Záliba v cestování a konverzace na toto téma se často točí kolem výčtu míst, která jsme navštívili, počtu zemí, které máme odškrtnuté, a zda nám přálo počasí. Míň už mezi sebou sdělujeme, jak jsme se na cestách proměnili po osobnostní stránce, posunuli, co jsme se naučili. Možná si to i sami pro sebe zapomínáme shrnovat a připomínat. Přitom právě tahle stránka je ve finále nejdůležitější.
Zuzka Cabejšková shrnuje oblasti, ve kterých se toho díky cestování nejvíc naučila ona sama i další Travel Bible cestovatelé.
1. Ochrana planety
Fungování ekosystémů, klimatické mechanismy, zákonitosti koloběhu materiálů, hydrologický cyklus… Problematika životního prostředí a ochrany planety je velmi komplexní, všechno souvisí se vším, je to celé klíčové pro přežití lidstva, ale často je vlastně těžké to opravdu pochopit a vnímat. Když totiž člověk sedí doma a o hrozbách sucha, extrémních projevů počasí, úbytku biodiverzity a o dalších věcech slyší jen z médií a nevidí přímé důkazy či dopady ve svém okolí, nebere to za své, netýká se ho to.
Čím víc míst navštívíte a čím různorodější vaše zážitky a zkušenosti jsou, tím lépe chápete rozsah a urgenci škod, které jako lidstvo na životním prostředí pácháme. Může se jednat o jižní Španělsko a krajinu zdevastovanou odlesňováním a nešetrným zemědělstvím, nebo můžete spatřit už téměř neexistující Aralské moře, případně se lekat tísíců tun plastových odpadků, které se hromadí v jihovýchodní Asii, Africe či Latinské Americe.
Vidět tuny odpadků u pláží ve vás zanechá stopy a touhu pomoci
Jakmile problémy spatříte na vlastní oči, prozřete a začnete minimálně sami u sebe hledat možnosti, jak svou ekologickou stopu zmenšovat a jak žít v lepší harmonii s přírodou. Někteří o tom dokonce začnou vlogovat, jako třeba Weef – inspiraci pak ostatním nabízí ve svém seriálu Pro čistší planetu. Travel Bible má zase sekci o zodpovědném cestování. Já se taky soustředím na bezmasou kuchyni, jak environmentální a další vědci radí.
2. Minimalismus
Cestování, zvláště to zodpovědné, pomalé či lowcostové, člověka navede k minimalismu automaticky, protože zkrátka musíte sbalit svůj život do co nejmenšího zavazadla. Ideálně Pod 7 kilo. Když si zvyknete na minimalistické fungování na cestách, už stačí jen málo k aplikování těchto principů i doma a v běžném životě. Najednou vám začnou vadit všechny krámy, které máte zbytečně ve sklepě, kravinky, na které se jen práší na policích, a komínky oblečení, které jste roky neměli na sobě.
Motivace k minimalismu nevyplývá na cestách jen z té praktické stránky. Je i výsledkem rovnice, kterou si v hlavě utvoříte pozorováním okolí: v zemích chudších než Česko se naučíte vážit toho, co máte, a na druhou stranu vidíte, že štěstí není podmíněné hmotnými statky. V bohatších zemích zase vidíte konzum, který je neudržitelný, a stav, do kterého se vyvinout nechceme.
Přečtěte si krátkého průvodce Minimalismus (nejen) na cestách aneb jak si vystačit s málem nebo se zaposlouchejte do podcastu Adam Marčan: „Chci každý den mít volný prostor pro sebe a jen tak být.“
3. Stereotypy a předsudky
Česko je hodně bílá a hodně mono-kulti země, což funguje jako úrodná půda pro šíření různých předsudků, strachů a pomluv. Pokud se ale radši řídíte selským rozumem a necháte si mysl otevřenou, na cestách se snadno přesvědčíte o nesmyslnosti předsudků a najedete třeba až na hippie vlnu světoobčanství. Seznámíte se totiž s lidmi odlišných národností, ras, vyznání, orientace, věku… A přestože všude můžete narazit i na lotry, tak v 99 % případů usoudíte, že jste právě poznali dalšího dobrého člověka. Vůbec přitom nezáleží na tom, co vás od něj odlišuje.
Hezkým tréninkem na rozšiřování sociologických obzorů je třeba sledování Humans of New York. Na cestách pak neznám lepší způsob než couchsurfing.
4. Hygiena a zdraví
Kancelářský způsob života má pramálo společného s přirozeností člověka. Na cestách se v tomto smyslu můžete krásně vrátit ke kořenům: k životu v pohybu a na čerstvý vzduch. Jejich blahodárné účinky jistě znáte z vlastní zkušenosti, takže to netřeba rozepisovat. Důležité je co nejvíc si obojího dopřávat, i když zrovna necestujete.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=ygHU0mQGuJU
Druhým příjemným zjištěním je, že když nemáte na cestách k dispozici internet či televizi, snadněji se nastavíte do přirozeného biorytmu, kdy se západem slunce usínáte (prostě proto, že není co jiného dělat a že jste z toho všeho pohybu a kyslíku příjemně vyčerpaní) a s rozbřeskem se aktivujete. Doporučuji i v běžném životě zkusit zavést víc off-line času.
Na závěr bych zmínila hygienu a s ní spojenou imunitu. Při cestování jsme často vystavení špíně, nepohodlí, novým bakteriím. Postupně se dá zvyknout skoro na všechno. Díky konzumaci street foodu a sdílení dopravních prostředků s tisíci jinými lidmi se nejen otrkáte psychicky, ale posílí se vám imunita. Doma pak třeba taky přestanete přehnaně uklízet a dezinfikovat (díky čemuž vám zbyde víc času vyrazit ven). Protože – jak jsem se naučila i od přednosty Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LFF UK – západní civilizace si potřebuje dopřávat více špíny, hlavně dětem.
5. Stud
Je zbytečný. Při cestování se snadno dostanete do svízelné situace a nebudete mít nikoho známého, na koho se obrátit. Můžete se zdráhat požádat lidi cizí. A když se vám to stane v zemi, jejíž jazyk neovládáte, můžete se zdráhat o to víc. Ale jakmile se překonáte a stydět či bát se přestanete, budete příjemně překvapení. Jednak si ověříte, že lidé si rádi pomáhají, ať už se znají, či nikoliv. Za druhé zjistíte, že se v podstatě vždy domluvíte – řeč těla a emoce jsou totiž celkem univerzální po celém světě a k vyjádření myšlenky stačí.
V tomto směru se tedy dá říct, že vám cestování dodá sebedůvěru a budete se na cizí lidi obracet o rady či pomoc bez nervů. A to se hodí i u krajanů v Česku.
6. Nespěchám
S každým dalším výletem, každou další cestou se postupně propracovávám ke změně přístupu – objevuju kouzlo slow travellingu. Už nespatřuju smysl výpravy ve stihnutí všech památek a atrakcí daného místa, ale spíš ve vychutnání obyčejných věcí a hlubšího poznání dané kultury, místních zvyklostí. Párkrát jsem na cestách musela zkolabovat vyčerpáním, aby mi tohle došlo, ale doufám, že ostatní budou moudřejší než já a nebudou takové lekce potřebovat. :)
Na cestách si můžete užívat každý okamžik naplno
Velkou výhodu pomalejšího cestování vidím v tom, že jsem víc přítomná v daném okamžiku: neocitám se jen na jednom z milionu bodů mého plánu, kdy jsem vlastně vždy bloudila myšlenkami v bodech dalších, ale mám mentální prostor skutečně si užívat přítomnost a naplno ji vnímat.
7. Tolerance
Tohle se zdánlivě kryje se stereotypy a předsudky, ale já chci mluvit o toleranci z jiného úhlu pohledu.
Každý člověk vyrůstá v nějaké bublině – jeho rodina, škola, okolí ho nějak vychovají, vnuknou mu určitý rámec myšlení a naučí ho specifickému systému pravidel. Automaticky se s tím pojí i představa, že naše normy jsou ty správné. Hodnotíme okolí černobíle – buď se chovají správně, tedy podle našich pravidel, nebo se chovají špatně.
Přitom drtivá většina společenských pravidel je naprosto subjektivních a relativních. Všichni na světě se shodneme na pár univerzálních poučkách, třeba že vraždit je špatné nebo že děti potřebují ochranu. Ale jestli se zouvají boty na návštěvě, jestli se smrká na veřejnosti, jestli se o pomoc prosí, jestli se na druhé lidi sahá… a miliarda dalších pravidel už vlastně nemá jednoznačné řešení. A právě při cestování se setkáte s nekonečnou mozaikou přístupů, názorů, etiket.
Pokud máte mysl bystrou a otevřenou, nakonec si přiznáte, že vaše kritéria nejsou správnější nebo lepší, jen jsou prostě jiná. Lokální kontexty a podmínky totiž vždy mají svou unikátní logiku a vývoj, který ústí v jiná nastavení a jiné standardy. Cestování tedy vede k učení se a rozšiřování perspektiv namísto kázání a souzení.
8. Samostatnost
Na závěr bych vypíchla samostatnost, se kterou se pojí zodpovědnost, podnikavost a další věci.
Díky tomu, že jsem měla štěstí na odvážné a důvěřující rodiče, absolvovala jsem svůj první let o samotě ve 13 letech, první couchsurfing v 16 a pak už se všechno začalo dít ve velkém, za což jsem nesmírně vděčná.
Cestování je extraligou pro učení se samostatnosti, protože jste v cizím prostředí a mezi cizími lidmi, doprava funguje jinak, platí se cizí měnou, mluví se cizím jazykem… prostě jste hození do vody a musíte si poradit.
Takové zkušenosti vás krásně zocelí, posílí sebevědomí, zlepší orientační smysl a vycvičí vás v řešení krizových situací.
Určitě by se dalo v seznamu pokračovat, ale nejdůležitější je jedno: nebojte se a vyrazte!
Zuzana Cabejšková
Průmyslová ekoložka a autorka cestovatelských nástěnek Moje Česko a Zaza Maps, která začíná pomýšlet na digitální nomádství.
