdo první uvidí…’ a třeba ‚něco červeného, velké auto, …” dodává Pavel.

„Vypravujte pohádky nebo jiné pravdivé či smyšlené příběhy. Zapojte i fantazii dětí a nechte je samotné vyprávét a vymýšlet – tak se vžijou do příběhu, že zapomenou na počet ušlých kilometrů i že je bolí nožičky…” radí Matoušova maminka.

„Pro dvouleté dítě na Srí Lanku jsem koupila pytel hraček z kindrvajíček. Byli jsme velice limitováni prostorem na hračky a tohle byl způsob, jak jich vézt hromadu. V závěru jsem jimi navíc podarovala místní děti. Starší děti ocení hlavolamy, knížky na čtení, malování, zábavné hry. Platí zde ale jediné – dětem je jedno, co budou dělat, vystačí si s klacíkem v písku, ale chtějí to dělat s vámi,” píše Alena.

Nesnažte se vidět všechno

Přijeli jste do Disneylandu a po půl dni vás to všechny přestává bavit? Zabalte to a jeďte podnikat něco jiného. Třeba se vykoupat v řece. To, že jste něco začali, ještě nutně neznamená, že to musíte dokončit – obvzlášť, pokud to k ničemu nevede.

Na poznávací zájezdy s průvodcem typu „do Říma a zpět za 24 hodin” rovnou zapomeňte, ať jsou děti v jakémkoliv věku. Poskakování od památky k památce by vás naprosto zničilo. Raději si společně s dětmi vyberte pár nejzajímavějších míst, která chcete vidět, a vyražte sami. Možná vás všechny bude mnohem víc bavit se jen tak bezcílně potulovat uličkami a pozorovat kočky, jak se líně vyhřívají na slunci.

Vysvětlete dětem, co se děje kolem nich

„Proč je takové horko?” a „Proč je moře slané?” a „Proč má ten náklaďák tak velká kola?” a „Proč…?” Doplňte si sami. Děti se pořád na něco vyptávají. Tak jim trpělivě odpovídejte, taky jste takoví byli. A ideálně jim na cestách vysvětlujte i věci, na které se neptají. Třeba proč by si měli vždy před jídlem umýt ruce. („Protože proto” ani „Protože jsou špinavé” není správná odpověď. Dítě musí jasně pochopit, co by se mohlo stát, kdyby si je neumylo.)

Mnoho věcí je na cestách dobré vysvětlit dětem dopředu. Například proč jim bude za letu praskat v uších, jak tomu ulevit, i to, že divný pocit a bolest za chvilku přejde.

Zapojte děti do všech aktivit

Děti umí být až neuvěřitelně schopné. A dost často je naštve, že se k nim chováte jako… k dětem. Pokud není problém jazyková bariéra, nechte je objednat jídlo v restauraci, nakoupit ovoce na svačinu, zeptat se na cestu, nebo třeba nastavit navigaci v autě. Všichni se hrozně rádi cítíme důležitě a děti nejsou výjimka. Tak jim to umožněte.

Tak třeba taková „obyčejná” věc jako je snídaně. Pavel Minář na toto téma dokonce vytvořil úspěšný blog www.hravasnidane.cz a řekl nám k tomu: „Ono se to nezdá, ale hravá snídaně zabere méně času než klasická. Děti se v tom ráno nebabrají a můžeme vyrazit dříve. To je ráno úplně super.”

Dosáhněte společného cíle

Rodině vždycky hodně pomůže, když jde za nějakým společným cílem. Nemáme teď na mysli nové auto nebo dům, ale každodenní cíle, do jejichž naplnění se mohou zapojit všichni. Třeba najít kešku. Nebo sjet na raftu divokou řeku. Dostat se uprostřed asijské divočiny tam, kam potřebujete. Najít nejkrásnější pláž, kde vůbec nikdo nebude. Zdolat vysokou horu…

Jakmile děti vidí za vším nějaký jasný cíl – nejen to, že prostě dlouho šlaptete do ukrutného krpálu – mají mnohem větší motivaci toho cíle dosáhnout. A vy jim v tom pomůžete. Základ ale je jim na začátku jasně vysvětlit, co že je ten cíl zač a proč je dobré se za ním hnát. Vám to možná přijde jasné na první pohled, dětem už ale tak úplně ne.

Zkoušejte nové věci

Nebojte se na cestách dělat věci, které jste ještě nikdy nedělali. Nebo v tom alespoň nebraňte svým dětem. Jízda na zip-line, projížďka na slonovi, jóga (vážně, děti ji zbožňují!), aromatická masáž… Děti zbožňují vše, co je pro ně nové, a vás pak tak cestování také bude mnohem víc bavit. Navíc většinu takových věcí můžete dělat společně – a to je na cestách to nejlepší.

„Před Srí Lankou plno lidí nechápalo, co bude dvouletý syn jíst, když je vše ostré. Ano, bylo to ostré, ale on chtěl zkoušet. Seděl, vyplázlý jazyk, říkal pálí páli, napít. Napil se a pokračoval v jídle, protože vyzkoušet se musí všechno,” píše Alena.

Zažívejte dobrodružství

Děti mají úžasnou fantazii. A vy taky, jen už jste zapomněli, jak ji používat. Buďte i vy zase jednou dětmi a celou cestu pojměte jako hru. Dobrodružství se dá ve fantazii vytvořit úplně z čehokoli! Dokonce i z rutinní cesty z Prahy do Brna, natož pak z týdenního treku po rumunských horách…

„My tady na Krétě chodíme s dětmi hodně na tůry – po horách, po soutěskách… Nás dospělé to baví a děti se těší, když vyrážíme. Jednou je to cesta za pokladem – hledáme kešky, jindy za skřítky do jeskyní, pak třeba hledáme bylinky a uvaříme si následně čaj, výlet na pomeranče, citrony, mandarinky… Naše děti miluji soutěsky, protože musí většinou zdolávat větší kameny, trochu horolezit – je to adrenalin i pro ně. Na cestě všude potkáváme ovce a kozy, zvířata také vždy zaujmou…,” napsala nám Lenka.

Připravte sladké odměny

„Obyčejná” tatranka dokáže zázraky. A po náročném výšlapu vlastně ani není tak nezdravá. I když třeba sušené ovoce je pořád o dost lepší varianta. Tak jako tak mějte v batohu vždy zásobu jídla a sladkost, kterou děti dostanou za odměnu až … (dojdete k nejbližšímu rozcestníku. Třeba.) Sladkosti výborně poslouží i k „uplácení” dětí, pokud mají sklony zlobit.

Rozdělte si „směny”

Pokud se na delších cestách nechcete zbláznit, musíte si od dětí alespoň občas odpočinout. Domluvte se proto s partnerem, že se průběžně vzájemně vystřídáte a dáte tomu druhému alespoň půl dne „volno”. Případně pokud máte jedno starší dítě, se kterým už není problém na cestách podnikat cokoliv, co vás baví, můžete si občas jednoduše děti rozdělit.

Cestujte ve skupině s více dětmi

Není nic lepšího, než když si mají děti s kým hrát. Většinou jsou pak schopné se bez problémů na celý den vzájemně zabavit, a vám tak odpadá spousta námahy s vymýšlením různých her a dobrodružných výprav. Zároveň máte s kým se bavit a v pokud si vyberete dobrou skupinu, v podstatě úplně eliminujete možnost „ponorky”.

I když cestujete jako rodina sami, umožněte dětem najít si na cestách nové kamarády. Možná jim to půjde o dost snadněji než vám – a následně se často dáte dohromady s rodiči kamarádů svých dětí. To je fajn, ne? Výborně to funguje v kempech, menších penzionech a guesthousech, samozřejmě na jakémkoliv dětském hřišti (pláž je jedno obří dětské hřiště, jsou-li tam děti), ale třeba i při delších přesunech vlakem, nebo čekání na letišti.

Dejte občas děti na hlídání

Jasně, to se všechno hezky řekne. Ale občas vám prostě děti začnou lézt krkem. To chápeme i my. Třeba byste jen chtěli na cestách strávit pár romantických chvil s partnerem. Není nic jednoduššího, než dát menší děti na chvíli někam na hlídání (u větších je to horší, ale také se dá vymyslet spousta věcí). Uplaťte třeba kuchařku – děcka se ještě díky tomu něco přiučí v kuchyni (a trochu se přejí). Nebo najděte někoho přes couchsurfing. Ženy milují děti, hlavně když jsou cizí… Ne, opravdu se jim nic nestane, nebojte.

Občas je lepší si připlatit

Když cestujete sami, některé věci vůbec neřešíte. Ale třeba takové čekání na letišti může být pro děti pěkně vyčerpávající, takže je často lepší pár stovek připlatit a letět prvním možným letem. Vrátí se vám to hlavně ve formě energie, které na cestách s dětmi není nikdy dost…

„Rádi cestujeme individuálně, ale všechny naše větší cesty připravovala cestovní agentka na klíč. V mnoha ohledech se její pomoc a místní zkušenost ukázala jako neocenitelná a ušetřila nám spoustu času a peněz. Především bych vypíchla krátké čekání při přestupu na letišti a seating v letadle. Věci, které člověk úplně neřeší, když letí sám nebo ve dvou, ale s dětmi nabývají úplně jiný rozměr. Není nic horšího než vyčerpané, hladové a protivné děti, které dělají scény všude, kde se objeví,” napsala nám k tématu Lenka R.

Jaké jsou vaše triky, jak cestování s dětmi co nejlépe zvládnout?