Po několika měsících cestování přijíždíte domů a těšíte se na opětovné setkání se starými kamarády. Naplánujete společné pivko, kávičku nebo párty. Jenže postupně zakoušíte trpkou pravdu, protože někteří přátelé vám na pozvání neodpoví
a s jinými si najednou nemáte co říct. Nakonec si uvědomíte, že zatímco jste cestovali,  přátelé odešli z vašeho života. A na rozdíl od vás – oni se nevrátili. Vykašlali se na vás.

Po 6 měsících, co jsem byl pryč, jsem se vrátil do Čech, celý nedočkavý až se zas spojím s přáteli. Už se mi stýskalo po jejich tvářích, historkách a přítomnosti, ale přátelství se těžko udržuje, když každý žijete život na plné otáčky. Každý se někam pořád řítí, každý večer je akce, na které člověk nesmí chybět a plánovaní času s někým blízkým se podobá nepřetržité bitvě konfliktních plánů v diáři. “Co budeš dělat ode dneška za dva týdny?” to je naprosto běžná otázka, když se chcete domluvit na setkání.

Mnoho z nich se na vás prostě vykašle…

Několik týdnů po návratu se vám skoro nikdo neozývá a nezve vás na žádné akce. A když už, tak jsou to často jen lidi, pro které jste zrovna na tu chvíli „zajímaví cestovatelé”, ale už dopředu se vám vůbec nechce s nikým takovým trávit čas.  Připustíte si, že mnozí „staří přátelé” se na vás opravdu vykašlali. Hodně lidí využije toho, že na delší dobu někam zmizíte, aby se tiše vytratili z vašeho života.

Zprvu vám možná bude líto, že lidé, které jste měli rádi, vás opustili z tak banálního důvodu. Začnete se ptát sami sebe: „Co jsem udělal/a špatně? Co mám změnit, aby se vrátili?” Když o tom ale budete víc přemýšlet, dojde vám, že se k celé situaci stavíte špatně. Tím, že na delší čas odcestujete, kamarády neztratíte. Naopak – poznáte ty opravdové.

Většina lidí si udržuje široký okruh známých a je snadné si myslet, že vztahy s nimi jsou pevnější, než doopravdy jsou. Cestování vám ukáže, které vztahy jsou opravdu pevné a které vám jen takové připadaly. Pravdou je, že přátelé přichází a odchází bez ohledu na to, zda cestujete nebo ne. Tak to prostě  životě chodí – měníte se vy i oni. Se spoustou přátel a kamarádů se už také nestýkáte, protože se odstěhovali do jiného města, našli si jiné zájmy a jiné lidi, se kterými tráví svůj čas. Stejně jako vy. Tohle bylo dlouhodobé a bezbolestné odcizování. Vy i druhá strana víte, že tak to prostě v životě je.

To, co člověk někdy zažije po příjezdu z delší cesty, je jiné. Podobné situaci, kdy uspořádáte party, hrozně se bavíte a chystáte se dát si skleničku. Najednou se otočíte dokola a vidíte, že všichni jsou pryč. Je to náhlé, šokující a občas i dost depresivní.

Mnoha cestovatelům, se stává a stalo to samé. Cestování uspíší odlučování lidí a prověří kvalitu přátelství. To, co jste se svými známými řešili u piva, vám najednou přijde úplně nepodstatné a nudné. Odluka zapříčiní přetrhání slabých pout přátelství, která se marně pokoušíte zachovat, a pomůže upevnit vztahy, které jsou schopny přestát navzdory časové a fyzické vzdálenosti.

Cestovatelský životní styl neusnadňuje udržování vztahů s přáteli, ale rozhodně neříkáme, že by jim nějak zásadně bránil. Máme přátele po celém světě, které potkáme jednou za pár let, ale věnujeme úsilí tomu abychom zůstali v kontaktu. Když se opět setkáme, přátelství je stále stejně silné jako dřív. Je to, jako bychom se viděli včera. Povrchní tlachání po několika minutách přejde do hluboké konverzace, která obohatí oba z vás. Nebo prostě jen společně mlčíte a užíváte si společnou chvíli.

Co s tím?

Většina přátel neví, že jste konečně zpět, nebo jste se doma alespoň na skok zastavili. Že jste to napsali na Facebook? Vážně si myslíte, že si toho všimne víc než jen malý zlomek lidí? Mnohým z nich se to ani neukáže, i když by si to možná přečíst chtěli. Je teď na vás jim napsat a dát o sobě vědět. Možná se nepřestanete divit, jak pevná pouta některá přátelství mají. Když nedostanete odpovědi na své zprávy, nebo se srazy opakovaně ruší, je to jasné…

Je nám jasné, že cestování má i své stinné stránky, a tohle je možná jedna z nich. Adam Marčan nás před nějakou dobou inspiroval svými „Skype kavárnami” – jednou za čas se s kamarády dopředu domluví na delší hovor stejně, jako by se domlouval na společnou kávu nebo pivo. Děláme to teď s nejlepšími kamarády stejně – prostě si do kalendáře poznačíme společný Skype a je přitom úplě jedno, kde zrovna jsme. A ani to nemusí být často, v Čechách se také nevídáme dvakrát do týdne…

Díky Skype hovorům nejen mnohem snadněji udržíme přátelství, ale zároveň tak máme možnost se podělit o své zážitky – jak krásné, tak špatné – a naopak můžeme vyslechnout kamaráda a případně mu poradit, povzbudit ho, utěšit… A o tom podle nás přátelství je. Nejen o povrchním tlachání o počasí, krásných plážích, kde si zrovna válíme šunky, a holkách (nebo klukách, to už si přeberte samy/i).

Co je snad ještě důležitější je nefixovat se jen na staré známé. Na cestách máte možnost poznat desítky úžasných lidí, se kterými si na sto procent budete mít co říct. Sdílíte totiž společnou vášeň – cestování. Musíte pro to ale něco udělat – bavit se s ostatními a aktivně je oslovovat, občas zajít na nějakou akci, bydlet třeba přes Couchsurfing…

A nakonec možná i ti lidé, kteří odešli z našich životů, budou jednou chtít vědět, jak se máme a co děláme. Možná se potkáte po mnoha letech a navážete mnohem hlubší přátelství – nám se to už několikrát stalo. To, co zjistíte o ztrácení přátel je, že zatímco jedni mizí v dáli, s dalšími jste si blíž. Vydrží pevná pouta přátelství, s lidmi, kteří za to stojí.

Původní text