Zároveň naše články a fotky publikujeme v jiných magazínech a médiích, za které většinou také dostaneme zaplaceno. Něco si vyděláme i tím, že do ČR dovážíme kávu od pražíren, jejichž káva tu moc nejde sehnat. Pražírny, kamarádi a kavárny dopředu vědí, kam pojedeme, a objednají si, co chtějí přivézt.

Do budoucna bychom chtěli prodávat vlastní produkt, abychom nemuseli být závislí na reklamě a sponzorech. Nápadů máme hodně – knížka, aplikace na mobilu, dokument – teď jen něco dotáhnout do úspěného konce. Zatím si u nás lidi můžou koupit Kávový kruh – přehled chutí, které v kávě mohou najít, a další důležité senzorické informace.

Myslíš, že může projekt, jako je ten váš, fungovat a vydělávat dlouhodobě? Bude vás to stále bavit, nebo chcete ECT někam posouvat?

My jsme vlastně začali hlavně cestovat. Byli jsme dva kluci, co chtějí objevovat Evropu. Po půl roce nám sice bylo jasné, že Evropu někdy docestujeme, ale naštěstí všude stále vznikají nové suprové kavárny, takže vždy bude kam jezdit.

Asi nemůžeme pořád jen cestovat, dlouhodobě je to vyčerpávající. Ale pořád to bude o cestování, protože to je důvod, proč jsme s ECT začali. Ekonomicky ten model myslím může fungovat dlouhodobě – firmy, se kterými spolupracujeme, patří ve své kategorii k největším na světě. Vyrábí espresso mašiny, mlýnky, filtry…

Mr. Nando Ottavi – prezident firmy Nuova Simonelli, foto: Radek Nožička

A bude to pořád bavit i čtenáře?

To je samozřejmě další věc. Důležité je, že o European Coffee Trip přemýšlíme jako o magazínu o výběrové kávě v Evropě. Uvažujeme, že bychom postavili tým přispěvatelů, který bude rozesetý po celém kontinentě, aby to nebylo pořád jen o nás dvou. Celosvětově existují podobně fungující etablované magazíny, ale samozřejmě nemůžu říct, jak jsou na tom s financemi. Snažíme se začlenit a vidíme, že nás kávový svět tady v Evropě bere jako autoritu.

Za čím stojí váš úspěch? Proč to lidi baví?

Je to víc věcí dohromady. V první řadě jsme zaplnili díru na trhu, nic podobného tady dřív nebylo. Když se něco napíše v Americe nebo Austrálii, tak si o tom může přečíst kdokoli na světě. Třeba na Slovensku nebo v Maďarsku je také spousta lidí zapálených do kávy, ale většinou píšou jenom svým jazykem, takže si to může přečíst jen malý zlomek lidí, co se kolem kávy točí. Překročili jsme národní hranice a rozšiřujeme prostor tady v Evropě.

Nejsme žurnalisti, psát v angličtině byla na začátku velká výzva výzva, ale podařilo se to. Píšeme o tématech, o které lidi mají zájem, a šíříme evropskou kávovou kulturu do celého světa, forma je až na druhém místě.

Hodně je to i o lidech, které potkáváme. Vlastně hlavně o nich. Zaznamenáváme jejich příběhy. Myslím, že je to o tom vydržet, jako u každého projektu. Myslím, že to má smysl a lidi nás podporují.

Ze série Coffee People, foto: Radek Nožička

Kolik vás teď čte lidí?

Není to žádné velké číslo, 500 až 600 unikátních návštěv za den, takže kolem 15 000 za měsíc. Samozřejmě záleží, kolik publikujeme, ale velká část lidí přijde skrz naše průvodce. Většina přístupů přichází z vyhledávání, kde si dát dobrou kávu v Bratislavě nebo v Amsterdamu.

Kdybyste znovu začínali, co byste udělali jinak?

Reálně bychom si řekli, co jsme schopni vytvářet za obsah. Na začátku má každý velké ambice, ale v konfrontaci s časem často zjistí, že to prostě nelze stíhat. Chtěli jsme například dělat hodně videí, ale kvůli omezenému času to nemáme šanci zvládnout.

Také už víme, který obsah umí hodně táhnout lidi. Výborně funguje třeba „Behind the bar” – snažíme se vyfotit skupinovou fotku s majiteli kavárny a ostatními baristy. Dostaneme se díky tomu za bar, kam zákazník běžně nevidí, což nás to staví do unikátní pozice. Fotku také můžeme zveřejnit hned ten den, kdy vznikla, a upoutat tak pozornost, ukázat kde zrovna jsme a s kým. Zároveň tam můžeme otagovat všechny lidi, díky čemuž se dostaneme k místní kávové komunitě. Když získáme fanoušky, které zajímá dění v Poznani, většinou je potom  bude zajímat i co se děje v Praze.

Pokud někdo chce rozjet podobný projekt, na co by se měl primárně zaměřit?

Pro nás bylo asi nejdůležitější (a stále je) se osobně potkávat z lidmi z naší komunity. Většinu z přes 7000 fanoušků, co nás teď sledují na Facebooku, jsme opravdu někde potkali. I to je způsob marketingu, osobní kontakty jsou naše největší aktivum. Máme blízké vztahy se spoustou kaváren a lidí. To je něco, co si nikde nekoupíš, ale také ti to nikdo nemůže dlouhodobě vzít.

Behind the bar – Istanbul

Túry po městech se spoustou vypité kávy jsou dost vyčerpávající, ale právě nadšení lidí je největší dobíječ našich osobních baterek. Většina kávových nadšenců jsou velmi inteligentní lidé, kteří se ale rozhodli místo klasické kariéry raději pracovat s kávou. Dělat něco zajímavějšího, něco, co je baví. Jejich příběhy jsou rozhodně zajímavé a motivující.