Ač se to nemusí na první pohled zdát, Bolívie nabízí přesně to, o čem každý cestovatel sní. Doslova každý si zde přijde na své a najde vše od majestátních hor přes solné pouště po amazonský prales. I pokud vás zajímá urbanistika a cizí kultury, je Bolívie to pravé místo. Nejvýše položené hlavní město světa, původní domorodí obyvatelé a spousta dalšího se ukrývá v této neuvěřitelné zemi.

Proč jet do Bolívie

Nejen že Bolívie má ideální pozici v Jižní Americe, což z ní dělá dokonalou základnu na ostatní výpravy po tomto kontinentu, ale zároveň ona samotná má mnoho co nabídnout. Dalším důvodem je finanční (ne)náročnost cestování po Bolívii, která se blíží sloganu „cestování za hubičku“. Ve zkratce, kde jinde byste zažili koupání v nejvýše položeném jezeře, prohánění se džípem přes největší solnou poušť, a zároveň přesun z 5000 výškových metrů do tropického pralesa za pouhou hodinu (a to obávanou cestou smrti, která je jednou z nejnebezpečnějších na světě).

Jak se tam dostat

Z Evropy je jednoznačně nejlepší a jedinou variantou letadlo. Přímé letenky do Bolívie se mohou značně prodražit, proto je nejlepší volbou zkusit kombinovat s lety z USA nebo okolních zemí, jako je Peru nebo Chile, kam jsou velmi často akční letenky za přijatelných cca 15 tisíc korun (zpáteční). Variantou tedy může být let Praha–Miami–Bolívie, nebo Praha–Lima–Bolívie. Letenky mezi zeměmi Latinské Ameriky se dají pohodlně vyhledat například na Skyscanner.cz.

Nevíte si rady s lovem výhodných letenek? Zkuste Petrův #TravelHacking: Kurz o tom, jak procestovat svět levně nebo zdarma.

Jediný přímý spoj s Bolívií nabízí letiště španělského Madridu, odkud létá bolivijská letecká společnost BoA, jejíž služby zdaleka nejsou evropského standardu, ale to se snaží kompenzovat přijatelnějšími cenami okolo 25 tisíc korun za zpáteční letenku. Nejvíc se mi osvědčila kombinace vyhledávačů momondo a Skyscanner.

Kdy a proč v tuhle dobu

Do Bolívie se dá vyrazit kdykoliv (až na měsíce leden–duben, kdy probíhá letní období a výrazně prší, třeba i celé dny). Od května do září je zima, měsíce jsou suché bez kapky deště a teplota se pohybuje podle nadmořské výšky – například La Paz od 15 do 20 stupňů, Sucre od 20 do 25 stupňů, Santa Cruz a Rurrenabaque 30 až 40 °C. Ideální dobou jsou přelomy mezi létem a zimou, tedy měsíce květen, červen a například září, kdy jsou teploty příjemné na celém území Bolívie a pravděpodobnost deště je na minimu.

Víza a podmínky vstupu

Bolívie má s ČR dohodnutý bezvízový styk až na 90 dní, poté už je potřeba víza zařídit. Například studentská víza jsou zadarmo (stačí pouze se zaregistrovat u jakékoliv jazykové školy v Bolívii).

Aktuální informace naleznete na stránkách MZV ČR.

Peníze a přibližné ceny

V Bolívii se platí boliviany, jeden bolivian (BOB) vychází na 3 Kč. V oběhu je velký počet falešných bankovek, je nutné kontrolovat zvláště bankovky vyšší hodnoty, například 50, 100 a 200. Dávejte proto pozor zejména na trzích, aby vám vraceli v bankovkách nižší hodnoty, u kterých je riziko padělání menší. Můžete se spolehnout, že téměř v 80 % případů nepůjde platit kartou, takže je dobré mít u sebe vždy přiměřený obnos v hotovosti. Místa, kde se dá platit kartou, jsou jasně označená nápisy a cedulemi (pagar con tarjeta), ovšem často si účtují například 2 % z ceny, nebo i více.

Bankomatů je po celé Bolívii dost. Dokonce i v Rurrenabaque, v pralese, najdete bankomat všech větších bolivijských bank. Nejdůvěryhodnější bankomaty jsou BNB (Banco Nacional de Bolivia), Banco FIE a Banco Union, ostatní bankomaty účtují poplatky za použití a kolikrát nejsou v provozuschopném stavu.

Cash se dá bez problémů měnit ve výše uvedených bankách, kde je to sice bezpečnější, ale doplatíte na horší kurz. Pokud se nebojíte smlouvat na ulici, najdete spoustu místních, kteří mají rozestavěné stánky s výrazně lepším kurzem. Jak v bance, tak na ulici není problém měnit dolary, eura či libry.

Je třeba dát pozor na padělané bankovky, nejlépe pohledem proti světlu – bankovka musí mít například na levé části viditelně protištěnou bustu osobnosti, která je na bankovce vyobrazená, nebo musí mít reflexní proužek s označení BNB a hodnotou bankovky.

V mnoha ohledech je Bolívie doslova cenovým rájem, kdy jsou ceny mnohonásobně nižší než v ČR, ale některé kategorie (například jídlo, značkové oblečení či služby) jsou cenově srovnatelné s ČR.

• Ubytování: v hostelu 60–150 Kč za lůžko ve sdíleném pokoji, závisí na umístění hostelu a na městě (Santa Cruz, Uyuni – dražší, La Paz, Sucre, Rurrenabaque – levnější). Dvoulůžkový pokoj s vlastní koupelnou je od 300 Kč/noc až po několik tisíc v lepších hotelech například v La Pazu. Moje zkušenost je, že průměrná cena pokoje přijatelného komfortu pro dva by neměla překročit 800 Kč.
• Jídlo: v restauraci se dá rozdělit na dvě kategorie. V Bolívii je hlavním jídlem oběd, proto se dá obědové menu (obsahuje polévku, výběr ze dvou tří hlavních chodů a menší zákusek) pořídit od 30 Kč do 100 Kč. Nejlepším místem jsou místní jídelny, kde sdílíte stůl s místními, protože jen tak zažijete něco víc za výrazně méně peněz, než platí turisté v lepších restauracích, které spoléhají na to, že se turisti vyhýbají místním. Večeře už je jiná kategorie – je problém najít hlavní chod pod 120 Kč. Samozřejmě na každé ulici najdete stánek, který nabízí hlavní chod za 60 Kč, ale těmto variantám bych se vyhýbal, pokud nemáte vážně silný žaludek, protože často je to zdraví nebezpečné.
• Památky: jsou zde atrakce jako výhled z věže kostela, která vyjde na 10 Kč, jsou i místa, kde podobná prohlídka vyjde na 60 Kč, ale ve většině případů jsou ceny adekvátní zážitku.
• MHD: většinou velmi levné od 6 do 20 Kč. Mnoho místních využívá taxi jako další možnost hromadné dopravy, kdy cena taxi se počítá za pasažéra a pohybuje se od 15 (Sucre) po 30 Kč za jízdu (La Paz).
• Nápoje: balená voda okolo 20 Kč za dvoulitrovou láhev. Především český člověk zapláče nad cenou piva, která se v restauraci pohybuje za půllitr od 60 Kč výše.

Lokální doprava

Autobus

Asi nejoblíbenějším dopravním prostředkem v Bolívii je autobus, je to zároveň jediná možnost, jak se dostat do odlehlých částí země. Ovšem nečekejte něco jako plánovaný jízdní řád. Musíte jít na autobusové nádraží nebo zastávku, odkud jezdí autobusy do požadované destinace, a ptát se místních, kdy autobus jede. Často se stává, že autobus zkrátka jede, až když je plně obsazený, nebo že – z různých důvodů – nejede vůbec.

Ceny jsou velmi lidové. Například cesta ze Sucre do Potosí (150 kilometrů) vyjde na 60 Kč. Další možností jsou turistické agentury, které vám ovšem kolikrát nabídnou ten samý autobus za výrazně vyšší cenu. V mnoha případech se ale na druhou stranu jedná o jejich vlastní autobus, u kterého máte jistotu, že vážně pojede v dojednanou hodinu.

Letecká doprava

Druhou nejčastější dopravou je letecká. Vnitrostátní linky jsou obsluhované čtyřmi společnostmi (Amaszonas, BoA, TAM a EcoJet). Protože Bolívie je země s velmi hornatým povrchem, přesuny autobusem bývají značně nepříjemné a zdlouhavé (a v obdobích dešťů dokonce nemožné), takže na řadu přichází letadlo.

Standardní ceny jsou od 1000 Kč za jednosměrný let (mezi frekventovanějšími letišti jako La Paz, Santa Cruz de la Sierra či Sucre) po 3000 Kč u málo využívaných (např. Uyuni, Rurrenabaque). A třeba narazíte na „super promocional“ nabídky, které jsou až o 50 % levnější. Nejlepší volbou je hledat letenku přímo na webech jednotlivých dopravců.

Vlak

Vlakovou dopravu zde více méně nenaleznete, protože v Bolívii železnice není dostatečně rozvinutá. Kousek od města Uyuni dokonce najdete tzv. hřbitov vlaků, který mluví za vše.

Doprava po městě

Už jsem zmínil – ve městech jsou nejčastější dva způsoby dopravy, a to místními mikrobusy (sloužícími jako MHD) a taxíky. Mikrobusy (alias micro, trufi) mají ve většině případů na čelním skle vyvěšené názvy ulic či důležitých míst, kudy projíždějí, a pro zastavení stačí na ně mávnout. Jindy mají vyvěšená pouze čísla (či velká písmena) a vám nezbývá, než se řidiče nebo okolních lidí zeptat, zda projíždí vaší destinací. Výstup z mikrobusu je pak celkem zážitkem, kdy stačí říct „voy a bajar“ (budu vystupovat), „bajo“ (vystupuji), „esquina“ (roh) nebo zkrátka „parada“ (zastávka) a řidič vám ochotně zastaví, i kdyby to bylo uprostřed nejrušnějšího bulváru v centru La Pazu. Cena se pohybuje od 6 do 20 Kč.

Druhým způsobem je taxík. Vřele doporučuji, protože jde o výborný levný způsob, jak poznat z města nejvíc za nejkratší dobu, zároveň to je skvělý adrenalinový zážitek, vždyť většina řidičů ani nemá řidičák, ale řídí jako pilot formule 1.

Další možností je využití například lanovek, které křižují La Paz, jízda stojí pouhých 10 korun. Pohybování v La Pazu je fyzicky velmi náročné kvůli jeho vysokohorské poloze, proto je cesta lanovkou nejpohodlnější volbou dostat se na skvělé vyhlídky nad městem. V Bolívii ale najdete i spoustu alternativních možností, jako jsou třeba mototaxi nebo lodě, které jsou jediným dopravním prostředkem v amazonské části Bolívie.

S půjčením aut zde není problém, ve větších městech operují známé půjčovny jako Hertz, Europcar nebo Budget. Díky nízkým cenám benzinu, nafty a plynu v Bolívii takové půjčení nevyjde draze. Z vlastní zkušenosti bych však doporučil nepůjčovat si a raději využít hromadnou dopravu, která je výrazně levnější. Vyhnete se navíc problémům: ve městech vládne totální chaos a dochází k častým nehodám, mimo města se na lepších silnicích platí mýtné, síť čerpacích stanic zdaleka není dokonalá.

Tyhle informace se hodí nejen v Bolívii. Půjčení auta zdarma? Ano, jde to! Nejlepší tipy jak na půjčení auta kdekoli.

Jídlo

Upřímně… jídlo v Bolívii není až takový kulinářský zážitek, jaký by mnozí čekali. Všechno je kombinací tradičních španělských či mexických jídel a téměř vše je smažené. Takže milovníci zdravé kuchyně tu moc nepochodí. V Bolívii dvojnásob platí pravidlo jíst tam, kde je nejvíce místních. Ti moc dobře vědí, kam zajít na své milované kuře.

Určitě ochutnejte Pique Macho (místní specialita), Carne de Res (plátek grilovaného hovězího), nebo v tropických oblastech Trucha de plata (ryba chytaná především na jezeře Titicaca). Tradičním street jídlem je Salchipapas nebo všechny druhy Salteñas (plněné bochánky).

Čemu bych se vyhnul, to je místní chorizo (klobásy smažené v litrech oleje) a mondongo (vepřové kousky v pálivé omáčce). S jídlem na ulici je to obtížné – z mého okolí znám několik případů, kdy jim jídlo z ulice přivodilo až salmonelu, ale na druhou stranu je pár důvěryhodně vypadajících stánků, kde si Salchipapas vychutnáte. S vegetariány či vegany se tu moc nepočítá – samozřejmě najdete pár restaurací, které taková jídla nabízí, ale jsou značně dražší.

Nemoci a hygiena

Do Bolívie se doporučuje standardní očkování, jako je například proti břišnímu tyfu a žloutence A i B. Navíc je zde očkování proti žluté horečce, která se ale vyskytuje pouze v oblastech Amazonie, takže nechystáte-li se do této části, není povinností. Jako v ostatních zemích třetího světa, i zde je třeba dát pozor, co pijete a co jíte, protože je velmi pravděpodobné, že si protrpíte střevní virózu, která doprovází snad každého cestovatele.

Voda z kohoutků zde pitná není a v některých oblastech se nedoporučuje používat ji ani při čištění zubů. Proto je potřeba mít u sebe vždy láhev balené vody.

Dalším nebezpečím je nadmořská výška. Většina bolivijského území se nachází na náhorní plošině, není problém dostat se od 3000 metrů nad mořem (Sucre) po 5000 metrů (některé části národního parku Eduardo Avaroy). Je proto nezbytné dodržovat pitný režim a aklimatizovat se postupně. V lékárnách jsou k dostání prášky proti tzv. výškové nemoci, které se nazývají Sorroche Pills. Dokážou pomoci při aklimatizaci či odbourání příznaků, kterými jsou bolesti hlavy, malátnost, pocit těžkosti na plicích a v horších případech omdlévání.

Pokud se budete pohybovat ve vysokých horách, přečtěte si Horská nemoc: Tipy, jak jí předejít a co dělat, když už nastane.

Bezpečnost

Bolívie je – na rozdíl od ostatních států Latinské Ameriky – relativně bezpečným místem. Jistěže jsou lokality, kterým je lepší se vyhnout, jako například odlehlé části města a místa, která nejsou osvětlená. Samozřejmostí je dbát zvýšené pozornosti na místech, kde se vyskytuje více lidí, například na tržnicích a náměstích, tam je pravděpodobnost krádeže vždy o něco vyšší. Jinak je ale důležité místním věřit a nebát se s nimi mluvit – kolikrát se můžete dozvědět, kam zajít, kde mají tohle lepší a tamto zas levnější.

Náboženství, svátky, tradice

Lidé v Bolívii jsou velmi pobožní, není tedy divu, že narazíte na spoustu náboženských slavností, které ovšem ve většině případů nijak neovlivňují chod města. Počítejte ale s tím, že v neděli (mnohdy i v pondělí) je celé město jakoby v útlumu a nikde se moc nepracuje. Nenechávejte důležitá zařizování na neděli či pondělí. Co naopak chod měst ochromuje, to jsou různé stávky a protesty, které zkrátka předvídat nelze.

Jedním z největších svátků je karneval ve městě Oruro, který se koná vždy na přelomu měsíců únor/březen a nabízí vše, co si představíte pod tradičním karnevalem v Rio de Janeiru.

Co byste ještě měli vědět

• Zajímavostí jsou bolivijské zásuvky, které se tváří, že jsou amerického typu, ale bez problému do nich zasunete nabíječky evropské (adaptér proto není potřeba). Jedná se o určitý hybrid mezi zásuvkami.
• Důležitým bodem je záchod, konkrétně používání toaletního papíru, který nesmí přijít do záchodové mísy (hrozí ucpání odpadu). Standardním vybavením toalety proto je koš.
• Je zvykem nechávat spropitné ve výši 10 % z celkové ceny. Některé restaurace jej mají přímo zahrnuté v ceně. Na trzích nejsou zvyklí, aby někdo nechával dýško.
• O čem se rozhodně nebavte s Bolivijci? O moři, konkrétně o tom, o které přišli ve válce s Chile. Doposud se můžete setkat s nápisy „Moře pro Bolívii“, což je třeba taky jeden z hlavních sloganů prezidenta Eva Moralese.
• Pokud budou Bolivijci vyzvídat, odkud jste, v 95 % případů nebudou tušit, kde Česká republika leží. Stačí trochu jim dopomoci s bližším umístěním jako Evropa nebo Československo, tomu už rozumí víc.
• Při nakupování, ať už jídla na trhu, jízdenky nebo suvenýrů, je potřeba smlouvat, smlouvat a smlouvat. Vždy se vás, bohaté bělochy, zpočátku pokusí „natáhnout“, ale jakmile zjistí, že máte hrubou představu, kolik co stojí, rádi sníží cenovku a ještě s vámi prohodí nějaký ten vtípek.

Pár osobních tipů, kam se podívat

Copacabana

Tohle městečko na hranicích s Peru je moje srdeční záležitost. Sice zde není moc co dělat nebo navštívit, ale ta atmosféra vás pohltí. V městě je jedna vyhlídka, ze které je krásně vidět na celé jezero Titicaca. Zároveň se odsud dá vydat na místo zrodu incké civilizace – Isla del Sol.

Salar de Uyuni a laguny

Téměř povinnost pro každého, kdo navštíví Bolívii. Nekonečná solná poušť a tak rozmanitá přírodní krása, která vás dostane do kolen. Krajina se střídá každých pár kilometrů, až máte občas pocit, že jste na jiné planetě.

Sucre

„Bílé město“, v jehož centru jsou budovy natřené komplet na bílo. Přestože je Sucre hlavním městem, je velmi klidné, čisté a vhodné k zastavení se a načerpání sil na další dobrodružství.

Rurrenabaque a výlet do pamp

Místo zcela odlišné od Bolívie, jakou znáte z obrázků. Tady je pouze amazonský prales, proto vás čeká možná největší dobrodružství, které můžete v Bolívii zažít.

La Paz

Při prvním pohledu na město z výšky z vás vypadne pouze „wow“. Jinak se tohle nejvýše položené hlavní město světa popsat nedá. Pohled ze sousedního El Alta nabízí neuvěřitelné scenerie.

Huayna Potosí

Údajně nejsnazší šestitisícovka ke zdolání na jihoamerickém kontinentu. Výstup na 6088 metrů vysokou horu není nijak extrémně náročný a všichni se shodují, že ji může zdolat i úplný amatér. Tyčí se nad La Pazem – právě pro tuto polohu je u turistů velmi oblíbená.

Kde najdu více info

Bolivian Life

Skvělý projekt týkající se konkrétních destinací. Zajímavé tipy od lidí, kteří prožili značnou část života v Bolívii.

Along Dusty Roads

Praktický blog o možných cestovatelských problémech, které vás mohou potkat na cestách po Bolívii (a nejen tam).

Tickets Bolivia

Skvělý pomocník při plánování a hledání autobusů v Bolívii. Doporučuji zde vyhledat přibližné trasy a časy, ale jízdenky kupujte až na místě, protože cenu lze často usmlouvat.

Lonely Planet

Někdo rád průvodce na starém dobrém papíru. V členské sekci najdete slevu.

Dan Vetterle

Momentálně jsem posluchačem latinskoamerických studií na Katedře politologie Univerzity Hradec Králové. V Bolívii (konkrétně v Sucre) jsem na jednosemestrálním studijním pobytu na univerzitě Universidad de San Francisco Xavier de Chuquisaca, která je jednou z nejstarších v zemi. Zastihnout mě můžete na Facebooku a Instagramu.